Vzpomínka na světlo

„To by bylo lepší, matko,“ ozval se Gawyn a promnul si bradu. „Hledat zraněné po skončení boje je drsná záležitost. Nevím, co bych říkal představě, že pošlu sestry hledat mezi mrtvými. Pokud mají hlavní kapitáni pravdu, mohla by se tahle válka táhnout týdny, dokonce měsíce. Nakonec nám je Stín začne zabíjet na bojišti.“

„Elain Sedai byla dost… neústupná,“ řekla Silviana. Tvář měla jako masku a hlas klidný, ale přesto se jí dařilo dávat najevo silnou nespokojenost. V tom byla Silviana velmi zdatná.

Pomáhala jsem Elain získat velení, připomněla si Egwain. Odmítnout ji by vytvořilo špatný precedent. Stejně jako ji poslechnout. Snad to jejich přátelství přežije.

„Elain Sedai mluví moudře,“ řekla Egwain. „Vyřiď Romandě, že je to třeba udělat takto. Ať se celé žluté adžah shromáždí k léčení, ale ne v Bílé věži.“

„Matko?“ zeptala se Silviana.

„Seančani,“ řekla Egwain. Musela udusit toho hada hluboko ve svém nitru, který se svíjel pokaždé, když na ně pomyslela. „Nehodlám riskovat, že na žluté zaútočí, když budou samy a vyčerpané léčením. Bílá věž je nechráněná a představuje zásadní cíl pro nepřítele – když ne Seančany, tak Stín.“

„Dobrá připomínka.“ Silviana zněla zdráhavé. „Ale kde jinde? Caemlyn padl a Hraniční státy nejsou dost chráněné. V Tearu?“

„To sotva,“ řekla Egwain. To bylo Randovo území a připadalo jí příliš očividné. „Pošli Egwain zprávu s návrhem. Možná bude první z Mayene ochotná poskytnout nám vhodnou budovu, nějakou hodně velkou.“ Egwain poklepala z boku na sedlo. „Pošlete se žlutými přijaté a novicky. Nechci mít ty ženy na bojišti, ale jejich síla se dá využít při léčení.“

Byla-li propojená se žlutou, pak i nejslabší novicka mohla půjčit pramínek síly a zachránit životy. Mnohé budou zklamané; představovaly si, jak zabíjejí trolloky. Nu, toto jim dá možnost zapojit se do boje, aniž by se ve své nezkušenosti v boji pletly pod nohy.

Egwain se ohlédla přes rameno. Přesun průchody hned tak neskončí. „Silviano, předej můj vzkaz Elain Sedai,“ řekla Egwain. „Gawyne, musím něco vyřídit.“

Našli Chubaina, jak dohlíží na stavbu velitelského ležení v údolí na západ od řeky, která tvořila hranici mezi Kandorem a Arafelem. Natlačili se do této hornaté krajiny, aby se zde střetli s blížícími se trolloky, rozprostřeli útočné jednotky do sousedních údolí a vrcholky kopců kolem obranných jednotek obsadili lučištníky. Plánovali na trolloky tvrdě udeřit, až se pokusí kopců zmocnit, a způsobit jim co největší škody. Útočné jednotky mohly napadat nepřítelova křídla, zatímco obránci budou držet kopce, jak nejdéle to půjde.

Bylo pravděpodobné, že nakonec budou z kopců vytlačeni a zahnáni přes hranici do Arafelu, ale na širokých arafelských pláních bylo možné lépe využít jezdectvo. Egwainina armáda, stejně jako ta Lanova, měla za úkol trolloky zdržovat a zpomalit, dokud se Elain nepodaří porazit ty na jihu. V nejlepším případě se udrží, dokud nedorazí posily.

Chubain zasalutoval a zavedl je do stanu, který už nedaleko vztyčili. Egwain sesedla a chystala se vejít dovnitř, ale Gawyn jí položil ruku na paži. Vzdychla, přikývla a nechala ho vstoupit jako prvního.

Vevnitř seděla se zkříženýma nohama na zemi žena, které Nyneiva říkala Egeanin, ačkoli sama žena trvala na oslovení Leilwin. Ji a jejího illiánského manžela střežili tři příslušníci věžové gardy.

Leilwin při Egwainině příchodu vzhlédla a pak se okamžitě zvedla na kolena a předvedla půvabnou poklonu, při níž se dotkla čelem země. Její manžel udělal totéž, ačkoli jeho pohyby působily zdráhavěji. Možná byl prostě jen horší herec než ona.

„Ven,“ přikázala Egwain třem gardistům.

Nedohadovali se, nicméně odcházeli pomalu. Jako by si se svým strážcem nedokázala poradit se dvěma lidmi, kteří nedokáží usměrňovat. Muži.

Gawyn zaujal postavení u stěny stanu a nechal ji, ať oba vězně osloví.

„Nyneiva tvrdí, že jsi do velice skrovné míry důvěryhodná,“ řekla Egwain Leilwin. „A zvedni se. V Bílé věži se nikdo tak hluboce neklaní, dokonce ani ti poslední sloužící.“

Leilwin se narovnala, ale oči držela sklopené. „Naprosto jsem selhala při plnění povinnosti, která mi byla uložena, a ohrozila jsem tak samotný vzor.“

„Ano,“ řekla Egwain. „Náramky. Vím o tom. Chtěla bys dostat šanci svůj dluh splatit?“

Žena se uklonila a opět se dotkla čelem země. Egwain si povzdechla, ale než stačila ženě přikázat vstát, Leilwin promluvila. „Při Světle a své naději na spasení a znovuzrození,“ řekla Leilwin, „přísahám, že ti budu sloužit a chránit tě, amyrlin, vládkyně Bílé věže. Při Křišťálovém trůnu a krvi císařovny, zavazuji se tobě, abych ve všem plnila tvé příkazy a tvůj život upřednostnila před svým. Pod Světlem, ať se tak stane.“ Políbila zem.

Egwain na ni ohromeně zírala. Takovou přísahu by porušil jen temný druh. Jistě, všichni Seančani měli k temným druhům blízko.