Vzpomínka na světlo

Bašere pokračoval. „Vzhledem k tomu, kolik Aes Sedai má, by amyrlin měla být schopná Kandor udržet. O ni si starosti nedělám.“

„Ale o Hraničáře ano,“ dodala Elain.

„Ano. Vytlačili je z Tarwinova sedla.“

„Přála bych si, aby se tam dokázali udržet, ale nepřátel bylo příliš mnoho. Nemůžeme s tím dělat nic jiného než jim poslat všechnu pomoc, co jde.“

Bašere přikývl. „Možná by urozený pán Mandragoran mohl svůj ústup zvrátit, kdyby měl víc Aes Sedai nebo aša’manů.“

A z těch nemohli postrádat nikoho. Poslala mu pár Aes Sedai z Egwaininy armády, aby mu na začátku ústupu poskytly podporu, a skutečně to pomohlo. Ale pokud ty hrůzopány nedokázal odrazit ani samotný Rand…

„Urozený pán Agelmar bude vědět, co dělat,“ řekla Elain. „Dá-li Světlo, podaří se mu trolloky odlákat od zalidněnějších oblastí.“

Bašere zabručel. „Takovýhle ústup – skoro úprk – obvykle nenabízí příležitost řídit směřování bitvy.“ Bašere ukázal na mapu Šajnaru.

Elain si ji prohlédla. Cesta, kterou trolloci půjdou, se obydleným územím nevyhne. Fal Dara, Mos Širare, Fal Moran… a proti hrůzopánům nebudou městské hradby k ničemu.

„Pošli zprávu Lanoví a šajnarským urozeným pánům,“ řekla tiše. „Vydej rozkaz, ať spálí Fal Daru, Ankor Dail, Fal Moran a vesnice jako Medo. Už pálí všechnu půdu, co mohou – a také vyklízejí města. Civilisty evakuujte do Tar Valonu.“

„Je mi to líto,“ řekl Bašere tlumeně.

„Je to nutné udělat, ne?“

„Ano,“ řekl Bašere.

Světlo, to je ale hrůza. Nu, a cos čekala? Že to půjde hladce a jednoduše?

Zvuk kroků na listí ohlásil Talmanese, který přicházel s jedním ze svých velitelů. Cairhieňan vypadal unaveně. Všichni tak vypadali. Týden bojů byl teprve začátek, ale nadšení z bitvy uhasínalo. Teď nastávala skutečná práce. Dny strávené bojem nebo čekáním na boj, noční spánek s mečem v ruce.

Elainina současná pozice v Brémském lese – ráno začala o tisíc kroků dál na jih, ale kvůli neustálému ústupu lesem se musela přesouvat – byla dokonalá. Tři říčky, k nimž měli snadný přístup, místo, kde se může utábořit spousta vojáků, stromy na vrcholku kopce, které sloužily i jako strážní věže. Škoda, že ráno bude muset toto místo opustit.

„Trolloci teď mají pod kontrolou celou jižní část lesa,“ řekl Bašere a pohladil si knír. „Mýtinám se vyhýbají. To znamená, že naše jízda nebude moct účinně bojovat.“

„Draci jsou tady v podstatě k ničemu, Veličenstvo,“ řekl Talmanes, který právě vstoupil do stanu. „Teď když se trolloci drží stranou cest, máme problém jim vůbec způsobit nějaké škody. V lese je téměř nemožné s dračími vozy manévrovat, a když už se dostaneme ke střelbě, zabijeme víc stromů než zplozenců Stínu.“

„A co ty… no, to, o čem mluvila Aludra?“

„Její dračí zuby?“ řekl Talmanes. „To je lepší – draci střílejí hromadu kovových úlomků místo jedné koule. Výstřel se rozptýlí do šířky a uvnitř lesa docela slušně funguje, ale trvám na tom, že draci nadělají míň škody, než stojí za risk jejich ztráty.“

„Myslím, že les už nám pomohl, jak to jen šlo,“ řekl Bašere a posunul po mapě několik kolíků, znázorňujících trolloky. „Snížili jsme jejich počet, ale začínají být chytří, drží se v hustém lese a snaží se nás obklíčit.“

„Návrhy?“

„Stáhnout se,“ řekl Bašere. „Zamířit odtud na východ.“

„K Erinin? Takhle daleko na severu není žádný most,“ řekl Talmanes.

Bašere přikývl. „Takže víš, co budu chtít. Ty máš oddíl mužů, kteří umějí stavět mosty. Dej jim pár draků na ochranu a pošli je postavit mosty z vorů přímo na východě od nás. My ostatní nebudeme příliš pozadu. Otevřená krajina poskytne našim jezdcům a drakům příležitost napáchat víc škody. Můžeme se spolehnout, že Erinin trolloky zpomalí, zvlášť až mosty podpálíme. Pár dobře rozmístěných draků by mělo jejich postup zpomalit. My budeme pokračovat dál na východ k Alguenje a znovu to zopakujeme. Pak už se dostaneme na cestu do Cairhienu. Zamíříme na sever, a když najdeme vhodné místo k obraně – myslím, že znám přesně to správné místo – obrátíme se a postavíme se Stínu s Cairhienem za zády.“