Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Připadalo jí, že vzduch voní jinak – po rostlinách, které neznala, a slané vodě. Seančanská armáda čekala ve vzorných útvarech, připravená vyrazit na pochod, a každý čtvrtý muž držel lucernu, přestože pouze každá desátá z nich byla skutečně zapálená. Navzdory průchodům nebylo možné armádu přesouvat rychle, ale Fortuona měla k dispozici stovky damane. Ústup proběhl velmi efektivně a Min měla tušení, že návrat na bojiště by se dal provést rychle.
Tedy pokud se Fortuona rozhodne vrátit. Císařovna seděla na sloupu ve tmě, kam ji vyzvedli na jejích nosítkách, osvětlená modrými lucernami. Nebyl to trůn, ale čistě bílý sloup asi dva kroky vysoký, vztyčený na vrcholku nízkého pahorku. Pro Min vedle sloupu postavili křeslo a ona slyšela přicházející hlášení.
„Princi krkavců se v bitvě nevede dobře,“ řekl generál Galgan. Mluvil před Fortuonou ke svým generálům a oslovoval je přímo, aby mu mohli odpovídat, aniž by se formálně obraceli na císařovnu. „Právě teď dorazila jeho žádost, abychom se vrátili. Čekal příliš dlouho, než nás požádal o pomoc.“
„Váhám to říct,“ ozval se Yulan, „ale přestože císařovnina moudrost nezná hranic, nemám v prince důvěru. Možná je císařovniným vyvoleným manželem a očividně byl pro tuto úlohu moudrou volbou. Nicméně ukázal, že si v bitvě počíná unáhleně. Možná ho probíhající události příliš přetěžují.“
„Jsem si jistý, že má plán,“ řekl Beslan přesvědčeně. „Musíte Matovi věřit. On ví, co dělá.“
„Předtím na mě udělal dojem,“ řekl Galgan. „Zdá se, že jsou mu znamení nakloněna.“
„Prohrává, generálkapitáne,“ řekl Yulan. „Je na tom zle. Znamení se mohou rychle změnit, stejně jako osud země.“
Min si malého vzdušného kapitána změřila přimhouřenýma očima. Nyní měl poslední dva nehty na každé ruce nalakované. To on velel útoku na Tar Valon a úspěch tohoto podniku mu ve Fortuoniných očích získal velkou přízeň. Kolem jeho hlavy vířily symboly a znamení, stejně jako nad Galganovou – a rovněž Beslanovou.
Světlo, pomyslela si Min. Opravdu začínám uvažovat o „znameních “jako Fortuona? Musím od těchhle lidí odejít. Jsou to blázni.
„Mám pocit, že princ tuto bitvu vnímá příliš jako hru,“ pokračoval Yulan. „Přestože na začátku riskoval chytře, naložil si toho příliš. Kolik mužů už stálo u stohu s dactolkem a díky svým sázkám vypadali jako géniové, když ve skutečnosti působili schopně jen díky náhodě? Princ nejprve vítězil, ale nyní vidíme, jak nebezpečné je hazardovat tak, jak to dělá on.“
Yulan naklonil hlavu k císařovně. Jeho slova byla stále troufalejší, neboť císařovna mu nedala důvod být zticha. V této situaci to ze strany císařovny bylo známení, že by měl pokračovat.
„Slyšel jsem… co se o něm povídá,“ řekl Galgan.
„Mat je hazardní hráč, ano,“ řekl Beslan. „Ale je v tom téměř zázračně dobrý. On vyhrává, generále. Prosím, musíte se vrátit a pomoct mu.“
Yulan důrazně zavrtěl hlavou. „Císařovna – kéž žije věčně – nás z bojiště stáhla z dobrého důvodu. Pokud princ nedokázal ochránit vlastní velitelství, pak nemá bitvu pod kontrolou.“
Troufalejší a troufalejší. Galgan si promnul bradu a pak pohlédl na další z přítomných. Min toho o Tylee moc nevěděla. Na těchto jednáních většinou mlčela. Žena s tmavou kůží, šedivějícími vlasy a širokými rameny v sobě měla jakousi neurčitou sílu. Toto byl generál, který mnohokrát osobně vedl své vojáky v bitvě. Ty jizvy to dokazovaly.
