Vzpomínka na světlo

Na této straně Výšin ležely takové hromady suti a byly zjizvené tolika brázdami, že to vypadalo jako ruiny města po strašlivém zemětřesení. Stále byla noc a oni už bojovali… Světlo, kolik času uplynulo od Gawynovy smrti? Hodiny a hodiny.

Egwain zdvojnásobila úsilí a odmítala se nechat myšlenkami na něj přemoci. V průběhu oněch hodin bojovali Aes Sedai a Šařané sem a tam po celém západním svahu Výšin. Egwain je pomalu zatlačovala na východ.

Občas se zdálo, že Egwainina strana vítězí, ale v poslední době stále víc a víc Aes Sedai padalo vyčerpáním nebo následky působení jediné síly.

Kouřem se blížila další skupina usměrňovačů a natahovala do sebe jedinou sílu. Egwain je spíš cítila, než viděla.

„Odražte jejich tkaniva!“ zaječela v čele stojící Egwain. „Já zaútočím, vy bráníte!“

Další ženy to volání opakovaly a křik se šířil po celé jejich bitevní linii. Už nebojovaly v osamělých hloučcích; ženy ze všech adžah stály se soustředěnými výrazy v bezvěkých tvářích seřazené vedle Egwain. Před nimi stáli strážci; zastavovat tkaniva vlastními těly byla jediná ochrana, kterou mohli nabídnout.

Egwain cítila, že se k ní zezadu blíží Leilwin. Nová strážkyně brala své povinnosti vážně. Seančanka, která bojuje v Poslední bitvě jako její strážkyně. Proč ne? Samotný svět se rozvolňoval. Praskliny všude kolem Egwaininých nohou to dokazovaly. Nerozplynuly se, jako ty předtím – temnota zůstávala. V této oblasti se příliš používal odřivous.

Egwain vypustila vlnu ohně jako pohybující se stěnu. Mrtvá těla, přes něž se vlna převalila, vzplála a zůstávaly po nich dýmající hromádky kostí. Její útok rozryl a spálil zemi a Šařané se shlukli k sobě, aby se tomu tkanivu postavili. Několik z nich zabila dřív, než útok rozbili.

Ostatní Aes Sedai odrážely a ničily nepřátelská tkaniva a Egwain sebrala síly k dalšímu pokusu. unavená… zašeptala jedna její část. Egwain, jsi tak unavená. Tohle začíná být nebezpečné.

Leilwin cestou k ní klopýtla o rozbitý kámen, ale přesto se k Egwain v čele připojila. „Přináším zprávu, matko,“ řekla tím pomalým seančanským způsobem. „Aša’manové znovu získali zámky. Má je jejich velitel.“

Egwain ulehčené vydechla. Spředla oheň a tentokrát jej před sebe vypustila ve sloupech a plameny ozářily zem kolem. Pukliny, které způsobil M’Hael, jí dělaly velké starosti. Začala vytvářet další tkanivo, ale pak přestala. Něco nebylo v pořádku.

Prudce se otočila, když řady Aes Sedai rozpáral odřivous – sloup široký jako mužská paže – a vypařil půl tuctu žen. Jakoby odnikud se všude kolem rozezněly výbuchy a další ženy během jediného okamžiku přešly z bitvy do náruče smrti.

Odřivous vypálil ženy, které zabránily tkanivům, aby nás zabila… ale tyto ženy byly ze vzoru odstraněny dřív, než tomu mohly zabránit a šarské útoky zastavit. Odřivous vypaloval vlákno ve vzoru do minulosti.

Řetězec událostí byl katastrofální. Mrtví šarští usměrňovači byli opět naživu a nyní se valili vpřed – muži se po rozbité zemi hnali jako psi, ženy kráčely v propojených skupinách po čtyřech či pěti. Egwain pátrala po zdroji odřivousu. Nikdy neviděla tak ohromný sloup, tak mocný, že musel vypálit vlákna několik hodin dozadu.

Našla M’Haela stát na vrcholku Výšin a kolem něj se ohýbala bublina vzduchu. Z prasklin ve skále kolem něj se plazily černé úponky, podobné mechu či lišejníku. Šířící se nákaza. Temnota, nicota. Všechny je pohltí.

Další proud odřivousu vypálil díra do země a při jeho doteku se ženské postavy rozzářily a pak zmizely. Samotný vzduch se rozlomil, jako bublina síly, která vybuchla směrem od M’Haela. Předchozí bouře se vrátila ještě silnější.

„Myslela jsem, že jsem tě naučila utíkat,“ zavrčela Egwain, vyškrábala se na nohy a sebrala sílu. Země jí u nohou pukla a otevřela se do nicoty.

Světlo! Cítila v té jámě prázdnotu. Začala spřádat, ale bojištěm se prohnal další odřivous a zabil ženy, které milovala. Otřesy země Egwain srazily. Ozýval se stále hlasitější vřískot, jak Šařané útočili na Egwaininy stoupence. Aes Sedai se rozprchly a snažily se uchýlit do bezpečí.

Trhliny v zemi se šířily, jako by tady na Výšiny dopadlo nějaké kladivo.

Odřivous. Potřebovala vlastní. Byl to jediný způsob, jak s ním bojovat! Zvedla se na kolena a začala vytvářet zakázané tkanivo, přestože se jí při tom svíralo srdce.

NE. Použití odřivousu by jen postrčilo svět směrem ke zkáze.

Co tedy?

Je to jenom tkanivo, Egwain. Slova, která pronesl Perrin, když se s ní setkal ve světě snů a zabránil odřivousu, aby jej zasáhl. Ale nebylo to jenom obyčejné tkanivo Neexistovalo nic podobného.