Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Takové to je,“ řekl Rand. „Pamatuju si, jak jsem byl Luis Therin, pamatuju si, jak dělám, co dělal on, jako si člověk pamatuje činy ve snu. Dělal jsem je já, ale nemusí se mi nutně líbit – ani si nemusím myslet, že bych je udělal, kdybych byl vzhůru. Což nic nemění na skutečnosti, že v tom snu mi připadaly správné.“
Perrin přikývl.
„On je já,“ řekl Rand. „A já jsem on. Ale zároveň nejsem.“
„No, pořád vypadáš jako ty,“ prohlásil Perrin, ačkoli Rand při slově „vypadáš“ zaslechl nepatrné zaváhání. Chystal se Perrin říct, jsi cítit“? „Tak rmoc ses nezměnil.“
Rand pochyboval, že by to Perrinovi dokázal vysvětlit, aniž by zněl jako blázen. Osoba, kterou se stával, když nosil plášť Draka Znovuzrozeného… to nebylo prostě jen předstírání, pouhá maska.
Byl, kdo byl. Nezměnil se, nepřetvořil. Prostě to přijal.
Což neznamenalo, že zná všechny odpovědi. Navzdory čtyřem stům letům vzpomínek, které hnízdily v jeho mozku, se stále obával toho, co musí udělat. Luis Therin nevěděl, jak Vrt uzavřít. Jeho pokus skončil katastrofou. Poskvrnění, Rozbití, to vše jen kvůli nedokonalé věznici, jejíž zámky teď byly tak křehké.
Randovi se neustále vracela jedna odpověď. Nebezpečná odpověď. Odpověď, kterou Luis Therin nezvažoval.
Co když odpovědí nebylo znovu Temného uvěznit? Co když odpovědí, konečnou odpovědí, bylo něco jiného? Něco trvalejšího.
Ano, řekl si Rand v duchu posté. Ale je to možné?
Dorazili ke stanu, kde pracovali úředníci, a Děvy se rozvinuly za nimi, zatímco Rand s Perrinem vešli dovnitř. Úředníci samozřejmě ponocovali a zdálo se, že je Randův příchod nepřekvapuje.
„Můj pane Draku,“ řekl Balwer, který se strnule uklonil na místě, kde stál vedle stolu s mapami a hromadami papíru. Vyschlý mužík nervózně probíral papíry a z díry v příliš velkém hnědém kabátu mu vyčuhoval kostnatý loket.
„Hlášení,“ řekl Rand.
„Roedran dorazí,“ řekl Balwer tence a zřetelně. „Královna Andoru pro něj poslala a slíbila mu průchody, které dělají ty ženy z rodinky. Naše oči na jeho dvoře říkají, že se král hněvá, že potřebuje její pomoc, aby se mohl zúčastnit, ale trvá na tom, že na setkání musí být – i kdyby jen proto, aby to nevypadalo, že jsme ho vynechali.“
„Výborně,“ řekl Rand. „Elain o tvých špezích neví?“
„Můj pane!“ prohlásil Balwer pobouřeně.
„Už jsi zjistil, kdo pro ni špehuje mezi našimi úředníky?“ zeptal se Rand.
Balwer zadrmoliclass="underline" „Nikdo..
„Někoho tady bude mít, Balwere,“ usmál se Rand. „Konec konců právě ona mě naučila, jak tohle dělat. To je jedno. Až zítřek skončí, budou moje úmysly znát všichni. Tajnosti nebudou třeba.“
Kromě těch, které uchovávám nejblíž svému srdci.
„To znamená, že na setkání dorazí všichni, je to tak?“ zeptal se Perrin. „Všichni důležití vládci? Tear a Illian?“
„Amyrlin je přesvědčila, aby se zúčastnili,“ řekl Balwer. „Mám tady kopie jejich dopisů, pokud byste se na ně chtěli podívat, mí pánové.“
„Já ano,“ přikývl Rand. „Pošli je do mého stanu. Dnes v noci si je projdu.“
Náhle se otřásla země. Úředníci chňapli po hromadách papíru a s křikem je drželi, když se kolem nich hroutil nábytek. Venku křičeli lidé, které bylo přes rámus praskajících stromů a řinčícího kovu stěží slyšet. Zem sténala vzdáleným hřměním.
Randovi to připadalo jako bolestivá svalová křeč.
V dálce oblohou otřáslo hřmění, jako příslib věcí nadcházejících. Otřesy se utišily. Úředníci dál drželi kupky papírů, jako by se báli je pustit a riskovat, že se rozsypou.
