Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Tentokrát zůstaneš?“ zeptala se Egwain a namočila brk, „nebo zase hned půjdeš?“
„Tahle noc se mi nelíbí, Egwain.“ Nahlédl jí přes rameno. „Něco na ní není v pořádku.“
„Svět tají dech, Gawyne, a čeká na zítřejší události. Poslal jsi pro Elain, jak jsem žádala?“
„Ano. Nebude vzhůru. Už je na ni pozdě.“
„Uvidíme.“
Netrvalo dlouho a z Elainina ležení dorazil posel s malým složeným dopisem. Egwain si ho přečetla a usmála se. „Pojď,“ řekla Gawynovi, vstala a posbírala pár věcí. Mávla rukou a ve vzduchu se otevřel průchod.
„Budeme tam cestovat?“ zeptal se Gawyn. „Je to krátká procházka.“
„Krátká procházka by vyžadovala, aby se amyrlin na královnu Andoru obrátila oficiálně,“ řekla Egwain, když Gawyn jako první prošel průchodem a prověřil druhou stranu. „Občas nechci dělat nic, co by lidi přimělo začít klást otázky.“
Siuan by pro tuhle schopnost zabíjela, pomyslela si Egwain, když procházela průchodem. Kolik dalších intrik by ta žena dokázala nastrojit, kdyby dokázala takto rychle, tiše a snadno navštěvovat jiné?
Na druhé straně stála Elain vedle horkého koše na uhlí. Královna na sobě měla světle zelené šaty a břicho, ukrývající dvě děti, se jí dmulo. Pospíšila si k Egwain a políbila jí prsten. Birgitte stála stranou, se založenýma rukama, oblečená v krátké červené kazajce a nebesky modrých kalhotách a se zlatým copem přehozeným přes rameno.
Gawyn se na svou sestru tázavě podíval. „Překvapuje mě, že jsi vzhůru.“
„Čekám na hlášení,“ řekla Elain a gestem Egwain pobidla, aby se společně s ní posadila do dvou čalouněných křesel vedle žhnoucího koše.
„Něco důležitého?“ zeptala se Egwain.
Elain se zamračila. „Jesamyn se zase zapomněla z Caemlynu ohlásit. Dala jsem té ženské přísný rozkaz hlásit se každé dvě hodiny, a ona stejně lelkuje. Světlo, nejspíš to nic neni. Ale stejně jsem požádala Serinii, aby šla na místo určené pro cestování a prověřila mi to. Doufám, že ti to nevadí.“
„Potřebuješ odpočívat,“ řekl Gawyn a založil si ruce.
„Děkuji mnohokrát za tvoji radu,“ opáčila Elain, „které si nebudu všímat, stejně jako jsem si nevšímala Birgitte, když říkala totéž. Matko, o čem jsi chtěla mluvit?“
Egwain jí podala svůj rozepsaný dopis.
„Randovi?“ zeptala se Elain.
„Vidíš ho z jiné strany než já. Řekni mi, co si o tom dopise myslíš. Možná mu ho nepošlu. Ještě jsem se nerozhodla.“
„Tón je… ostrý,“ poznamenala Elain.
„Zdá se, že na nic jiného nereaguje.“
Po chvíli čtení Elain spustila ruku s dopisem. „Možná bychom ho prostě měly nechat udělat, co chce.“
„Rozbít zámky?“ zeptala se Egwain. „Vypustit Temného?“
„Proč ne?“
„Světlo, Elain!“
„Musí se to stát, ne?“ zeptala se Elain. „Chci říct, Temný stejně unikne. Už je prakticky volný.“
Egwain si promnula spánky. „Je rozdíl mezi tím, dotýkat se světa a být volný. Během války jediné síly se Temný do světa nikdy skutečně nedostal. Vrt mu dovolil se ho dotýkat, ale byl uzamčen dřív, než mohl Temný uniknout. Kdyby Temný vstoupil na svět, bylo by zničeno samotné kolo. Podívej, tohle jsem ti přišla ukázat.“
Egwain vytáhla z brašny svazek poznámek. Papíry spěšně shromáždily knihovnice z třináctého depozitáře. „Neříkám, že bychom neměli zámky rozbít,“ pokračovala Egwain. „Říkám, že nemůžeme riskovat a provést to nějakým potřeštěným způsobem, který Rand vymyslí.“
Elain se laskavě usmála.
