Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Já… žádná zatracená koupel,“ řekl Uno, „Ehm, Veličenstvo. Už jsem si dopřál svejch pět minut odpočinku. Trolloci by v tom zatraceným Kandoru mohli brzo zaútočit a já nedovolím, aby ostatní bojovali beze mě.“ Pozdravil ji rukou nataženou přes hruď, uklonil se a pak odspěchal zpátky k místu pro cestování.
„Škoda,“ řekla Birgitte, „byl by to dobrý kumpán ke sklínce. Líbilo by se mi, kdyby ještě chvilku zůstal.“ Skrz pouto Elain ucítila ještě jinou reakci, když Birgitte pozorovala Unův zadek.
Elain zrudla. „Na to teď není čas. Ani na jedno.“
„Jenom se koukám,“ řekla nevinně Birgitte. „Asi bychom si měly jít vyslechnout hlášení z dalších bojišť.“
„To bychom měly,“ prohlásila Elain rozhodně.
Birgitte nedala svou nespokojenost najevo nahlas, ale Elain ji cítila. Birgitte nenáviděla plánování bitevní strategie, což Elain u ženy, která bojovala v tisících bitev, a hrdinky, která v některých z nej skvělejších okamžiků dějin zachránila bezpočet životů, připadalo zvláštní.
Došly k válečnému stanu, jednoho z mála plnohodnotných stanů, které s sebou armáda měla. Uvnitř našla Bašereho, jak se radí s několika z velitelů: s Abellem Cauthonem, Gallennem a Tromem, zástupcem velitele bělokabátníků. Samotný Galad, stejně jako Perrin, byl s útočnými jednotkami v Caemlynu. Elain zjistila, že Trom je překvapivě ochotný se dohodnout – mnohem víc než samotný Galad.
„Nuže?“ zeptala se.
„Veličenstvo,“ řekl Trom a uklonil se. Nelíbilo se mu, že je Aes Sedai, ale dobře to skrýval. Ostatní v místnosti zasalutovali, i když Bašere jen přátelsky mávl a pak ukázal na válečné mapy.
„Dorazila hlášení ze všech front,“ řekl. „Uprchlíci z Kandoru se shlukují u amyrlin a jejích vojáků a je mezi nimi i značné množství bojovníků. Většinou vojáci ve službách rodů nebo kupecké stráže. Vojska urozeného pána Ituraldeho stále čekají na urozeného pána Draka, než se vydají na Šajol Ghúl.“ Bašere si pohladil knír. „Jakmile se do toho údolí přesunou, už nebude možné se vrátit.“
„A hraničářská armáda?“ zeptala se Elain.
„Drží se,“ odpověděl Bašere a ukázal na další mapu, zobrazující Šajnar. Elain letmo napadlo, jestli by Uno raději nebojoval se zbytkem svých lidí u Sedla. „Poslední posel tvrdil, že se obávají, že budou přemoženi, a zvažují řízený ústup.“
Elain svraštila čelo. „Je to tam tak zlé? Měli se udržet, dokud neskoncuju s trolloky v Andoru a nepřipojím se k nim. Takový byl plán.“
„To byl,“ souhlasil Bašere.
„Chystáš se mi říct, že ve válce plán trvá jen do chvíle, kdy je tasen první meč,“ řekla Elain. „Nebo snad dokud nedopadne první šíp?“
„Dokud není zdviženo první kopí,“ zamumlal Bašere pod vousy.
„To si uvědomuju,“ řekla Elain a zabodla prst do mapy. „Ale taky vím, že urozený pán Agelmar je dost dobrý generál, aby udržel smečku trolloků, zvlášť když za ním stojí hraničářská vojska.“
„Prozatím se drží,“ řekl Bašere. „Ale trolloci na ně tvrdě tlačí.“ Zvednutou rukou zarazil její námitky. „Vím, že ti ústup dělá starosti, ale radím, aby ses nepokoušela změnit Agelmarovo rozhodnutí. On si svou pověst hlavního kapitána zaslouží a je tam, zatímco my jsme daleko. Bude vědět, co dělat.“
Zhluboka se nadechla. „Ano. Máš pravdu. Zjisti, jestli mu Egwain může poslat nějaké vojáky. My tady mezitím musíme rychle vyhrát naši bitvu.“ Boj na čtyřech frontách rychle vyčerpá zdroje.
Elain nejen že bojovala na známém území, ale také měla nejlepší vyhlídky. Kdyby se ostatní armády udržely, než vyřídí trolloky v Andoru, mohla by se připojit k Lanovi a Agelmarovi a změnit Sedlo z patové situace ve vítězství. Odtud by pak mohla posílit Egwain a znovu získat Kandor.