Je to skutečně tady, pomyslel si Rand. Nejsem připravený – my nejsme připravení – ale stejně je to tady.
Mnoho měsíců se tohoto dne obával. Od chvíle, kdy v noci přišli trolloci, kdy ho Lan s Moirain odvlekli z Dvouříčí, se bál toho, co přichází.
Poslední bitva. Konec. Teď, když přišla, zjistil, že se nebojí. Dělal si starosti, ale nebál se.
Jdu si pro tebe, řekl si v duchu.
„Řekněte to lidem,“ přikázal Rand svým úředníkům. „Rozešlete varování. Zemětřesení budou pokračovat. Bouře. Skutečné, strašlivé. Přijde Rozbití a nemůžeme se mu vyhnout. Temný se pokusí rozdrtit tenhle svět na prach.“
Úředníci přikyvovali a navzájem na sebe ve světle lamp vrhali ustarané pohledy. Perrin vypadal zamyšleně, ale lehce přikývl, jakoby sám pro sebe.
„Nějaké další zprávy?“ zeptal se Rand.
„Andorská královna možná dnes v noci něco chystá, můj pane,“ odpověděl Balwer.
„Něco není příliš konkrétní, Balwere,“ řekl Rand.
Balwer udělal obličej. „Omlouvám se, můj pane. Víc toho pro tebe zatím nemám. Tuhle zprávu jsem dostal právě teď. Před chvíli královnu Elain probudila část jejích poradců. Nemám nikoho tak blízko, abych zjistil proč.“
Rand svraštil čelo a položil ruku na Lamanův meč, který měl u pasu.
„Mohly by to být jen plány na zítřek,“ řekl Perrin.
„Pravda,“ přikývl Rand. „Dej mi vědět, když něco zjistíš, Balwere. Děkuju ti. Odvádíš dobrou práci.“
Muž se napřímil. V těchto posledních dnech – tak temných dnech – si každý člověk hledal něco užitečného. Balwer byl v tom, co dělá, nejlepší, a věřil svým schopnostem. Přesto neuškodilo, když mu to připomněl i ten, pro koho pracoval, zvlášť když to nebyl nikdo jiný než Drak Znovuzrozený.
Rand vyšel ze stanu a Perrin jej následoval.
„Dělá ti to starosti,“ řekl Perrin. „To, co Elain vzbudilo.“
„Nevzbudili by ji, kdyby neměli dobrý důvod,“ řekl Rand tiše. „Vzhledem k jejímu stavu.“
Těhotná. Čeká jeho děti. Světlo! Právě se to dozvěděl. Proč mu to neřekla ona?
Odpověď byla prostá. Elain dokázala cítit Randovy emoce stejně jako on ty její. Určitě byla schopná cítit, jaký v poslední době byl. Před Dračí horou. V době, kdy…
Nu, nechtěla by mu říct o těhotenství, když byl v takovém stavu. Kromě toho se zrovna nesnažil, aby ho bylo možné snadno najít.
Přesto to byl šok.
Budu otec, pomyslel si nikoli poprvé. Ano, Luis Therin měl děti a Rand si pamatoval, jak je miloval. Nebylo to totéž.
On, Rand al’Thor, bude otec. Za předpokladu, že vyhraje Poslední bitvu.
„Nevzbudili by Elain bez dobrého důvodu,“ vrátil se k tématu. „Dělám si starosti ne proto, co se snad mohlo stát, ale kvůli možnému rozptylování pozornosti. Zítřek bude důležitý. Pokud Stín tuší, jak je zítřek důležitý, udělá, co bude moct, aby nám zabránil se sejít a sjednotit.“
Perrin se poškrábal ve vousech. „Mám u Elain lidi. Lidi, kteří pro mě sledujou, co se děje.“
Rand zvedl ruku. „Pojďme si s nimi promluvit. Dneska v noci toho musím hodně udělat, ale… Ano, tohle nemůžu nechat být.“
Společně se obrátili k Perrinovu táboru, který ležel nedaleko, zrychlili krok a Randovy tělesné stráže je následovaly jako stíny se závoji a oštěpy.
Noc byla až příliš tichá. Egwain ve svém stanu pracovala na dopise pro Randa. Nebyla si jistá, jestli ho pošle. Poslat ho nebylo důležité. Psaní jí pomáhalo uspořádat si myšlenky a rozhodnout se, co mu chce říci.
Gawyn se znovu protáhl do stanu, s rukou na meči a šustícím strážcovským pláštěm.