Vzpomínka na světlo

Když Olver ženu v bílém probodl, Faileina pouta zmizela. Faile spadla na zem, škobrtla, ale udržela se na nohou. Mandevwin s klením dopadl vedle ní.

Aravine. Světlo, Aravine. Poddajná, pečlivá, schopná. Aravine byla temná družka.

Měla roh.

Aravine pohlédla na padlou Aes Sedai, kterou Olver napadl, pak zpanikařila, popadla uzdu koně, kterého jí přivedl sluha, a vyskočila do sedla.

Faile se rozběhla k ní, zatímco zajatci se s řevem vyvalili z nedalekých ohrad, vrhli se na trolloky a pokusili se jim vyrvat zbraně. Faile se téměř podařilo Aravine dostihnout, ale pak žena tryskem odjela a roh odvezla s sebou. Zamířila k mírnějším svahům, které jí umožní dojet nahoru na Výšiny.

„Ne!“ zaječela Faile „Aravine! Nedělej to!“ Rozběhla se za ní, ale pochopila, že to nemá smysl.

Koně. Potřebovala koně. Faile se horečně rozhlížela a spatřila několik nákladních zvířat, která přivedli průchodem. Faile se prodrala k Běle a několika tahy nože odřízla sedlo – a všechen náklad. Naskočila kobylce na holý hřbet, uchopila otěže a kopnutím ji pobídla k běhu.

Střapatá klisna se tryskem rozběhla za Aravine a Faile se přitiskla k jejímu hřbetu. „Běž, Bělo,“ řekla Faile. „Jestli sis ještě ušetřila trochu síly, teď je načase ji použít. Prosím. Běž, holka. Běž.“

Běla se hnala přes podupanou zem a bušení jejích kopyt doprovázelo hřmění shora. Trolločí tábor byl temný, osvětlený pouze ohništi a čas od času pochodní. Faile měla pocit, jako by projížděla noční můrou.

Před ní vyběhlo na stezku několik trolloků, aby ji zastavili. Faile se sklonila ještě níž a modlila se ke Světlu, aby při útoku minuli. Běla zpomalila a pak kolem Faile zaútočili dva jezdci s kopími. Jeden probodl trollokovi krk, a přestože druhý jezdec cíl minul, jeho kůň odhodil dalšího trolloka stranou a otevřel jí cestu. Běla se prohnala mezi zmatenými trolloky a dohnala dva muže, jedoucí před ní, jednoho tlustého a druhého hubeného. Haman a Vanin.

„Vy dva!“ zaječela Faile.

„Hola, má paní!“ zasmál se Haman.

„Jak?“ překřičela bušení kopyt.

„Nechali jsme se najít karavanou,“ zakřičel Haman v odpověď, „a zajmout. Přivedli nás průchodem před pár hodinama a my jsme se zajatcema chystali útěk. Váš příchod nám poskytl příležitost, jakou jsme potřebovali!“

„Roh! Pokusili jste se ukrást roh!“

„Ne,“ zaječel Haman. „Pokusili jsme se ukrást trochu Matovatabáku!“

„Myslel jsem, žes ho zakopala, abys ho tam nechala!“ zakřičel z druhé strany Vanin. „Říkal jsem si, že Matoví to nebude vadit. Stejně mi dluží pár marek! Když jsem otevřel ten vak a uvnitř našel zatracený Valerský roh… zatracenej popel. Vsadil bych se, že mě slyšeli ječet až v Tar Valonu!“

Faile si tu scénu představila a zaúpěla. Výkřik, který Faile zaslechla, byl výkřik překvapení, a to tu medvědí věc přilákalo a přimělo k útoku.

Nu, teď se to už nedalo vrátit. Koleny svírala Běliny boky a pobízela koně vpřed. Před ní se Aravine hnala mezi trolloky a mířila k místu, kde se příkré svahy zmírňovaly. Aravine zuřivě ječela na trolloky, ať jí pomohou. Koně se však hnali rychleji, než dokázal kterýkoli trollok.

Demandred. Aravine říkala, že odveze roh jednomu ze Zaprodanců. Faile tiše zavrčela, ještě víc se sklonila a Běla jako zázrakem předběhla Vanina i Hamana. Nezeptala se jich, kde sehnali koně. Veškerou pozornost věnovala Aravine.

V táboře se ozval křik a Vanin s Hamaném se oddělili a zkřížili cestu jezdcům, kteří se snažili dostat Faile. Stočila Bělu stranou, přinutila ji přeskočit hromadu zásob a projela mezi hloučkem lidí v nezvyklých šatech, kteří jedli u malého ohně. Něco za ní křičeli hlasy se silným přízvukem.

Coul po coulu stahovala Aravinin náskok. Běla frkala a odfukovala a srst měla ztmavlou potem. Saldejské jezdectvo patřilo k nejlepším na světě a Faile se v koních vyznala. Jezdila na všech možných plemenech. V těchto okamžicích na bojišti by se s Bělou postavila proti nejlepším tairenským koním. Střapatá klisna, která neměla nijak zajímavý původ, se hnala jako běžecký šampión.

Faile se vcítila do rytmu koňských kopyt pod sebou a vytáhla z rukávu nůž. Pobídla Bělu, aby přeskočila malou prohlubeň a na chviličku se vznášely ve vzduchu, Faile odhadovala vítr, dopad, okamžik. Napřáhla se dozadu a těsně předtím, než se Bělina kopyta dotkla země, hodila nůž.