Vzpomínka na světlo

Byl zde druhý myrddraal, který se zvedal za Anderovým padlým koněm. Takže past. Strhněte prapor, upoutejte Lanovu pozornost.

Dva mizelci zaútočili, každý z jedné strany. Prázdnotou to neotřáslo. Meč nemohl cítit strach, a v tuto chvíli byl Lan meč. Volavka roztahuje křídla. Rozháněl se kolem sebe, odrážel jejich čepele svou vlastní, tam a zpět. Myrddraalové byli jako tekoucí voda, ale Lan byl ztělesněný vítr. Vířil mezi jejich čepelemi, odrazil útok zprava, pak zleva.

Mizelci začali zuřivě klít. Ten vlevo se na Lana vrhl s úšklebkem na bledých rtech. Lan ustoupil stranou, vykryl netvorovo bodnutí a usekl mu paži v lokti. Pokračoval plynulým úderem k místu, odkud – jak věděl – bude útočit druhý mizelec, a odsekl mu ruku v zápěstí.

Obě thakan’darské čepele zazvonily o zem. Oba mizelci na okamžik ztuhli ohromením. Lan jednomu uťal hlavu, pak se obrátil a prohnal druhému mečem krk. Černé oblázky ve sněhu. Ustoupil a máchl mečem stranou, aby z ní setřásl část smrtící krve. Oba mizelci padli, zmítali se, mlátili kolem sebe jako šílení a po zemi se rozlévala jejich tmavá krev.

Dobrých sto padesát trolloků poblíž se se svíjením zhroutilo na zem. Byli spojení s mizelci. Lan vytáhl Andera z bahna. Muž omámené mrkal a paže mu visela v podivném úhlu. Lan si ho přehodil přes rameno a kopnutím do žerdi si vyhodil do volné ruky prapor.

Rozběhl se zpátky k Mandarbovi – kolem něj teď žádní trolloci nebyli – a podal prapor jednomu z mužů prince Kaisela. „Postarej se, aby ho vyčistili, a pak ho vztyč.“ Přehodil Andera přes přední část sedla, nasedl a otřel si meč do sedlové přikrývky. Nezdálo se, že by měl muž smrtelné zranění.

Za sebou nezřetelně slyšel prince Kaisela. „Při mých otcích!“ říkal. „Slyšel jsem, že je dobrý, ale… ale Světlo!“

„Tohle bude stačit,“ řekl Lan, který si prohlížel bojiště a propouštěl prázdnotu. „Dej znamení, Deepe.“

Asa’man poslechl a vyslal do vzduchu paprsek červeného světla. Lan obrátil Mandarba a ukázal mečem zpátky k ležení. Jeho síly se shromáždily kolem. Vždycky měli rychle zaútočit a stáhnout se. Neudržovali pevnou formaci. To bylo při útoku jízdy těžké.

Jeho vojáci ustupovali a dorazili Saldejci a Arafellané, ženoucí se v prudkých vlnách, aby rozprášili řady trolloků a chránili ustupující. Mandarb byl zbrocený potem; nést po útoku dva muže ve zbroji nebyl pro koně snadný úkol. Když teď byli mimo přímé ohrožení, Lan zpomalil.

„Deepe,“ řekl, když dojeli k zadním řadám. „Jak je na tom Ander?“

„Má pár zlomených žeber, zlomenou ruku a zranění na hlavě,“ řekl Deepe. „Divil bych se, kdyby teď dokázal napočítat do deseti, ale už jsem viděl horší věci. Zranění hlavy vyléčím; zbytek může počkat.“

Lan přikývl a zarazil koně. Jeden z jeho stráží – nevrlý muž jménem Beniš, který nosil tarabonský závoj, třebaže si přes něj převazoval hadori - mu pomohl Andera sundat z Mandarba; podrželi ho vedle Deepeho koně. Jednonohý aša’man se v postroji, který ho udržoval v sedle, sklonil, položil Anderovi ruku na hlavu a soustředil se.

Z Anderových očí se vytratil omámený výraz a začal vnímat okolí. Pak začal nadávat.

Bude v pořádku, pomyslel si Lan s pohledem upřeným na bojiště. Zplozenci Stínu se nyní stahovali. Blížil se soumrak.

K Lanoví doklusal princ Kaisel. „Na saldejském praporu je zase královnin červený pruh,“ řekl. „Zase s nimi jede, Lane.“

„Je to jejich královna. Může si dělat, co se jí zlíbí.“

„Měl by sis s ní promluvit,“ zavrtěl Kaisel hlavou. „Není to správné, Lane. Začínají s nima jezdit i další Saldejky.“

„Viděl jsem Saldejky bojovat,“ odvětil Lan a stále sledoval bitevní pole. „Kdybych si měl vsadit na zápas mezi některou z nich a nějakým vojákem z jižanské armády, kdykoli bych vsadil na Saldejku.“

„Ale…“

„Tahle válka je všechno, nebo nic. Kdybych mohl sehnat všechny ženy v Hraničních státech a dát jim do ruky meče, udělal bych to. Prozatím se spokojím s tím, že neudělám nic pitomého – jako že bych vycvičeným a horlivým vojákům bránil v boji. Nicméně pokud chceš ty být opatrný, klidně jim pověz, co si myslíš. Slibuju, že až mi dovolí sundat tvoji hlavu z kůlu, postarám se ti o dobrý pohřeb.“

„Já… Ano, urozený pane Mandragorane,“ řekl Kaisel.

Lan vytáhl dalekohled a prohlédl si bojiště.

„Urozený pane Mandragorane?“ ozval se Kaisel. „Opravdu si myslíš, že tenhle plán bude fungovat?“

„Trolloků je příliš mnoho,“ řekl Lan. „Vůdci armád Temného je rozmnožovali celé roky, pěstovali je jako plevel. Trolloci toho hodně sežerou; na udržení při životě potřebují víc jídla než lidi.