Vzpomínka na světlo

„Zdravím, má královno,“ řekl Mellar, který podřepí vedle ní. Bývalý gardista – ten, jehož mnoho lidí stále pokládalo za otce jejích dětí – se na ni potměšile ušklíbl. „Bylo hodně těžké tě vystopovat.“

Elain po něm plivla, ale on to očekával a zvednutou rukou plivanec zachytil. Usmál se, pak vstal a nechal ji v sevření dvou žoldnéřů. Přestože část její gardy stále bojovala, většinu zatlačili pryč nebo zabili.

Mellar se obrátil, když sem dva muži přivlekli Birgitte. Zmítala se v jejich sevřeni a na pomoc jim přišel ještě třetí muž. Mellar tasil meč a na okamžik hleděl na čepel, jako by si prohlížel svůj odraz. Pak ho vrazil Birgitte do břicha.

Birgitte zalapala po dechu a padla na kolena. Mellar ji divokým úderem hřbetem ruky usekl hlavu.

Elain si uvědomila, že sedí zcela nehybně, neschopná myslet či jednat, zatímcc Birgittino mrtvé tělo se zhroutilo dopředu a z krku mu tryskala krev. Pouto zmizelo a zároveň přišla… bolest. Strašlivá bolest.

„Na tohle jsem čekal dlouho,“ řekl Mellar. „Krev a zatracený popel, to bylo vážně příjemné.“

Birgitte… Její strážkyně byla mrtvá. Její strážkyni zabili. Ta žena s drsným, ale přesto šlechetným srdcem, neuvěřitelně věrná – mrtvá. Ta ztráta jí… téměř znemožňovala myslet.

Mellar kopl do Birgittiny mrtvoly, právě když dorazil muž, který měl za sebou přes sedlo přehozené tělo. Muž měl na sobě andorskou uniformu a mrtvola, ležící tváří dolů, rozpuštěné zlaté vlasy. Kdokoli ta nebožačka byla, měla na sobě přesně tytéž šaty jako Elain.

Ale ne…

„Jeď,“ řekl Mellar. Muž odjel a kolem něj se seřadilo pár dalších, falešní gardisté Nesli Elaininu vlajku a jeden začal vykřikovat: „Královna je mrtvá! Královna padla!”

Mellar se obrátil k Elain. „Tvoji lidé pořád bojují. Tak tohle by mělo jejich řady rozvrátit. Pokud jde o tebe… no, jak se zdá, Veliký pán má pro ty tvoje spratky využití. Dostal jsem rozkaz přivézt je do Šajol Ghúlu. Zdá se mi, že ty s nima být nemusíš.“ Podíval se na jednoho ze svých společníků. „Můžeš to zařídit?“

Druhý muž si klekl vedle Elain a pak jí přitiskl ruce k břichu. Jejím otupěním a šokem pronikl náhlý záblesk hrůzy. Její děti!

„Už je v dost vysokém stupni,“ řekl muž. „Když děti vyřízneš, nejspíš je pomocí tkaniva dokážu udržet naživu. Bude složité udělat to správně. Ještě jsou malé. Šest měsíců. Ale s tkanivy, které mi Vyvolení ukázali… ano, myslím, že je dokážu udržet naživu hodinu. Ale budeš je muset odnést k M’Haelovi, aby je dostal do Šajol Ghúlu. Cestování obyčejným průchodem už tam nebude fungovat.“

Mellar zasunul meč a vytáhl z opasku lovecký nůž. „To mi stačí. Pošleme děti, jak si Veliký pán žádá. Ale ty, moje královno… ty patříš mně.“

Elain se začala zmítat, ale muži ji drželi pevně. Stále znovu a znovu se drápala po saidaru, ale medailon působil jako ločidlo. Stejně tak by se mohla snažit uchopit saidín.

„Ne!“ zaječela, když Mellar poklekl vedle ní. „NE!“

„Dobře,“ řekl. „Doufal jsem, že dojde na křik.“