Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Mate, ty požehnaný blázne, pomyslel si Perrin a tvář se mu roztáhla v úsměvu. Dokázals to. Vážně jsi to dokázal.
Poprvé po nějaké době mu myšlenky na Mata vyvolaly před očima vír barev. Spatřil Mata na koni, jak jede po prašné cestě a pohrává si s něčím v ruce. Perrin obraz zahnal. Kam to má Mat namířeno? Proč se nevrátil s Moirain?
Nezáleželo na tom. Moirain byla zpátky. Světlo, Moirain! Perrin vyrazil k ní, aby ji objal, ale Faile ho chytila za rukáv. Sledoval její pohled.
Rand. Tvář mu zbledla. Odklopýtal od stolu, jako kdyby zapomněl na všechno ostatní, a prodral se k Moirain. Váhavě natáhl ruku a dotkl se její tváře. „Při hrobu mé matky,“ zašeptal a pak před ní padl na kolena. „Jak?“
Moirain se usmála a položila mu ruku na rameno. „Kolo tká, jak si kolo přeje, Rande. Zapomněls na to?“
„Já…“
„Ne jak si přeješ ty, Draku Znovuzrozený,“ řekla mímě. „Ne jak si přeje kdokoli z nás. Možná mě jednoho dne vetká pryč z bytí. Nevěřím, že ten den nastal dnes nebo brzy nastane.“
„Kdo je ta ženská?“ zeptal se Roedran. „A o čem to žvaní? Já…“ Zmlkl, když ho něco neviditelného udeřilo ze strany do hlavy, až nadskočil. Perrin zalétl pohledem k Randovi a pak si všiml Egwainina úsměvu. I přes všechny ty lidi ve stanu zachytil její spokojený pach.
Nyneiva a Min, stojící poblíž, vypadaly naprosto ohromeně. Kéž Světlo dá, ať to Nyneivě chvíli vydrží. Hulákat na Moirain by právě teď ničemu nepomohlo. „Neodpověděla jsi mi na otázku,“ řekl Rand.
„Ale ano,“ odvětila Moirain laskavě. „Jen to nebyla odpověď, jakou sis přál.“
Rand chvíli klečel, pak zaklonil hlavu a rozesmál se. „Světlo, Moirain! Ty ses vůbec nezměnila, že ne?“
„Všichni se každý den měníme,“ odpověděla a usmála se. „Já v poslední době víc než jiní. Vstaň. To já bych měla klečet před tebou, urozený pane Draku. My všichni.“
Rand vstal a ustoupil, aby Moirain mohla vejít dál do stanu. Perrin zachytil další pach a usmál se, když za ní dovnitř vklouzl Tom Merrilin. Starý kejklíř na Perrina mrkl.
„Moirain,“ řekla Egwain a udělala krok vpřed. „Bílá věž tě s otevřenou náručí vítá zpátky. Tvé služby nebudou zapomenuty.“
„Hmmm,“ zamumlala Moirain. „Ano, myslím, že objevení budoucí amyrlin by na mě mělo vrhnout dobré světlo. To je úleva, neboť mám za to, že mi dosud hrozilo utišení, ne-li poprava.“
„Věci se změnily.“
„Očividně.“ Moirain kývla. „Matko.“ Prošla kolem Perrina a s veselým zajiskřením v očích mu stiskla paži.
Vládci Hraničních států se jeden po druhém chápali mečů a ukláněli se jí. Zdálo se, že ji všichni osobně znají. Mnozí z ostatních ve stanu stále vypadali zmateně, ačkoli Darlin očividně věděl, kdo to je. Byl víc… zamyšlený než zmatený.
U Nyneivy Moirain zaváhala. Perrin v tu chvíli nedokázal zachytit Nyneivin pach. Připadalo mu to zlověstné. Světlo. A je to tady…
Nyneiva Moirain sevřela v pevném objetí.
Moirain chvíli nehybně stála se spuštěnýma rukama a Perrin z ní cítil zřetelné ohromení. Nakonec objetí do určité míry mateřsky opětovala a poplácala Nyneivu po zádech.
Nyneiva ji pustila, odtáhla se a vytřela si slzu z koutku oka. ..Neopovažuj se o tom říct Lanoví,“ zavrčela.
„To by mě ani ve snu nenapadlo,“ řekla Moirain a vydala se doprostřed stanu.
„Nesnesitelná ženská,“ zabručela Nyneiva, když si utírala slzu i z druhého oka.
