Vzpomínka na světlo

Došel k němu zachmuřeně se tvářící Lan. „Co chceš, aby moji muži dělali, Cauthone?“

„Připravte se na boj s těma trollokama,“ řekl Mat. „Spojil se někdo v poslední době s Mayene? Teď by byla zrovna úžasná chvíle dostat zpátky pár oddílů chlapů, který vyléčili.“

„Zjistím ti to,“ řekl Lan. „A pak připravím svoje muže.“

Zatímco Lan odcházel, zalovil Mat v sedlových brašnách. Vytáhl Randův prapor, ten co patřil starodávným Aes Sedai. Už dřív si ho sehnal s tím, že by se mu mohl hodit. „Někdo tu věc vztyčte. Bojujeme v Randově zatraceným jménu. Ať Stín vidí, že jsme na to hrdí.“

Dannil si prapor vzal a našel oštěp, který použil jako žerď. Mat se zhluboka nadechl. Podle toho, jaké řeči Hraničáři vedli, se domnívali, že tohle skončí slavným hrdinským sebevražedným útokem. Tak vždycky končily Tomovy písně… ten druh písní, v němž Mat doufal, že se nikdy neobjeví. Na to měl nyní jen chabou naději.

Mysli, mysli. dálce začaly troubit trolločí rohy. Tuon se zdržela. Přijde? Tajně doufal, že ne. Vzhledem k tomu, jak mizerně se jim v bitvě vedlo, by možná nemuseli stačit ani Seančané.

Potřeboval nějakou příležitost. No tak, štěstí! Otevřel se další průchod a Arganda odešel převzít od posla hlášení. Mat nemusel poslouchat, aby si uvědomil, o jaký druh novinek se jedná, protože se vracející se Arganda mračil.

„Tak dobrá,“ povzdechl si Mat. „Řekni mi, co je nového.“

„Královna Andoru je mrtvá,“ řekl Arganda.

Zatracenejpopel! Elain ne! Matový se sevřely vnitřnosti. Rande… je mi to líto. „Kdo tam velí? Bašere?“

„Mrtvý,“ řekl Arganda. „Jeho žena taky. Padli při útoku proti andorským pikenýrům. Taky jsme přišli o šest aielských kmenových náčelníků. Andořanům ani Aielům u řečiště nikdo nevelí. Rychle se to tam rozpadá.“

„Tohle je konec!“ Z opačné strany náhorní plošiny se přes Mata převalil Demandredův zesílený hlas. „Luis Therin vás opustil! Volejte k němu, až budete umírat! Ať cítí vaši bolest.“

Dostali se k několika posledním tahům ve hře a Demandred hrál dobře. Mat hleděl na svou armádu vyčerpaných a mnohdy zraněných vojáků. Nemělo smysl to popírat, jejich situace byla zoufalá.

„Pošli pro Aes Sedai,“ řekl Mat. „Je mi jedno, jestli tvrdí, že nezdvihnou ani pírko. Možná, že až jim půjde o život, najdou sem a tam sílu na nějakou tu ohnivou kouli. Kromě toho, jejich strážci můžou pořád bojovat.“

Arganda přikývl. Nedaleko se otevřel průchod a z něj vyklopýtali dva zničeně vypadající aša’manové. Naeff i Neald měli spáleniny na kůži a Naeífova Aes Sedai s nimi nebyla.

„Tak co?“ zeptal se jich Mat.

„Hotovo,“ zabručel Neald.

„A co Tuon?“

„Podle všeho našli toho špeha,“ řekl Naeff. „Císařovna čeká s návratem na tvoje znamení.“

Mat se nadechl, okusil povětří bojiště, vcítil se do rytmu boje. Nevěděl, jestli může zvítězit, dokonce i s Tuon. Ne když je Elainina armáda rozložená, ne když jsou Aes Sedai oslabené tak, že ani nedokáží usměrňovat. Ne bez Egwain, její dvouříčské paličatosti, její železné vůle. Ne, pokud nepřijde zázrak.

„Pošli pro ni, Naeffe,“ řekl Mat. Dal si přinést papír a pero a naškrábal vzkaz, který aša’manovi podal. Potlačil sobeckou touhu nechat Tuon uprchnout do bezpečí. Zatracenej popel, nikde nebylo bezpečno. „Předej to císařovně, Naeffe; pověz jí, že musí ty pokyny přesně dodržet.“

Mat se obrátil k Nealdovi. „Chci, abys šel za Talmanesem,“ pokračoval. „Ať postupuje podle plánu.“

Oba muži odešli, aby doručili zprávy.

„Bude to stačit?“ zeptal se Arganda.

„Ne,“ řekl Mat.

„Tak proč?“

„Protože ze mě spíš bude temnej druh, než abych tuhle bitvu vzdal, aniž bych zkusil všechno, Argando.“

„Luisi Therine,“ zaduněl Demandred. „Přijď a postav se mi! Vím, že tuhle bitvu sleduješ. Zapoj se! Bojuj!“

„Už toho chlapa vážně začínám mít dost,“ řekl Mat.

„Cauthone, podívej, ti trolloci se přeskupili,“ řekl Arganda. „Myslím, že se chystají zaútočit.“

„Takže je to tady; zformujte se,“ řekl Mat. „Kde je Lan? Už se vrátil? Vážně nerad bych to provedl bez něj.“

Mat se otočil, a zatímco Arganda vykřikoval rozkazy, prohlížel si bitevní linie před sebou. Jeho pozornost náhle odvedlo, když ho Arganda popadl za paži a ukázal k trollokům. Mata zamrazilo, když ve světle ohňů spatřil osamělého jezdce na černém hřebci, jak útočí na pravé křídlo trollocké hordy a míří k východnímu svahu Výšin. K Demandredovi.

Lan se vydal vybojovat vlastní válku.