Vzpomínka na světlo

Jak to bylo dlouho, kdy naposledy viděla prostou zelenou louku? Egwain vydechla. Den už nebyl tak pochmurný. „Dala bych pěkný peníz za to vědět, jak to dělá,“ zamumlala potichu.

„Tkanivo?“ zeptal se Gawyn. „Viděl jsem, jak Aes Sedai nechávají v zimě rozkvést květiny.“

„Neznám žádné tkanivo, které by bylo tak rozsáhlé,“ řekla Egwain. „Připadá mi to tak přirozené. Běž se podívat, jestli se ti podaří zjistit, jak to dělá. Možná že některá z Aes Sedai, která má za strážce aša’mana, něco prozradí.“

Gawyn přikývl a vyklouzl pryč.

Rand kráčel dál, následovaný velkým vznášejícím se balíkem, aša’many v černém a čestnou stráží Aielů. Ti neuznávali sevřené útvary, hnali se po zemi jako roj a rozprostírali do šířky. Dokonce i vojáci, kteří byli na Randově straně, před Aiely ustupovali. Pro mnoho starších vojáků představovala taková vlna odstínů hnědé smrt.

Rand kráčel klidně, cílevědomě. Balík látky, který nesl pomocí vzduchu, se začal před ním rozvinovat. Velké pruhy látky se před ním třepotaly ve větru, proplétaly se a jejich dlouhé konce vlály za nimi. Zevnitř vypadly dřevěné tyče a kovové kolíky a Rand je zachytil v neviditelných pramenech vzduchu a otočil je.

Ani nezpomalil. Nedíval se na vír látky, dřeva a kovu a látka se před ním čeřila, jako když se ryby vynoří z hlubin. Ze země vybuchly malé hroudy hlíny. Pár vojáků nadskočilo.

Naučil se docela dobře předvádět, pomyslela si Egwain, když tyče zavířily a zarazily se do děr. Vlající pruhy látky se obtočily kolem nich a uvázaly. Během několika vteřin se vztyčil velký stan, na jehož jednom konci vlál Dračí praporec a na druhém praporec se starodávným symbolem Aes Sedai.

Rand došel ke stanu a nezastavil se, neboť závěsy ve vchodu se před ním rozhrnuly. „Každý si můžete přivést pět dalších,“ oznámil, když vcházel dovnitř.

„Silviana,“ řekla Egwain, „Saerin, Romanda, Lelaine. Až se Gawyn vrátí, bude pátý.“

Přísedící za ní strpěly její rozhodnutí mlčky. Nemohly si stěžovat, že s sebou na ochranu bere svého strážce nebo kronikářku, aby ji podpořila. Zbývající tři, které si vybrala, byly všeobecně považovány za jedny z nejvlivnějších ve Věži, a mezi čtyřmi Aes Sedai, které vzala, byly dvě ze Salidaru a dvě, které stály na straně Bílé věže.

Ostatní vládci Egwain umožnili, aby vstoupila jako první. Všichni chápali, že v základu je toto střet mezi Randem a Egwain. Či spíše Drakem a amyrlininým stolcem.

Uvnitř stanu nebyla žádná křesla, ačkoli Rand zavěsil do rohů koule světla ze saidínu a jeden z aša’manů postavil doprostřed malý stolek. Rychle je spočítala. Třináct svítících koulí.

Rand stál čelem k ní, s rukama složenýma za zády, kdy si rukou svíral předloktí, jak se stalo jeho zvykem. Vedle něj stála Min a měla ruku položenou na jeho paži.

„Matko,“ řekl a kývl hlavou.

Takže bude předstírat úctu? Egwain mu kývnutí oplatila. „Urozený pane Draku.“

Ostatní vládci se svým malým doprovodem vcházeli dovnitř, mnozí z nich bázlivě, a pak dovnitř vplula Elain, a když se na ni Rand hřejivě usmál, smutek v její tváři se o něco zmírnil. Ta hloupá ženská je s Randem pořád spokojená, potěšilo ji, jak se mu podařilo všechny donutit, aby sem přišli. Elain byla pyšná, když si vedl dobře.

A ty nejsi ani trochu pyšná? zeptala se Egwain sama sebe. Rand al’Thor, kdysi prostý vesnický kluk a témer tvůj snoubenec, a teď nejmocnější muž světa? Nejsi pyšná na to, co dokázal?

Možná trochu.

Vstoupili Hraničáři, vedeni králem Easarem ze Šajnaru, a na těch nebylo nic plachého. Domance vedl starší muž, kterého Egwain nepoznávala.

„Alsalam,“ zašeptala Silviana překvapeně. „Vrátil se.“

Egwain se zamračila. Proč jí žádný z jejích informátorů nedal vědět, že se objevil? Světlo. Věděl Rand, že se ho Bílá věž pokusila zajistit? Sama Egwain to zjistila teprve před pár dny, když tu informaci našla hluboko v Elaidiných papírech.

Vstoupila Kadsuane a Rand na ni kývl, jako by jí dával svolení. Nepřivedla si s sebou pětičlenný doprovod, ale také se nezdálo, že by chtěla být započítána do Egwaininy pětice. To byl znepokojivý precedent. Perrin vešel dovnitř se svou ženou a zůstali stát stranou. Perrin si založil ruce, mohutné jako kmínky stromů, a na opasku měl zavěšené své nové kladivo. Byl mnohem čitelnější než Rand. Dělal si starosti, ale věřil Randovi. Nyneiva také, ať shoří. Zaujala postavení blízko Perrina a Faile.

Aielští kmenoví náčelníci a moudré vstoupili ve velkém shluku – Randovo „přiveďte jenom pět“ nejspíš znamenalo, že si pět může přivést každý kmenový náčelník. Některé moudré, mezi nimi i Sorilea a Amys, přešly na Egwaininu stranu stanu.

Světlo jim požehnej, pomyslela si Egwain a vydechla. Rand k ženám zalétl očima a Egwain si všimla, že sevřel rty. Překvapilo ho, že na jeho straně nejsou všichni Aielové do posledního.