Světlo, ta ale byla zamilovaná. Můžu se na ni spolehnout, že ano? V poslední době bylo těžké to u Elain poznat. Ten její manévr s rodinkou…
Ve tvém knihovním ter’angrialu jsme bohužel nenašly nic, co by se hodilo.“ Soška usmívajícího se vousatého muže vyvolala ve Věži skoro poprask; všechny sestry si chtěly přečíst tisíce knih, které obsahovala. „Zdá se, že všechny knihy byly napsány před otevřením Vrtu. Budou pátrat dál, ale tyhle poznámky obsahují všechno, co jsme dokázaly najít o zámcích, věznici a Temném. Bojím se, že když rozbijeme zámky v nesprávnou chvíli, znamenalo by to konec všech věcí. Tady, přečti si to.“ Podala Elain jednu stránku.
„Karaethonský cyklus?“ zeptala se Elain zvědavě. „‚A světlo zeslábne a úsvit nepřijde, a přesto zajatec běsní? Zajatec je Temný?“
„Myslím si to,“ řekla Egwain. „Proroctví nejsou nikdy jasná. Rand má v úmyslu zapojit se do Poslední bitvy a okamžitě zámky rozbít, ale to je strašný nápad. Čeká nás dlouhá válka. Osvobodit Temného teď by posílilo armády Stínu a nás oslabilo.
Pokud se to má udělat – a já stále nevím, jestli ano – měli bychom počkat až do posledního možného okamžiku. Přinejmenším si o tom musíme promluvit. Rand měl v mnoha věcech pravdu, ale také se mýlil. Neměli bychom mu dovolit, aby tohle rozhodnutí udělal sám.“
Elain se probírala papíry a pak se u jednoho z nich zastavila. „‚Jeho krev nám dá Světlo…‘“ Promnula stránku prstem, jako by ztracená v myšlenkách. „‚Čekejte na Světlo? Kdo přidal tuhle poznámku?“
„Je to kopie Termendalina překladu Karaethonského cyklu, který vlastnila Doniella Alievin,“ řekla Egwain. „Doniella si dělala vlastní poznámky, které jsou mezi učenci předmětem téměř stejně rozsáhlých diskusí jako samotná proroctví. Ona byla snílek, víš. Jediná amyrlin, o které víme, že jím byla. Tedy přede mnou.“
„Ano,“ řekla Elain.
„Sestry, které to pro mě shromáždily, dospěly ke stejnému závěru jako já,“ řekla Egwain. „Možná přijde chvíle, kdy zámky rozbít, ale ta nenastane na začátku Poslední bitvy, ať si Rand myslí cokoli. Musíme počkat na správný okamžik a jako strážkyně zámků je mojí povinností ten okamžik zvolit. Nebudu riskovat osud celého světa kvůli jedné z Randových přehnaně dramatických lstí.“
„Má v sobě něco z kejklíře,“ řekla opět s láskou Elain. „Tvůj argument je dobrý, Egwain. Přednes mu ho. Bude ti naslouchat. Je chytrý a dá se přesvědčit.“
„Uvidíme. Prozatím budu…“
Egwain náhle z Gawyna pocítila záchvěv neklidu. Ohlédla se a spatřila, jak se otáčí. Venku zabušila kopyta. Neměl o nic lepší sluch než Egwain, ale naslouchat takovým věcem byla jeho práce.
Egwain uchopila pravý zdroj, což Elain pobídlo učinit totéž. Birgitte už s rukou na meči rozhrnovala stanové chlopně.
Před stanem seskočil z koňského hřbetu vyčerpaný posel, žena s vytřeštěnýma očima. Vpotácela se do stanu a Birgitte s Gawynem se okamžitě vrhli k ní a dávali pozor pro připad, že by se příliš přiblížila.
Neudělala to. „Na Caemlyn útočí, Veličenstvo,“ řekla žena a lapala po dechu.
„Cože?!“ Elain se vymrštila na nohy. „Jak? Snad se Jarid Sarand konečně…“
„Trolloci,“ řekla žena. „Začalo to při setmění.“
„Nemožné!“ prohlásila Elain, popadla ženu za paži a vytáhla ji ze stanu. Egwain ji chvatně následovala. „Od západu slunce už uběhlo šest hodin,“ řekla Elain poslovi. „Proč jsme až doteď nic neslyšeli? Co se stalo ženám z rodinky?“
„To mi neřekli, má královno,“ odpověděla žena. „Kapitán Guybon mě poslal, abych tě co nejrychleji přivedla. Právě dorazil průchodem.“
Místo pro cestování leželo nedaleko Elainina stanu. Už se tam shromáždil dav, ale muži i ženy udělali amyrlin a královně místo. Ve chvilce se obě dostaly dopředu.
Otevřeným průchodem se plahočili muži v zakrvácených šatech a táhli vozy, naložené Elaininými novými zbraněmi, draky. Mnozí z nich vypadali, že se každou chvíli zhroutí. Páchli kouřem a kůži měli zčernalou od sazí. Nejeden z nich padl v bezvědomí, když Elainini vojáci popadli vozy, zjevně určené k tažení koňmi, aby jim pomohli.