Vzpomínka na světlo

Logain převrátil tenký kotouč v prstech. Černý a bílý, rozdělený vlnitou čárou. Nejspíš cuendillar. Šupinky, které se z něj otíraly pod jeho prsty, jako by se vysmívaly jeho věčné podstatě.

„Proč je Taim nerozbil?“ zeptal se Logain. „Mohl to udělat. Jsou křehké jako stará kůže.“

„Nevím,“ odpověděl Androl a zalétl pohledem ke svým druhům. „Možná ještě nenastal správný čas.“

„Rozbij je ve správný okamžik, a pomůže to Drakovi,“ řekl muž, který si říkal Emarin. Zněl ustaraně. „Rozbij je ve špatný okamžik… a co?“

„Řekla bych, že nic dobrého,“ ozvala se Pevara. Červená.

Dočká se někdy své pomsty vůči těm, které ho zkrotily? Kdysi ho ta nenávist – a pouze ta – držela naživu. Nyní ve svém nitru našel novou touhu. Porazil Aes Sedai, srazil je a prohlásil za své. Pomsta se zdála být… prázdná. Malou část té prázdnoty naplnila jeho dlouho sílicí touha zabít M’Haela, ale ne dostatečnou. Co víc?

Kdysi se prohlásil za Draka Znovuzrozeného. Kdysi se připravoval vládnout světu. Přinutit ho poslouchat. Prsty přejížděl po zámku k věznici Temného, zatímco postával na okraji bitvy. Byl daleko na jihozápadě, pod bažinami, kde měli aša’manové malý základní tábor. Z Výšin se ozývalo vzdálené hřmění – výbuchy tkaniv, která po sobě vrhali Aes Sedai a Sařané.

Bojovalo tam velké množství aša’manů, ale šarských usměrňovačů bylo víc než Aes Sedai a aša’manů dohromady. Další slídili po bojištích, kde pronásledovali a zabíjeli hrůzopány.

Ztrácel muže rychleji než Stín. Nepřátel bylo příliš mnoho.

Zvedl zámek. Byla v něm moc. Moc nějak ochránit Černou věž? Jestli se nás nebojí, nebojí se mě, co se s námi stane, až Drak zemře?

Z pouta vyzařovala nespokojenost. Pohlédl Gabrelle do očí. Předtím sledovala bitvu, ale nyní se její oči upíraly na něj. Tázavě. Výhrůžně?

Opravdu před chvílí přemýšlel o tom, že Aes Sedai zkrotil? Takové představě by se měl zasmát. Žádnou Aes Sedai nebylo nikdy možné zkrotit.

Logain okázale vložil zámky do váčku na opasku. S pohledem upřeným Gabrelle do očí ho zavázal. Její obavy zesílily. Na okamžik cítil, že se bojí o něj, nikoli jeho.

Možná se učila, jak s poutem manipulovat a vysílat k němu pocity, o nichž předpokládala, že ho ukolébají. Ne, Aes Sedai nebylo možné zkrotit. Spojit se s nimi neznamenalo je ovládnout. Jen to způsobilo další potíže.

Sáhl si na vysoký límec, odepnul si dračí špendlík, který tam nosil, a podal ho Androlovi. „Androle Genhalde, vešel jsi do jámy smrti a vrátil ses. Už podruhé jsem tvým dlužníkem. Jmenuji tě plnoprávným aša’manem. Nos ten špendlík s hrdostí.“ Už předtím muži vrátil špendlík-meč a znovu z něj udělal zasvěceného.

Androl zaváhal, pak natáhl ruku a uctivě si špendlík vzal.

„A zámky?“ zeptala se Pevara se založenýma rukama. „Patří Bílé věži; amyrlin je jejich strážkyně.“

„Podle toho, co jsem slyšel,“ řekl Logain, „je na tom amyrlin stejně, jako by byla mrtvá. V její nepřítomnosti budu vhodný správce.“ Logain uchopil zdroj, podmanil si ho, ovládl ho. Otevřel průchod zpátky na vrcholek Výšin.

Válka se k němu vrátila plnou silou, zmatek, kouř a křik. Prošel skrz a ostatní jej následovali. Mocné Demandredovo usměrňování zářilo jako maják a mužův dunivý hlas se dál Drakovi Znovuzrozenému vysmíval.

Rand al’Thor zde nebyl. Nu, nejblíže k němu měl právě Logain. Další náhražka. „Budu s ním bojovat,“ řekl ostatním. „Gabrelle, ty se budeš držet zpátky a počkáš, až se vrátím, protože možná budu potřebovat léčení. Vy ostatní se vypořádejte s Taimovými muži a těmi šarskými usměrňovači. Ať nepřežije nikdo, kdo se obrátil ke Stínu, ať už sám nebo z donucení. Těm prvním přineste spravedlnost, těm druhým milosrdenství.“

Přikývli. Zdálo se, že na Gabrelle udělal dojem, snad svým rozhodnutím udeřit do srdce nepřitele. Neuvědomovala si to. Dokonce ani jeden ze Zaprodanců nemohl být tak silný, jak se zdál být Demandred.