Vzpomínka na světlo

„První hlášení z dnešního rána,“ řekla Elain, „naznačují, že prozatím zůstávají na místě. Vypálili rozsáhlé části města, ale jiné nechali na pokoji – a teď, když město získali, se trolloci pustili do hašení požárů.“

„Nakonec budou muset odejít,“ řekl Bryne. „Ale bude lepší, když je vyženeme dřív než později.“

„A proč neuvažovat o obléhání?“ zeptal se Agelmar. „Myslím, že převážná část našeho vojska by měla jít do Kandoru. Nechtěl bych, aby Oblačný trůn a Obchodní trojhalí padly jako Sedmivěží.“

„Kandor už padl,“ řekl princ Antol tiše.

Hlavní kapitáni se podívali na nej staršího syna kandorské královny. Vysoký muž působil jako někdo, kdo toho moc nenamluví. Nyní mluvil směle. „Moje matka za naši zemi bojuje,“ řekl, „ale je to boj o pomstu a záchranu. Kandor je v plamenech, ale i když mi to rve srdce, vím, že to nedokážeme zastavit. Nejvyšší pozornost věnujte Andoru; je z taktického hlediska příliš důležitý, než abyste ho nechali být, a já bych nechtěl vidět další zemi padnout tak jako tu moji.“

Ostatní přikyvovali. „Moudrá rada, Výsosti,“ řekl Bašere. „Děkuju ti.“

„Taky nezapomínejme na Šajol Ghúl,“ ozval se Rhuark z okraje shromáždění, kde stál společně s Perrinem, několika Aes Sedai a pár dalšími aielskými náčelníky. Hlavní kapitáni se k Rhuarkovi obrátili, jako by zapomněli, že tam vůbec je.

„Kar’a’karn brzy zaútočí na Šajol Ghúl,“ řekl Rhuark. „Až to udělá, bude potřebovat podporu oštěpů.“

„Bude ji mít,“ odpověděla Elain. „Ačkoli to znamená boj na čtyřech frontách. Šajol Ghúl, Tarwinovo sedlo, Kandor a Caemlyn.“

„Soustřeďme se nejprve na Caemlyn,“ prohlásil Ituralde. „Myšlenka, že to tam oblehneme, se mi nelíbí. Musíme trolloky vyhnat ven. Když je jenom oblehneme, poskytne jim to čas přivést si bránou posily. Musíme je dostat ven teď, za našich podmínek.“

Agelmar se zabručením přikývl s pohledem upřeným na mapu Caemlynu, kterou jeden z pobočníků rozprostřel na stole. „Můžeme ten přísun zarazit? Znovu se zmocnit brány?“

„To jsem zkusila,“ řekla Elain. „Dnes ráno jsme průchodem poslali do sklepení s bránou tři oddělené jednotky, ale Stín je připravený a opevněný. Ani jeden z oddílů se nevrátil. Nevím, jestli dokážeme získat bránu zpátky, nebo ji dokonce zničit.“

„Co kdybychom to zkusili z druhé strany?“ navrhl Agelmar.

„Z druhé strany?“ zeptala se Elain. „Myslíš zevnitř Cest?“

Agelmar přikývl.

„Po Cestách nikdo nechodí,“ řekl Ituralde zděšeně.

„Trolloci ano,“ opáčil Agelmar.

„Já jsem po nich prošel,“ řekl Perrin a přistoupil ke stolu. „A je mi líto, mí pánové, ale nemyslím, že by fungovalo zmocnit se brány z druhé strany. Pokud tomu rozumím, nemůžeme ji zničit – dokonce ani s použitím jediné síly. A uvnitř nevydržíme, ne když je tam Černý vítr. Nej lepší možnost, kterou máme, je nějak ty trolloky dostat z Caemlynu a pak držet tuto stranu brány. Když bude řádně střežená, Stín ji nedokáže použít proti nám.“

„Tak dobře,“ řekla Elain. „Zvážíme jiné možnosti. I když, napadá mě, že bychom také měli poslat do Černé věže pro jejich asa’many. Kolik jich tam je?“

Perrin si odkašlal. „Myslím, že na to místo by sis možná chtěla dát pozor, Veličenstvo. Něco se tam děje.“

Elain se zamračila. ‚„Něco‘?“

„Nevím,“ řekl Perrin. „Mluvil jsem o tom s Randem a on si dělal starosti a říkal, že to prošetří. Prostě… jenom si dávej pozor.“

„Vždycky si dávám pozor,“ řekla Elain nepřítomně. „Takže jak ty trolloky dostaneme z Caemlynu?“

„Možná můžeme ukrýt velké útočné vojsko v Brémském lese; je to tady, téměř padesát lig severně od Caemlynu.“ Bryne ukázal na mapu. „Kdyby menší oddíl vojáků vyrazil k městským branám a přiměl trolloky, aby je pronásledovali k lesu jako návnadu do pasti… vždycky jsem se obával, že nepřátelská armáda použije Brémský les jako úkryt a základnu k útoku na město. Nikdy mě nenapadlo, že budu sám zvažovat stejnou možnost.“

„Zajímavé,“ řekl Agelmar, který si prohlížel mapu okolí Caemlynu. „To zní jako slibný plán.“

„Ale co Kandor?“ zeptal se Bašere. „Princ má pravdu, že se země nedá zachránit, ale nemůžeme trollokům prostě dovolit, aby se valili do dalších zemí.“

Ituralde se poškrábal na bradě. „Celá tahle záležitost bude složitá. Tři trollocké armády, mezi které jsme nuceni rozdělit pozornost. Ano, stále víc a víc si uvědomuju, že správný postup je soustředit se na jednu z nich a proti zbývajícím dvěma poslat síly, které je zdrží.“

„Armáda Stínu v Caemlynu je nejspíš nejmenší,“ řekl Agelmar, „protože velikost brány omezuje jejich vstup do města.“

„Ano,“ souhlasil Bašere. „Největší naději na vítězství na jedné z front máme v Caemlynu. Měli bychom tam tvrdě udeřit s naší největší útočnou armádou. Pokud se nám podaří v Andoru zvítězit, zmenší to počet front, na kterých musíme bojovat - a to bude neobyčejně výhodné.“