Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Nůž z ducha, země a ohně jeho tkanivo přesekl ve vzduchu. Demandred byl prostě tak silný. Ten sa’angrial byl neuvěřitelný.
Příští blesk Logaina oslepil a srazil dozadu. Dopadl na kusy rozlámané břidlice, jejíž hroty se mu zabořily do kůže.
„Jsi mocný,“ řekl Demandred. Logain jeho slova stěží slyšel. Jeho uši… hrom… „Ale nejsi Luis Therin.“
Logain zavrčel a v slzách vytvořil tkanivo a mrštil po Demandredovi blesk. Ten Demandreda zasáhl, ale zmizel, když byl nějak odkloněn do země a rozptýlil se. Tkanivo vzduchu a země bylo tak prosté, ale blesk byl proti němu úplně k ničemu.
Mezi Logaina a zdroj zapadl štít. Poraněnýma očima sledoval, jak se v Demandredových rukou začíná vytvářet tkanivo odřivousu. Logain se zavrčením popadl ze země kus břidlice, velký jako jeho pěst, a hodil ho po Demandredovi.
Kámen překvapivě zasáhl, roztrhl Demandredovi kůži a přinutil ho klopýtavě couvnout. Zaprodanec byl mocný, ale stále mohl dělat chyby jako obyčejní lidé. Navzdory tomu, co Taim vždycky tvrdil, člověk nikdy nesmí na jedinou sílu soustředit všechnu svou pozornost. V okamžiku, kdy bylo Demandredovo soustředění narušeno, štít mezi Logainem a zdrojem zmizel.
Logain se převalil stranou a začal vytvářet dvě tkaniva. První byl jeho vlastní štít, který neměl v úmyslu použít. Druhým tkanivem byl zoufalý poslední průchod. Volba zbabělce.
Demandred zavrčel, zvedl ruku k tváři a ohnal se silou. Rozhodl se zničit štít, v němž okamžitě poznal větší nebezpečí. Průchod se otevřel a Logain se jím prokutálel a nechal ho zavřít. Na druhé straně se zhroutil. Tělo měl sežehnuté, paže pořezané, v uších mu zvonilo a téměř přišel o zrak.
Přinutil se posadit. Byl zpátky v aša’manském táboře pod bažinami, kde Gabrelle a ostatní čekali na jeho návrat. Zavyl vzteky. Poutem sálala Gabrellina starost. Skutečná starost. Předtím si to nepředstavoval. Světlo.
„Klid,“ řekla a poklekla vedle něj. „Ty pitomče. Co sis to udělal?“
„Selhal jsem,“ řekl. Vzdáleně cítil, jak Demandred opět začíná se svými útoky a řevem se dožaduje Luise Therina. „Vyleč mě.“
„Nebudeš to zkoušet znovu, že ne?“ zeptala se. „Nechci tě léčit jenom proto, abys mohl…“
„Nebudu to zkoušet znovu,“ řekl chraptivě. Bolest byla strašná, ale bledla ve srovnání s ponížením z porážky. „Nebudu, Gabrelle. Přestaň o mém slovu pochybovat. Je příliš silný.“
„Některé ty spáleniny jsou zlé, Logaine. Nevím, jestli tyhle díry v kůži dokážu úplně vyléčit. Zůstanou ti jizvy.“
„To je v pořádku,“ zavrčel. Budou to místa, kde se mu na paži a ze strany na obličej rozstříkla láva.
Světlo, napadlo ho. Jak se s tou stvůrou vypořádáme?
Gabrelle na něj položila ruce a do jeho těla začala proudit hojivá tkaniva.
Hřmot Egwaininy bitvy s M’Haelem se vyrovnal hřmění v mracích nahoře. M’Hael. Nový Zaprodanec, jehož jméno hlásali hrůzopáni napříč celým bojištěm.
Egwain bez uvažování spřádala a vrhala po aša’manském odpadlíkovi jedno tkanivo za druhým. Nepřivolala vítr, ale ten se kolem ní přesto s řevem proháněl, cloumal jejími vlasy i šaty, zachytával její štolu a švihal s ní kolem. Narišma a Merise se společně s Leilwin choulili na zemi vedle ní a Narišma – jehož hlas byl přes rámus bitvy stěží slyšet – ji křikem upozorňoval na tkaniva, která M’Hael vytvářel.
Egwain se dostala až na vrcholek Výšin, kde teď stála na stejné úrovni s M’Haelem. Někde hluboko v nitru věděla, že její tělo bude brzy potřebovat odpočinek.
V tuto chvíli si takový přepych nemohla dovolit. V tuto chvíli záleželo pouze na boji.
