Vzpomínka na světlo

Co myslíš? vyslal k ní Androl.

Budeme si muset s někým promluvit. Bojiště je prostě příliš rozlehlé, než abychom na něm Taima našli sami.

Vycítila jeho souhlas. Nebylo to poprvé, co Pevaru jejich pouto rozptylovalo. Nemusela se vypořádat jen s vlastní nervozitou, ale také s Androlovou. Ta se jí neustále plížila někde zezadu v mysli a ona ji musela násilím potlačovat za pomocí dechových cvičení, která se naučila, když přišla do Věže.

Zastavila se uprostřed tábora, rozhlížela se a snažila se rozhodnout, koho oslovit. Dokázala rozeznat sloužící a šlechtu. Obrátit se na ty první by bylo méně nebezpečné, ale také zde byla menší pravděpodobnost úspěchu. Možná…

„Vy!“

Pevara sebou polekaně trhla a prudce se obrátila.

„Neměli byste tady být.“ Starý Šařan byl úplně plešatý a měl krátký šedý plnovous. Přes ramena mu vykukovaly dva stejné jílce ve tvaru hadích hlav; čepele měl zkřížené na zádech a držel hůl, která měla po délce zvláštní otvory. Nějaká flétna?

„Pojďte,“ řekl muž s tak silným přízvukem, že mu Pevara stěží rozuměla. „Divoký vás bude chtít vidět.“

Kdo je Divoký? vyslala Pevara k Androlovi.

Zavrtěl hlavou a cítila, že je stejně zmatený jako ona.

Tohle by se mohlo pěkně zvrtnout.

Stařec se s podrážděným výrazem zastavil kousek před nimi. Co by udělal, kdyby odmítli? Pevara byla v pokušení vytvořit průchod, aby mohli uprchnout.

Půjdeme za nim, pomyslel si Androl a vyrazil vpřed. Jestli si s někým nepromluvíme, nikdy tady Taima nenajdeme.

Pevara se zamračila, když se vydal za mužem a ostatní aša’manové se k němu připojili. Rychle je dohonila. Myslela jsem, že jsme se dohodli, že velím já, vyslala k němu.

Ne, odvětil, já jsem myslel, žejsme se dohodli, že se budeš chovat, jako bys velela.

Vyslala k němu promyšlenou směsici chladné nelibosti a náznaku, že tento rozhovor ještě neskončil.

Androl jí oplatil pobavením. Ty ses… na mě právě v myšlenkách zamračila? To je působivé.

Riskujeme, vyslala zpět. Tenhle muž nás může vést kamkoli.

Ano, odpověděl.

V jeho nitru cosi doutnalo, cosi, co se až dosud projevovalo jen v náznacích. Tak moc Taima chceš?

… ano. Chci.

Přikývla.

Rozumíš mi? vyslal.

Mě taky připravil o přátele, Androle, odvětila. Sledovala jsem, jak se jich zmocňuje přímo přede mnou. Ale musíme být opatrní. Nemůžeme příliš riskovat. Ještě ne. Nastal konec světa, Pevaro, vyslal k ní Androl zpátky. Když nemůžeme riskovat teď, tak kdy?

Následovala ho bez dalších dohadů a podivovala se soustředěnému odhodlání, které v něm cítila. Tím, že ho připravil o přátele a obrátil je ke Stínu, v něm Taim něco probudil.

Zatímco kráčeli za starým Šařanem, Pevara si uvědomila, že nechápe, co Androl cítí, ne zcela. Přišla o své přítelkyně z řad Aes Sedai, ale nebylo to stejné, jako když Androl ztratil Evina. Evin Androlovi věřil, hledal u něj ochranu. Aes Sedai, které byly s Pevarou, byly její známé, přítelkyně, ale tohle bylo jiné.

Starý Šařan je vedl k početnější skupině lidí, z nichž mnozí byli vybraně oblečení. Zdálo se, že nejvýše postavení šlechtici a šlechtičny mezi Sařany nebojují, neboť nikdo z nich neměl zbraň. Před starcem se rozestupovali, třebaže několik z nich se při pohledu na jeho meče ušklíbalo.

Jonneth s Emarinem se přesunuli vedle Pevary a Theodrin, každý z jedné strany, jako tělesná stráž. S rukama na zbraních sledovali Šařany a Pevara měla podezření, že oba drží jedinou sílu. Nu, to by se nejspíš od hrůzopánů, kteří procházejí mezi spojenci, kterým úplně nevěří, dalo čekat. Nemuseli Pevaru takto chránit, ale bylo to milé gesto. Vždycky si myslela, že by bylo užitečné mít strážce. Do Černé věže se vydala s úmyslem vzít si několik aša’manů jako strážce. Možná…

Z Androla okamžitě ucítila žárlivost. Co jsi zač? Nějaká zelená s hejnem chlapů, co se k ní lísají?

Odpověděla pobavením. Proč ne?

Jsou na tebe moc mladí, opáčil. Alespoň Jonneth. A Theodrin by se o něj s tebou poprala.

Zvažuju, že se s nimi spojím, vyslala k němu, ne že s nimi budu spát, Androle. Vážně. A kromě toho, Emarin dává přednost mužům,