„Moirain,“ řekla Egwain. „Jdeš právě včas.“
„Vím, jak na to.“
„Nuže,“ pokračovala Egwain, když Rand přistoupil zpátky ke stolu, „Rand… Drak Znovuzrozený… se rozhodl držet tuhle zemi jako rukojmí a výměnou žádá splnění svých požadavků a odmítá konat svou povinnost, pokud nepřistoupíme na jeho vrtochy.“
Moirain sevřela rty a zvedla úmluvu Drakova míru, kterou jí Galad položil na stůl. Začala ji pročítat.
„Kdo je ta ženská?“ řekl Roedran. „A proč jsme… Přestali byste s tím!“ Zvedl ruku, jako by dostal pohlavek proudem vzduchu, a pak se zamračil na Egwain – nicméně tentokrát bylo uspokojení cítit z jednoho z aša’manů, stojících poblíž.
„Pěkný zásah, Grady,“ zašeptal Perrin.
„Děkuju, urozený pane Perrine.“
Grady ji samozřejmě znal jenom jako legendu, ale mezi Randovými stoupenci se příběhy o Moirain rozšířily.
„Nu?“ řekla Egwain.
„‚A stane se, že co lidé vytvořili, bude roztříštěno,’“ zašeptala Moirain. „‚Stín zahalí vzor věku a Temný opět položí ruku na svět lidí. Ženy budou plakat a muži se třást, když se národy země budou trhat jako ztrouchnivělé plátno. Nic nepřetrvá ani nezůstane’“
Lidé přešlapovali. Perrin se tázavě zahleděl na Randa.
„‚Však jeden se zrodí, aby čelil Stínu,‘“ pokračovala ještě hlasitěji Moirain. „‚Zrodí se znovu tak, jako se již zrodil a zrodí opět, čas bez konce! Drak se znovu zrodí, a jeho zrození s sebou přinese pláč a skřípění zubů. Oděje lidi zármutkem a svým příchodem znovu rozbije svět, rozerve všechna pouta, jež svazují!
Jako nespoutané jitro nás oslepí a spálí nás, přesto se však Drak Znovuzrozený postaví Stínu v Poslední bitvě a jeho krev nám dá Světlo. Ať slzy proudí, ó, lidé světa. Plačte pro svou spásu!’“
„Aes Sedai,“ ozval se Darlin, „odpusť, ale to zní velmi zlověstně.“
„Alespoň zde bude spása,“ řekla Moirain. „Pověz mi, Veličenstvo. To proroctví vám přikazuje prolévat slzy. Budete plakat, protože vaše spása přichází doprovázená takovou bolestí a soužením? Nebo místo toho budete plakat pro svou spásu? Pro muže, který za vás bude trpět? Toho jediného, o němž víme, že z tohoto boje neodejde?“
Obrátila se k Randovi.
„Ty požadavky jsou nepřiměřené,“ řekl Gregorin. „Požaduje od nás, abychom zachovávali hranice tak, jak jsou teď!“
,„Pobije svůj lid mečem míru,“’ pokračovala Moirain, „‚a zničí je listem.’“
To je Karaethonský cyklus. Ta slova už jsem slyšel.
„Zámky, Moirain,“ řekla Egwain. „Má v úmyslu je rozbít. Vzpírá se autoritě amyrlinina stolce.“
Moirain nevypadala překvapeně. Perrin měl podezření, že než vstoupila dovnitř, poslouchala venku. To by se jí podobalo.
„Egwain,“ řekla Moirain. „Copaks zapomněla? ‚Neposkvrněná věž se rozbije a poklekne před zapomenutým znamením.
Egwain zrudla.
„‚Nemůžeme být zdraví, nic dobrého nemůže růst,‘“ citovala Moirain, „‚protože země je jedno s Drakem Znovuzrozeným a on je jedno se zemí. Ohnivá duše, kamenné srdce.‘“
Pohlédla na Gregorina. „‚V pýše dobývá, pyšné nutí se podvolit.‘“
K Hraničářům. ‚„On žádá hory, aby poklekly..
K Mořskému národu. ‚„… moře ustoupila.‘“
K Perrinovi a pak k Berelain. „‚… a samotná obloha se mu poklonila.‘“
K Darlinovi. „‚Kéž si to kamenné srdce vzpomene na slzy.
A pak konečně k Elain. „‚… a ohnivá duše na lásku.‘ S tím nemůžete bojovat. Žádný z vás. Je mi líto. Myslíte, že na tohle přišel sám?“ Zvedla dokument. „Vzor je rovnováha. Není dobro ani zlo, moudrost ani pošetilost. Vzoru na těchto věcech nezáleží, ale přesto najde rovnováhu. Poslední věk skončil Rozbitím, a proto další začne mírem – dokonce i kdyby vám ho museli nacpat do krku jako lék vřískajícímu nemluvněti.“
„Smím něco říct?“ Předstoupila Aes Sedai s hnědým šátkem.