Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Ano,“ řekla Elain. „Pošleme posily Lanovi, ale řekneme mu, že jeho úkolem je udržet se tam, co nejdéle to půjde. Druhé vojsko umístíme na hranice Kandoru, rovněž s cílem nepřítele zdržet – možná pomalu ustupovat, podle situace. Zatímco se budeme držet na těchto dvou frontách, můžeme soustředit naši skutečnou pozornost - a největší armádu – na porážku trolloků v Caemlynu.“
„Dobře,“ řekl Agelmar. „To se mi líbí. Ale které vojsko pošleme do Kandoru? Jaká armáda dokáže trolloky zpomalit, ale nebude vyžadovat velké množství vojáků?“
„Bílá věž?“ zeptala se Elain. „Když do Kandoru pošleme Aes Sedai, můžou zpomalit postup trolloků přes hranice. To nám ostatním umožní soustředit se na Caemlyn.“
„Ano,“ přikývl Bryne. „To se mi líbí.“
„A co čtvrtá fronta?“ zeptal se Ituralde. „Šajol Ghúl? Ví někdo, jaké s ním má urozený pán Drak plány?“
Nikdo nepromluvil.
„O jeho potřeby tam se postarají Aielové,“ promluvila Amys, která stála vedle kmenových náčelníků. „Nemusíte si o nás dělat starosti. Plánujte svoje bitvy, a my si naplánujeme tu naši.“
„Ne,“ řekla Elain.
„Elain?“ ozvala se Aviendha. „My…“
„Tohle je přesně to, čemu se Rand chtěl vyhnout,“ řekla Elain důrazně. „Aielové budou spolupracovat s námi ostatními. Bitva u Šajol Ghúlu by mohla být nejdůležitějši ze všech. Nedovolím, aby se jedna skupina vydělila a bojovala sama. Přijmete naši pomoc.“
A, dodala v duchu, naše vedení. Aielové byli skvělí válečníci, ale některé věci prostě nehodlali uznat. Například užitečnost jezdectva.
Aielům se představa mokřiňanského velitele očividně nelíbila. Naježili se a hleděli na ni přimhouřenýma očima.
„Aielové jsou skvělé nepravidelné jednotky,“ upřel na ně Bryne pohled. „Čelil jsem vám na Krvavém sněhu a vím, jak smrtonosní dokážete být. Nicméně pokud urozený pán Drak zaútočí na Šajol Ghúl, budeme pravděpodobně muset obsadit údolí a udržet ho tak dlouho, jak dlouho mu bude trvat bitva s Temným. Nevím, kolik času to zabere, ale mohlo by to trvat hodiny. Dny. Povězte mi, museli jste se někdy zakopat a vést vleklou, obrannou válku?“
„Uděláme, co bude třeba,“ řekl Rhuark.
„Rhuarku,“ ozvala se Elain. „Vy sami jste trvali na tom, že podepíšete Drakův mír. Vy sami jste trvali na tom, že budete součástí koalice. Očekávám, že svoje slovo dodržíte. Uděláte, co se vám řekne.“
Bryneovy a Ituraldeho otázky je vyprovokovaly, ale když se jim přímo řeklo, co udělat, ustoupili. Rhuark přikývl. „Samozřejmě,“ řekl. „Mám toh.“
„Vyrovnej ho posloucháním,“ řekla Elain, „a vlastními názory. Pokud budeme bojovat současně na čtyřech frontách, budeme potřebovat hodně koordinovat.“ Pohlédla na shromážděné generály. „Teď mě to napadlo. Máme čtyři fronty a čtyři hlavní kapitány…“
Bašere přikývl. „To není náhoda.“
„No, mohla by být.“
„Nic není náhoda, Veličenstvo,“ řekl Bašere. „Jestli jsem se na cestách s urozeným pánem Drakem něco naučil, je to tohle. My jsme čtyři, bitevní fronty jsou čtyři. Každý si vezmeme jednu a královna Elain nás bude koordinovat a dohlížet na válečné úsilí jako celek.“
„Já půjdu k Malkierům,“ ozval se Agelmar. „Většina Hraničářů teď bojuje tam.“
„A co Kandor?“ zeptala se Elain.
„Pokud tam budou bojovat Aes Sedai,“ řekl Bryne, „tak i já. Mé místo je s Bílou věží.“
Nechce bojovat v Andoru, pomyslela si Elain. Nechce bojovat po mém boku. Chce, aby to byl jasný rozchod. „Takže kdo se mnou půjde do Andoru?“
„Já,“ řekl Bašere.