Směrem k ní vzplál oheň a ona ho vzduchem smetla stranou. Jiskry se zachytily ve větru a ve spršce světla kroužily kolem ní, zatímco spřádala zemi. Už tak rozbitou půdou vyslala vlnu ve snaze M’Haela srazit, ale on vlnu přerušil vlastním tkanivem.
Zpomaluje, pomyslela si.
Egwain, naplněná silou, vykročila vpřed. Začala dvě tkaniva, jedno nad každou rukou, a vychrlila na něj oheň.
Odpověděl jí jako drát tenkým proudem čistě bílého světla, který ji minul ani ne o šířku dlaně. Odřivous v Egwaininých očích zanechal přetrvávající vjem, a když se vzduch zkroutil, země pod nimi zasténala. Rozšířily se po ní ty pavučiny, praskliny do nicoty.
„Blázne!“ zaječela na něj. „Zničíš samotný vzor!“ Už teď hrozilo, že to jejich souboj způsobí. Tento vítr, tento syčící vzduch, nebyl přirozený. Pukliny v zemi se šířily od M’Haela a rozšiřovaly se.
„Spřádá ho znovu!“ vykřikl Narišma, jehož hlas pohltila bouře.
M’Hael vypustil druhé tkanivo odřivousu a země opět popraskala, ale Egwain byla připravená. Vyhnula se mu a její hněv se stupňoval. Odřivous. Musí mu ho nějak oplatit!
Je jim jedno, co zničí. Jsou tady, aby ničili. To jejich pán žádá. Rozbít. Spálit. Zabít.
Gawyn…
Zuřivě zaječela a začala spřádat jeden sloup ohně za druhým. Narišma vykřikoval, co M’Hael dělá, ale Egwain ho kvůli všemu tomu hluku neslyšela. Brzy však uviděla, že vytvořil překážku ze vzduchu a ohně, aby její útoky odrazil.
Egwain kráčela vpřed a sesílala na něj další a další údery. Nedopřávala mu čas se vzpamatovat ani zaútočit. Rytmus přerušila pouze proto, aby spředla štít, který bude mít připravený. Sprška ohně, která se odrazila od jeho bariéry, jej přiměla klopýtavě ustoupit, jeho tkanivo se trhalo a on zvedl ruku, snad aby se znovu pokusil o odřivous.
Egwain mezi něj a zdroj zarazila štít. Úplně ho neodřízl, neboť jej silou vůle držel od sebe. Nyní už byli tak blízko, že viděla jeho nevěřícný výraz a jeho hněv. Ze všech sil se bránil, ale byl slabší než ona. Egwain zatlačila a posouvala štít stále blíž a blíž tomu neviditelnému vláknu, které jej spojovalo s jedinou silou. Zatlačila vší silou…
M’Hael s námahou vypustil malý proud odřivousu vzhůru mezerou v místě, kde štít ještě nezapadl. Odřivous tkanivo zničil – jako ničil vzduch a vskutku i samotný vzor.
Když na ni M’Hael to tkanivo zaměřil, Egwain klopýtla zpátky, ale do běla rozžhavený proud byl příliš malý, příliš slabý, než aby k ní dolétl. Rozplynul se dřív, než ji zasáhl. M’Hael zavrčel a pak zmizel poté, co ohnul vzduch nějakou podobou cestování, kterou Egwain neznala.
Egwain zhluboka oddechovala s rukou přitisknutou k hrudi. Světlo! Málem byla vymazána ze vzoru.
Zmizel, aniž by vytvořil průchod! Pravá síla, pomyslela si. To bylo jediné vysvětlení. Nevěděla o ní téměř nic – byla to samotná esence Temného, právě ta vábnička, která usměrňovače ve věku pověstí v první řadě přiměla, aby vyhloubili Vrt.
Odřivous. Světlo. Málem jsem byla mrtvá. Hůř než mrtvá.
Neznala způsob, jak odřivous odrazit.
Je to jenom tkanivo… Jenom tkanivo. Perrinova slova.
Ta chvíle už pominula a M’Hael utekl. Bude si muset Narišmu držet u sebe, aby ji varoval, kdyby někdo poblíž začal usměrňovat.
Pokud ovšem M’Hael opět nepoužije pravou sílu. Dokázal by jiný muž vycítit, že ji někdo usměrňuje?
„Matko!“
Egwain se obrátila a Merise ukázala k místu, kde většina Aes Sedai a aša’manů stále bojovala v dunivé bitvě se šarskými silami. Na úbočí leželo mnoho mrtvých sester v barevných šatech.