Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Nu, tady nemohla nic víc udělat. Klidně mohla zkontrolovat raněné ve skladištích. Měli…
„Má paní první?“ zeptal se nějaký hlas. Byla to Kitan, jedna z palácových služebných, které zde zůstaly, aby pomáhaly s raněnými. Štíhlá žena ji uchopila za paži. „Je tady něco, co musíš vidět.“
Berelain vzdychla, ale přikývla. Jaká pohroma na ni čeká teď? Další bublina zla, která uzamkla skupiny raněných za zdmi, které tam předtím nebyly? Zase jim došly obvazy? Pochybovala, že v celém městě zůstalo jediné prostěradlo, závěs nebo staré kalhoty, z nichž už by neudělali obvaz.
Dívka ji vedla ke schodům do Berelaininých vlastních komnat, kde pečovali o pár zraněných. Berelain vstoupila do jednoho z pokojů a překvapilo ji, že tam na ni čeká známá tvář. Annoura seděla u lůžka, oblečená v červených šatech prokládaných šedou a obvyklé copy měla stažené dozadu a svázané v účesu, který jí příliš nelichotil. Berelain ji málem nepoznala.
Při Berelainině příchodu Annoura vstala a uklonila se, přestože vypadala, že každou chvíli omdlí vyčerpáním.
V posteli ležel Galad Damodred.
Berelain zalapala po dechu a pospíšila si k němu. Byl to on, přestože měl na tváři strašnou ránu. Stále dýchal, ale byl v bezvědomí. Berelain mu zvedla paži, aby vzala jeho ruku do svých, ale zjistila, že paže končí pahýlem. Jeden z felčarů už ránu vypálil, aby Galad nevykrvácel.
„Jak?“ zeptala se Berelain, sevřela mu druhou ruku a zavřela oči. Jeho ruka byla na dotek teplá. Když slyšela, co Demandred řval o porážce muže v bílé…
„Měla jsem pocit, že ti to dlužím,“ řekla Annoura. „Našla jsem ho na bojišti poté, co Demandred oznámil, co provedl. Odtáhla jsem ho pryč, zatímco Demandred bojoval s jedním z mužů z Černé věže.“ Znovu se posadila na stoličku vedle postele a pak se umdleně předklonila. „Nemohla jsem ho vyléčit, Berelain. Dokázala jsem jenom otevřít průchod, abych ho dostala sem. Je mi líto.“
„To je v pořádku,“ řekla Berelain. „Kitan, přiveď některou z dalších sester. Annouro, až si odpočineš, budeš se cítit lépe. Děkuju ti.“
Annoura přikývla. Zavřela oči a Berelain ohromilo, když v jejich koutcích zahlédla slzy.
„Co se děje?“ zeptala se Berelain. „Annouro, co se stalo?“
„S tím by sis neměla dělat starosti, Berelain,“ řekla Annoura a vstala. „Víš, všechny nás to učí. Neusměrňujte, když jste příliš unavené. Můžou nastat komplikace. Ale potřebovala jsem průchod zpátky do paláce. Abych ho dostala do bezpečí, abych napravila…“
Annoura se zhroutila ze stoličky. Berelain si klekla vedle ní a podepřela jí hlavu. Teprve pak si uvědomila, že důvod, proč Annoura vypadá tak odlišně, nejsou copy. Tvář taky nevyhlížela správně. Změnila se. Už nebyla bezvěká, ale místo toho mladá.
„Ach, Světlo, Annouro,“ řekla Berelain. „Ty ses spálila, že ano?“
Žena upadla do bezvědomí. Berelain se sevřelo srdce. Měla s tou ženou v poslední době neshody, ale celé roky předtím byla Annoura její důvěrnicí – a přítelkyní. Chudinka. Podle toho, co říkaly Aes Sedai, se to považovalo za horší osud než smrt.
Berelain ženu zvedla na pohovku v pokoji a pak přes ni přehodila pokrývku. Cítila se tak bezmocná. Možná… možná ji půjde nějak vy léčit…
Vrátila se zpátky ke Galadovi, aby ho ještě chvíli držela za ruku, postavila stoličku a posadila se na ni. Jen trochu si odpočinout. Zavřela oči. Žil. Za strašlivou cenu, ale žil.
Ohromilo ji, když promluvil. „Jak?“
Otevřela oči a zjistila, že se na ni dívá.
„Jak jsem se sem dostal?“ zeptal se tiše.
„Annoura,“ řekla. „Našla tě na bojišti.“
„Moje zranění?“
„Léčitelky dorazí, až budou mít chvilku,“ řekla. „Tvoje ruka…“ Nadechla se. „O ruku jsi přišel, ale tu ránu na obličeji můžeme zahladit.“
„Ne,“ zašeptal. „Je to jenom… škrábnutí. Ušetřte si léčení pro ty, co by bez něj zemřeli.“ Vypadal tak unaveně. Byl stěží vzhůru.