„Takže já k Šajol Ghúlu,“ přikývl Ituralde. „Bojovat po boku Aielů. Po pravdě mě nikdy nenapadlo, že takový den přijde.“
„Dobře,“ řekla Elain a přitáhla si křeslo. „Takže se dejme do toho a začněme probírat podrobnosti. Potřebujeme nějaké ústředí, z něhož budu pracovat, a Caemlyn je ztracený. Prozatím použiju Merrilor. Leží uprostřed a je na něm spousta místa k přesouvání jednotek a zásob. Perrine, myslíš, že by ses mohl ujmout řízení tohoto ležení? Zařídit místo pro cestování a zorganizovat usměrňovače, aby pomohli s dorozumíváním a zásobováním?“
Perrin přikývl.
„A my ostatní,“ řekla, „začneme podrobně probírat rozdělení vojsk a dáme našim plánům jasné obrysy. Musíme mít konkrétní představu, jak ty trolloky dostaneme z Caemlynu, abychom se jim mohli postavit v rovném boji.“
O mnoho hodin později vyšla Elain ze stanu, hlavu plnou podrobností o taktice, potřebách zásobování a rozmístění jednotek. Když zamrkala, viděla v duchu mapy, popsané špatně čitelnými poznámkami Garetha Brynea.
Ostatní účastníci porady se začali trousit do svých ležení, aby začali plány pro bitvu uvádět do chodu. Šeřící se obloha si vyžádala, aby byly kolem stanu rozestaveny lucerny. Elain si matně vzpomínala na to, že jim na jednání přinesli oběd a večeři. Najedla se, že? Měli prostě tolik práce.
Kývnutím se loučila s procházejícími panovníky. Vyřešili většinu podrobností základních plánů bitev. Zítra Elain vezme své vojáky do Andoru a začne první část protiútoku proti Stínu.
Půda zde nyní byla měkká, pružná a zarostlá vysokou zelenou trávou. Randovo působení přetrvávalo, přestože on odešel. Zatímco si Elain prohlížela mohutné stromy, přistoupil k ní Gareth Bryne.
Obrátila se, překvapená, že ještě neodešel. Nyní už zde setrvávali pouze sloužící a Elainini gardisté. „Urozený pane Bryne?“ zeptala se.
„Jen jsem ti chtěl říct, že jsem pyšný,“ řekl jí Bryne tiše. „Vedla sis dobře.“
„Sotva jsem měla co dodat.“
„Dodalas vedení,“ řekl Bryne. „Ty nejsi generál, Elain, a nikdo nečeká, že budeš. Ale když si Tenobie stěžovala, že Saldeia zůstane odkrytá, to tys ji nasměrovala zpátky k důležitým věcem. Vládne tady velké napětí, ale tys nás udržela pohromadě, uklidňovala špatné nálady, bránilas nám, abychom se rozhádali. Dobrá práce, Veličenstvo. Velice dobrá práce.“
Zazubila se. Světlo, bylo tak těžké při jeho slovech přímo nezářit. Nebyl její otec, ale v mnoha směrech mu byl tak blízko, jak jen to bylo možné. „Děkuji ti. A Bryne, Koruna se omlouvá za…“
„O tom už ani slovo,“ řekl. „Kolo tká, jak si přeje. Neobviňuji Andor za to, co se mi stalo.“ Chvíli váhal. „Přesto budu bojovat s Bílou věží, Elain.“
„Rozumím.“
Uklonil se jí a odkráčel k Egwainině části ležení.
K Elain přistoupila Birgitte. „Takže se vracíme do tábora?“
„Já…“ Elain zaváhala, neboť něco zaslechla. Slabý zvuk, přesto nějak hluboký a mocný. Svraštila čelo, vydala se k němu a zvednutou rukou zarazila Birgitte, která se chystala zeptat, co se děje.
Společně obešly velký stan, přešly zelený trávník a rozkvétající jitřní květy a zamířily za zvukem, který stále sílil. Píseň. Nádherná píseň, která se nepodobala žádné, kterou kdy slyšela, a rozechvívala ji svou pozoruhodnou zvučností.
Zalévala ji, obklopila ji, kypěla v ní. Radostná píseň, píseň bázně a úžasu, přestože slovům nerozuměla. Přiblížila se ke skupině vysokých tvorů, podobných samotným stromům, kteří se zavřenýma očima stáli s rukama na sukovitých kmenech stromů, jimž dal Rand vyrůst.