Vzpomínka na světlo

Moridin dál zíral na ty nemožné plameny. Jediné zvuky pocházely z plamenů a vody, která vřela kolem nich. Nakonec jí vysvětlí, proč ji sem povolal, ne? V poslední době se choval stále podivněji. Možná se jeho šílenství vracelo. Kdysi by muže jménem Moridin – nebo Išamael či Elan Morin Tedronai – nadchlo, že drží cour’souvra jednoho ze svých protivníků. Byl by vymýšlel tresty, nadšený jejím utrpením.

Na začátku to tak nějak bylo; pak… ztratil zájem. Trávil stále víc a víc času o samotě, zíral do plamenů a přemýšlel. Tresty, které uděloval jí a Cyndane, byly téměř rutinní.

Připadal jí tak nebezpečnější.

Těsně u okraje plošiny se ve vzduchu otevřel průchod. „Opravdu to musíme obden dělat?“ zeptal se Demandred, který jím prošel do světa snů. Hezký a vysoký muž měl vlasy jako uhel a výrazný nos. Věnoval Moghedien pohled, všiml si mysli-pasti na jejím krku a pak pokračoval. „Mám na práci důležité věci a tyje přerušuješ.“

„Jsou tu lidé, s nimiž se musíš setkat, Demandrede,“ řekl Moridin tiše. „Pokud tě Veliký pán nejmenoval Nae’blisem, aniž by se mi o tom zmínil, budeš dělat, co se ti řekne. Tvoje hračky můžou počkat.“

Demandredův výraz potemněl, ale už nic nenamítal. Nechal průchod zavřít, pak přešel stranou a pohlédl dolů do moře. Zamračil se. Co bylo ve vodě? Ona se nepodívala. Cítila se jako hlupák, že to neudělala. Kam se poděla její opatrnost?

Demandred došel k jednomu z křesel vedle jejího, ale neposadil se. Stál a zezadu si Moridina prohlížel. Co Demandred dělal? V době, kdy byla svázána myslipastí, dělala, co jí Moridin přikázal, ale odpověď ohledně Demandreda nikdy nenalezla.

Když pomyslela na ty měsíce, kdy ji Moridin ovládal, znovu se zachvěla. Já se pomstím.

„Pustil jsi Moghedien,“ řekl Demandred. „Co s touhle… Cyndane?“

„To není tvoje starost,“ odvětil Moridin.

Moghedien neušlo, že Cyndaninu myslipast Moridin stále má. Cyndane. Ve starém jazyce to znamenalo „poslední šance“, ale skutečná podstata té ženy byla jedním z tajemství, která Moghedien odhalila. Sám Moridin zachránil Lanfear ze Sindholu, osvobodil ji od tvorů, kteří se pásli na její schopnosti usměrňovat.

Aby ji zachránil a samozřejmě potrestal, musel ji Moridin zabít. To Velikému pánovi umožnilo znovu získat její duši a umístit ji do nového těla. Kruté, ale velice účinné. Přesně ten druh řešení, kterým Veliký pán dával přednost.

Moridin se soustředil na plameny a Demandred na něj, takže Moghedien využila příležitosti vyklouznout z křesla a dojít na okraj vznášející se plošiny. Voda pod ní byla zcela průzračná. Skrz ni viděla lidi velice zřetelně. Vznášeli se s nohama připoutanýma řetězem k něčemu hlouběji pod nimi a ruce měli svázané za zády. Pohupovali se jako chaluhy.

Byly jich tisíce. Všichni vytřeštěnýma, vyděšenýma očima zírali na oblohu. Byli polapení v nekonečném okamžiku topení. Nebyli mrtví, nebylo jim dovoleno zemřít, ale neustále lapali po vzduchu a nacházeli pouze vodu. Zatímco je sledovala, zdola se natáhlo něco temného a stáhlo jednoho z nich do hlubin. Krev rozkvetla jako květina; ostatní se jen o to víc začali zmítat.

Moghedien se usmála. Dělalo jí dobře vidět trpět i někoho jiného než sebe. Mohly to být jen smyšlenky, ale bylo možné, že šlo o ty, kteří zklamali Velikého pána.

Na okraji plošiny se otevřel další průchod a jím prošla neznámá žena. Ta bytost měla znepokojivě nehezkou tvář, s nosem jako skoba a zároveň baňatým a bledýma očima, které nebyly souměrné. Na sobě měla šaty ze žlutého hedvábí, které se snažily vypadat dobře, ale jen zdůrazňovaly ženinu ošklivost.

Moghedien se ušklíbla a vrátila se ke křeslu. Proč Moridin dovoluje cizince, aby se účastnila jejich setkání? Ta žena mohla usměrňovat; musí to být jedna z těch bezcenných ženských, které si v tomto věku říkají Aes Sedai.

Ano, pomyslela si Moghedien, je mocná. Jak to, že Moghedien mezi Aes Sedai přehlédla někoho s takovým nadáním? Její zdroje si téměř okamžitě všimly té mizerné rozhoďnožky Nyneivy, ale tuhle babiznu přehlédly?

„Tohle je ta, se kterou se máme setkat?“ zeptal se Demandred a svěsil koutky úst.

„Ne,“ řekl Moridin nepřítomně. „S Hessalam už jste se potkali.“

Hessalam? To ve starém jazyce znamenalo… Bez odpuštění? Žena pyšně opětovala Moghedienin pohled a na jejím držení těla bylo cosi povědomého.