Kousla se do rtu, ale přikývla. „Samozřejmě.“ Zaváhala. „Bitva probíhá špatně, že?“
„Ano.“
„Takže teď… budeme prostě doufat?“
Vytáhl ruku z její a sáhl si pod košili. Až dorazí Aes Sedai, budou ho muset svléci a ošetřit jeho zranění. Zatím se postarali jen o pahýl, protože ten byl nejhorší.
Galad vzdychl, pak se roztřásl a ruka mu vyklouzla z košile. Chtěl si ji svléknout?
„Doufat…“ zašeptal a upadl do bezvědomí.
Rand plakal.
Choulil se v temnotě a před ním se otáčel vzor, utkaný z vláken lidských životů, Tak mnoho z těch vláken skončilo.
Tak mnoho.
Měl být schopen je ochránit. Proč to nedokázal? Proti jeho vůli se mu v mysli začala přehrávat jména. Jména těch, kdo pro něj zemřeli, ze začátku pouze ženy, ale nyní se seznam rozšířil na všechny osoby do poslední, které měl být schopen zachránit – ale nebyl.
Zatímco lidstvo bojovalo na Merriloru a u Šajol Ghúlu, Rand byl nucen sledovat umírání. Nedokázal se odvrátit.
Tu chvíli si Temný vybral k tomu, aby na něj tvrdě zaútočil. Znovu přišel tlak, snažící se Randa rozdrtit do nicoty. Nemohl se hýbat. Každičký kousek jeho podstaty, jeho odhodlání a jeho síla se soustředily na to, aby Temnému zabránil rozervat ho na kusy.
Mohl se jen dívat, jak umírají.
Sledoval Davrama Bašereho, jak umírá při útoku, rychle následovaný svou ženou. Při pohledu na pád svého přítele Rand vykřikl. Plakal pro Davrama Bašereho.
Drahý věrný Hurin padl při útoku trolloků na vrcholek Výšin, kde se bránil Mat. Rand plakal pro Hurina. Muže, který v něj tak moc věřil, muže, který by jej následoval kamkoli.
Jori Congar ležel pohřbený pod tělem jednoho z trolloků a kňoural o pomoc, dokud nevykrvácel. Když Joriho vlákno konečně zmizelo, Rand pro něj plakal.
Enaila, která se rozhodla opustit Far Dareis Mai a položila svatební věneček k nohám siswai’aman Leirana, probodená čtyřmi trolloky. Rand pro ni plakal.
Karldin Manfor, který jej následoval tak dlouho a byl u Dumajských studní, zemřel, když mu došly síly k usměrňování a vyčerpaný se zhroutil na zem. Sařané se na něj vrhli a ubodali ho černými dýkami. Beldeine, jeho Aes Sedai, klesla a padla jen o několik okamžiků později. Rand plakal pro ně oba.
Plakal pro Garetha Brynea a Siuan. Plakal pro Gawyna.
Tak mnoho. Tak strašně mnoho.
PROHRÁVÁŠ.
Rand se schoulil ještě víc. Co mohl dělat? Jeho sen, že Temného zastaví… kdyby to udělal, stvořil by noční můru. Jeho vlastní záměry ho zradily.
PODVOL SE, PROTIVNÍKU. PROČ DÁL BOJOVAT? PŘESTAŇ BOJOVAT A ODPOČIŇ SI.
Bylo to lákavé. Jak strašně to bylo lákavé. Světlo! Co by si myslela Nyneiva? Viděl ji, jak bojuje o záchranu Alanny. Jak by se ona a Moirain styděly, kdyby věděly, že se v této chvíli chce Rand prostě vzdát?
Zalila ho bolest a znovu zaječel.
„Prosím, nech to skončit!“
TO NEJDE.
Rand se choulil, svíjel, třásl. Ale jejich křik na něj stále útočil. Jedna smrt za druhou. Stěží se držel. „Ne,“ zašeptal.
DOBŘE TEDY, řekl Temný. CHCI TI UKÁZAT JEŠTĚ JEDNU VĚC. JEDEN PŘÍSLIB TOHO, CO MŮŽE BÝT…
Temný naposledy utkal vlákna možnosti.
Všechno zčernalo.
Taim švihal jedinou silou a bičoval Mišraila tkanivy vzduchu. „Tak se vrať, ty pitomče! Bojuj! Tu pozici neztratíme’.“
Skrčený hrůzopán vycouval, sebral své dva druhy a odplížil se pryč, aby vykonal rozkazy. V Taimovi to vřelo vzteky a po chvilce poryvem síly roztříštil nedaleký balvan. Ta mizerná Aes Sedai! Jak si dovoluje ho porazit?