„Tihle pevniňané bojují lépe, než jsem čekala,“ řekla Tylee. „Bojovala jsem po boku pár Cauthonových mužů. Myslím, že tě překvapí, generále. Také pokorně navrhuji, abychom se vrátili na pomoc.“
„Ale je to v nejlepším zájmu říše?“ zeptal se Yulan. „Cauthonova vojska Stín oslabí, stejně jako pochod z Merriloru do Ebú Daru. Cestou můžeme trolloky drtit vzdušnými útoky. Naším cílem by mělo být budoucí vítězství. Možná můžeme poslat damane, aby prince našly a odvedly ho do bezpečí. Bojoval dobře, ale v této bitvě očividně stojí proti silnějšímu protivníkovi. Jeho armády samozřejmě zachránit nemůžeme. Jejich osud je zpečetěn.“
Min svraštila čelo a předklonila se. Jeden z obrazů nad Yulanovou hlavou… byl tak zvláštní. Řetěz. Proč by měl nad hlavou řetěz?
Je zajatec, pochopila náhle. Světlo. Někdo na něj hraje jako na hudební nástroj.
Mat se bál, že je mezi nimi špeh. Min zamrazilo.
„Císařovna, kéž žije věčně, učinila rozhodnutí,“ prohlásil Galgan. „Vracíme se. Leda že ve své moudrosti změnila názor…?“ Obrátil se k ní s tázavým výrazem ve tváři.
Náš špeh dokáže usměrňovat, uvědomila si náhle, když si Yulana prohlížela. Na toho muže působí nátlak.
Usměrňovač. Černá adžah. Damane, která je temná družka? Mužský hrůzopán? Mohl by to být kdokoli. A špeh by s největší pravděpodobností používal tkanivo jako maskování.
Tak jak Min toho špeha odhalí?
Vidění. Aes Sedai a další usměrňovači kolem sebe vždycky měli vidění. Vždycky. Mohlo by jí jedno z nich být vodítkem? Instinktivně věděla, že Yulanův řetěz znamená, že je něčím zajatcem. Takže nebyl skutečný špeh, pouze loutka.
Začala s dalšími šlechtici a generály. Mnozí z nich měli samozřejmě nad hlavou znamení, což bylo u tohoto typu lidí časté. Jak postřehne něco, co není obvyklé? Min si prohlížela přihlížející zástup a zatajila dech, když si poprvé všimla, že jedna ze só’džin, mladá pihovatá žena, má nad hlavou celou řadu obrazů.
Min ženu nepoznávala. Sloužila zde celou dobu? Min si byla jistá, že kdyby se k ní žena přiblížila, všimla by si toho už dřív; lidé, kteří nebyli usměrňovači, strážci nebo ta’veren kolem sebe zřídkakdy mívali tolik obrazů. Přesto, ať už nedopatřením či náhodou, nenapadlo ji blíže si prohlížet služebnictvo.
Nyní jí ta kamufláž připadala zřejmá. Min odvrátila pohled, aby u služebné nevyvolala podezření, a zvažovala další krok. Instinkty jí šeptaly, že by měla prostě zaútočit, vytáhnout nůž a vrhnout ho. Pokud je ta služebná hrůzopán – nebo, Světlo, jedna ze Zaprodanců -, udeřit jako první by mohl být jediný způsob, jak ji porazit.
Nicméně zde byla i možnost, že je ta žena nevinná. Min se chvíli rozmýšlela a pak se postavila na křeslo. Několik urozených si při tom porušení způsobů začalo mezi sebou mumlat, ale Min si jich nevšímala. Balancovala na područce, aby se dostala na stejnou úroveň s Tuon. Min se k ní naklonila.
„Mat nás požádal, ať se vrátíme,“ řekla Min tiše. „Jak dlouho budete diskutovat o tom, o co nás požádal?“
Tuon si ji změřila pohledem. „Dokud nebudu přesvědčená, že je to pro mou říši to nejlepší.“
„Je to tvůj manžel.“
„Život jednoho muže nemá cenu tisíců,“ řekla Tuon, ale zněla upřímně ustaraně. „Pokud bitva skutečně probíhá tak špatně, jak tvrdí Yulanovi zvědové…“