Vzpomínka na světlo

Androl otevřel oči a spatřil Logaina, zhrouceného v sevření Mezara a Welyna. Dotáhli ho blíž a hrubě hodili na zem. Když ho svazovali, Logain se hýbal a sténal. Vstali, a než se přesunuli k Emarinovi, jeden z nich na Androla plivl.

„Ne,“ ozval se odněkud zblízka Taim. „Další bude ten kluk. Veliký pán si žádá výsledky. S Logainem to trvá příliš dlouho.“

Mezar s Welynem přešli k němu, popadli ho v podpaží a Evinovy vzlyky zesílily.

„Ne!“ zkroutil se Androl. „Ne! Ať shoříš, Taime! Nechte ho na pokoji! Vezměte mě!“

Taim stál kousek od něj, ruce složené za zády, oblečený v černé uniformě, která připomínala tu aša’manskou, ale byla zdobená stříbrem. Na límci neměl žádné špendlíky. Obrátil se k Androlovi a ušklíbl se. „Vzít tebe? To mám Velikému pánovi přivést chlapa, co nedokáže usměrnit ani dost na to, aby rozbil oblázek? Měl jsem se tě zbavit už dávno.“

Taim následoval zbývající dva, kteří odvlékali Evina, šíleného strachy. Androl na ně ječel, řval, až ochraptěl. Vzali Evina někam na opačnou stranu místnosti – ta byla velice rozlehlá – a Androl na ně kvůli poloze, v jaké byl spoután, neviděl. Androlovi klesla hlava zpátky na podlahu a zavřel oči. To mu nebránilo slyšet Evinův vyděšený vřískot.

„Androle?“ zašeptala Pevara.

„Ticho.“ Mišrailův hlas následovalo bouchnutí a Pevařino zasténání.

Tohohle vážně začínám nenávidět, vyslala k němu Pevara.

Androl neodpověděl.

Dali si tu námahu a ze zřícené místnosti nás vyhrabali, pokračovala Pevara. Částečně si to pamatuju, než mě odštítili a omráčili. Zdá se, že od té chvíle neuběhl ještě ani den. Hádám, že Taim ještě nesplnil příděl hrůzopánů obrácených ke Stínu.

Znělo to téměř lehkovážně.

Evinův křik za nimi umlkl.

Světlo! poslala Pevara. Byl to Evin? Z jejího tónu se vytratila všechna jízlivost. Co se děje?

Obracejí ho, odpověděl Androl. Odolávám nějak souvisí se silou vůle. Proto Logaina ještě neobrátili.

Pevařina starost působila přes pouto hřejivě. Byly všechny Aes Sedai jako ona? Domníval se, že nemají žádné city, ale Pevara mu jich připadala plná – přestože zároveň téměř nelidsky ovládala to, jak ji tyto city ovlivňují. Další výsledek desítek let cviku?

Jak utečeme? poslala.

Snažím se rozvázat pouta. Mám ztuhlé prsty.

Vidím uzel. Je složitý, ale možná bych tě mohla navést.

Přikývl a začali. Pevara popisovala kličky uzlu, zatímco Androl se je pokoušel zachytit prsty. Nepodařilo se mu je dostatečně sevřít; pokusil se ruce vykroutit z pout a vytáhnout, ale provazy byly příliš utažené.