Vzpomínka na světlo

Na zažloutlou trávu opodál se otevřely další průchody, kterými přišly její jednotky a zaplnily pole a kopce. Ujala se velení početné armády válečníků, k níž náleželo i mnoho siswaťaman, kteří měli podpořit její královskou gardu a andorské pravidelné vojsko pod velením Birgitte a kapitána Guybona. Bylo rozhodnuto, že druhá armáda Aielů – Děvy, moudré a zbývající válečníci – se vydá na sever do Šajol Ghúlu s Randem.

S Elain sem přišla jen hrstka moudrých, ty, které následovaly Perrina. Elain by byla ráda měla usměrňovačů víc. Nicméně dostala Bandu a jejich draky, což by mělo vyvážit skutečnost, že její jediné další usměrňovačky byly ženy z rodinky, z nichž mnohé patřily v síle k těm slabším.

Perrin a jeho vojsko šli s ní. To zahrnovalo mayenerskou okřídlenou gardu, ghealdanské jezdectvo, bělokabátníky – pořád nevěděla, co si o tomhle má myslet – a oddíl dvouříčských lučištníků s Tamem. Její vojsko doplňovala skupina, která si říkala vlčí garda, což byli převážně uprchlíci, z nichž se stali vojáci a některým z nich se dostalo výcviku v boji. A samozřejmě měla kapitána Bašereho a jeho Dračí legii.

Odsouhlasila Bašereho plán na bitvu u Caemlynu. Budeme muset zatáhnout boj do lesů, vysvětlil jí. Lučištníci budou střílet na blížící se trolloky a budou smrtonosní. Jestli se ti mládenci dokáží v lese pohybovat tak dobře, jak tvrdí, budou stejně nebezpeční i potom, co se stáhnou.

V lese, kde trolloci nebudou moct své obrovské počty využít k tomu, aby protivníky zaplavili, budou nebezpeční i Aielové. Sám Bašere jel kousek od ní. Rand mu zjevně výslovně nařídil dávat na ni pozor. Jako kdyby nestačila Birgitte, která nadskočila pokaždé, když se Elain pohnula.

Rand by měl raději zůstat v pořádku, abych mu mohla říct, co si o něm myslím, řekla si v duchu, když se k ní blížil Bašere, zabraný do tlumeného rozhovoru s Birgitte. Bašere byl muž s křivýma nohama a hustým knírem. Nemluvil s Elain tak, jak by člověk s královnou měl… ovšem saldejská královna je jeho neteř, takže se možná jen cítí ve společnosti panovníků uvolněně.

Je první v nástupnické linii, připomněla si Elain. Spolupráce s ním jí poskytne příležitost dál upevnit své vztahy se Saldeiou. Pořád se jí líbila představa, že na tom trůnu sedí jedno z jejích dětí. Položila si ruku na břicho. Děti teď kopaly častěji. Nikdo ji nevaroval, že to bude tak moc připomínat… nu, trávicí potíže. Melfane se naneštěstí proti všemu očekávání podařilo sehnat nějaké kozí mléko.

„Jak to vypadá?“ zeptala se Elain, když k ní Birgitte s Bašerem dorazili a Talmanes poodešel s koněm stranou, aby jim udělal místo.

„Dorazila hlášení zvědů o situaci ve městě,“ řekl Bašere.

„Bašere měl pravdu,“ dodala Birgitte. „Trollokům přitáhli uzdu a ohně už převážně uhasly. Dobrá polovina města pořád stojí. Většina kouře, co vidíš, je z ohňů, na kterých se vaří, ne z domů.“

„Trolloci jsou hloupí,“ řekl Bašere, „ale půllidi ne. Trolloci by město s radostí vyplenili a celé podpálili, ale to by hrozilo, že se jim oheň vymkne z rukou. Tak či onak je pravdou, že nevíme, co tady má Stín v plánu, ale alespoň mají možnost se pokusit město nějakou dobu udržet, pokud budou chtít.“

„Pokusí se o to?“ zeptala se Elain.

„To vážně nedokážu říct,“ odvětil Bašere. „Nevíme, o co jim jde. Bylo cílem útoku na Caemlyn zasít chaos a vyděsit naše armády, nebo se zmocnit pevnosti a dlouhodobě ji držet jako základnu, ze které budou sužovat naše síly? Za trollockých válek mizelci města s takovým záměrem drželi.“

Elain přikývla.

„Promiňte, Veličenstvo?“ ozval se nějaký hlas. Obrátila se a uviděla jednoho z dvouříčských mužů, jak k ní přistupuje. Byl to jeden z jejich velitelů, Tamův zástupce.

Dannil, vzpomněla si. Tak se jmenuje.

„Veličenstvo,“ zopakoval Dannil. Mluvil trochu nezřetelně, ale vlastně docela uhlazeně. „Urozený pán Zlatooký rozmístil své muže v lese.“

„Urozený pane Talmanesi, jsou draci na svých místech?“

„Téměř,“ řekl Talmanes. „Odpusť, Veličenstvo, ale nejsem si jistý, že až ty zbraně začnou střílet, budeme potřebovat luky. Víš jistě, že nechceš začít s draky?“