Elainino vojsko bylo klíčovou součástí celé operace. Pokud v Andoru nezvítězí, zbývající armády nedostanou posily. Lan s Ituraldem podlehnou a opotřebovávací válku prohrají. Egwain by mohla mít šanci v závislosti na tom, co Stín jejím směrem vrhne. Elain to nechtěla zjistit.
„Potřebujeme, aby na nás trolloci zaútočili,“ řekla. „Hned.“
Bašere přikývl.
„Vystupňujte útoky,“ řekla Elain. „Zasypte je nepřetržitým přívalem šípů. Ať pochopí, že když nezaútočí, postupně je pobijeme.“
„A co když se prostě stáhnou do města?“ zeptal se Trom. „Ohně už dohořívají.“
„Pak, ať se nám to líbí, nebo ne, přitáhneme draky a začneme Caemlyn srovnávat se zemí. Už nemůžeme déle čekat.“
Androl se snažil udržet vzhůru. To pití, co mu dali… byl po něm ospalý. K čemu to bylo?
Má to něco společného s usměrňováním, pomyslel si Androl omámené. Nemohl k jediné síle, přestože zde nebyl žádný štít. Jaký nápoj mohl s člověkem provést něco takového?
Chudák Emarin ležel svázaný a brečel. Ještě se jim nepodařilo ho obrátit, ale jak plynuly hodiny, zdálo se, že se brzy zlomí. Androl se natáhl a zkroutil krk. Stěží rozeznával třináct mužů, které Taim k procesu obrácení používal. Zhrouceně seděli u stolu v šeré místnosti. Byli vyčerpaní.
Androl si vzpomínal… na Taima, jak předchozího dne ječí. Spílal mužům a tvrdil, že pracují příliš pomalu. Na první muže a ženy, které obrátili, vynaložili spoustu sil a nyní to pro ně očividně bylo mnohem namáhavější.
Pevara spala. Čaj ji vyřídil. Po ní ho dali i Androlovi, ale téměř jako by je to napadlo až dodatečně. Zdálo se, že ho většinou pouštěli z hlavy. Taim se vlastně rozčílil, když zjistil, že jeho přisluhovači dali čaj Pevaře. Patrně ji chtěl obrátit jako další a postup vyžadoval, aby oběť byla schopná usměrňovat.
„Pusťte mě!“
Androl se otočil za novým hlasem. Abors a Mišrail táhli někoho dveřmi, malou ženu s měděnou kůží. Toveine, jedna z Aes Sedai, s nimiž se Logain spojil.
Logain, ležící nedaleko – se zavřenýma očima a vzezřením muže zbitého rozlíceným davem – se pohnul.
„Co to děláte!“ dožadovala se Toveine. „Světlo! Já…“ Zmlkla, když jí Abors vrazil roubík. Muž s hustým obočím patřil k těm, kteří se k Taimovi přidali dobrovolně ještě předtím, než začalo obracení.
Androl, mysl stále zamlženou, se pokusil vyprostit ruce z pout. Provazy byly utaženy těsněji. Jistě. Evin si jich všiml a převázal je.
Cítil se tak bezmocný. K ničemu. Jestli Androl něčemu zasvětil svůj život, bylo to nebýt nikdy k ničemu. Vždy o situaci něco vědět.
„Obraťte ji jako další,“ ozval se Taimův hlas.
Androl se zkroutil a natáhl krk. Taim seděl u stolu. Rád se obracení účastnil, ale teď nesledoval Toveine. Hladil něco, co držel v ruce. Nějaký kotouč…
Náhle vstal a schoval předmět do měšce u pasu. „Ostatní si stěžují na vyčerpání z tolika obracení. No, když obrátí tuhle, může se k nim připojit a propůjčit jim sílu. Mišraile, pojď se mnou. Je čas.“
Mišrail se k Taimovi připojil ještě s několika dalšími; ti stáli na místě, kam Androl nedohlédl.
Taim vykročil ke dveřím. „Až se vrátím, chci tu ženskou mít obrácenou,“ řekl.
Lan cválal po kamenité zemi směrem k Sedlu, snad už posté, přestože zde nebojoval ani týden.
Princ Kaisel a král Easar se k němu přidali a hnali koně vpřed. „Co se děje, Dai Šane?“ zaječel Kaisel. „Další útok? Neviděl jsem nouzový signál!“
Lan se zachmuřeně skláněl v šeru, které po obou stranách ozařovaly hranice z mrtvých těl a dřeva, a vedl útok několika stovek Malkierů. Spalovat mrtvá těla bylo složité, ale nejen že potřebovali světlo; také chtěli trolloky připravit o potravu.