Vzpomínka na světlo

Raečin na ni kývla. „A já jsem si myslela, že už jsi dobrá leda tak k tomu, abys pomrkávala po mužích.“

„Domanské umění je o tom, abys dosáhla toho, co chceš, Raečin,“ odvětila Leana klidně, „s tou nejmenší možnou námahou.“

Raečin si odfrkla a vrhla po Šařanech pár ohnivých koulí. „Někdy bych tě v téhle věci měla požádat o radu,“ řekla. „Pokud opravdu existuje způsob, jak muže přimět, aby dělali, co chceš, moc ráda bych ho znala.“

Byla to tak absurdní představa, že se Leana navzdory příšerným okolnostem málem rozesmála. Červená? Která se líčí a učí se domanskému umění manipulace? Nu, proč ne? řekla si Leana a srazila další ohnivou kouli. Svět se měnil a adžah – jakkoli nepatrně – se měnila s ním.

Odpor sester k sobě připoutal pozornost dalších šarských usměrňovačů. „Brzy budeme muset z téhle pozice ustoupit,“ řekla Raečin.

Leana jen přikývla.

„Tihle Šařani…“ zavrčela červená. „Podívej se na to!“

Leana zalapala po dechu. Už dříve se mnoho šarských vojáků z této oblasti stáhlo – zdálo se, že je jich třeba někde jinde – ale usměrňovači je nahradili početnou skupinou vyděšených lidí a naháněli je před své linie, aby zachycovali útoky. Mnozí z nich měli klacky nebo nějaké nástroje, s nimiž se dalo bojovat, ale choulili se k sobě a zakřiknutě zbraně svírali.

„Krev a zatracenej popel,“ zaklela Raečin a Leana pozvedla obočí. Raečin nepřestávala spřádat a pokusila se seslat blesk za řady vyděšených lidí. Přesto mnohé z nich zasáhl. Leaně se dělalo zle, ale k útoku se připojila.

Zatímco bojovaly, připlazila se k nim Manda Wan. Černými sazemi pokrytá zelená vypadala příšerně. Nejspíš stejně jako já, pomyslela si Leana, když sklouzla pohledem k vlastním poškrábaným a začouzeným pažím.

„Stahujeme se,“ řekla Manda. „Možná budeme muset použít průchody.“

„A půjdeme kam?“ zeptala se Leana. „Opustíme bitvu?“

Trojice ztichla. Ne. Z tohoto boje nebylo možné ustoupit. Mohli ho buď vyhrát, nebo nic.

„Jsme příliš rozdrobené,“ řekla Manda. „Přinejmenším se musíme stáhnout a přeskupit. Musíme dostat ženy dohromady a tohle je jediný způsob, co mě napadá. Leda bys měla lepší nápad.“

Manda pohlédla na Raečin. Leana byla nyní v síle příliš slabá, než aby měl její názor nějak velkou váhu. Pustila se do přesekávání tkaniv, zatímco ty dvě spolu dál tlumeně rozmlouvaly. Aes Sedai kolem se začaly stahovat z prolákliny dolů ze svahu. Přeskupí se, otevřou průchod k pahorku Dašar a rozhodnou se, co dělat dál.

Počkat. Co bylo tohle? Leana nedaleko ucítila mocné usměrňování. Vytvořili Šařané kruh? Zamžourala; už byla noc, ale krajina hořela dostatečně na to, aby oheň poskytoval světlo. Také z ní stoupalo velké množství kouře. Leana spředla vzduch, aby kouř rozehnala, ale ten se zvedl sám od sebe, jako by jej odvál silný vítr.

Nad nimi na svahu stála Egwain al’Vere a žhnula mocí stovky ohňů. Leana nikdy neviděla ženu držet tolik síly. Amyrlin kráčela vpřed a v napřažené ruce svírala bílou hůlku. Její oči jako by zářily. V explozi světla a síly Egwain vypustila tucet oddělených proudů ohně. Tucet. Rozdrtily úbočí nad nimi a rozmetaly těla šarských usměrňovačů do vzduchu.

„Mando,“ řekla Leana, „myslím, že jsem ti našla lepší shromaždiště.“