Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Mat jednoho z mužů s řevem probodl nožem, ale neměl svůj oštěp. Min neměla ponětí, kde je. Mat se bezhlavě tlačil vpřed a utržil sečnou ránu na boku. Proč?
Tuon, uvědomila si Min a klopýtavě se zastavila. Jeden ze šedých mužů klečel nad její nehybnou postavou, zvedal dýku a…
Min hodila.
Mat se svalil na zem kousek od Tuon; poslední z šedých mužů mu skočil po nohách. Minin nůž se otáčel vzduchem, odrážel plameny a zasáhl šedého muže nad Tuon do hrudi.
Min vydechla. Nikdy v životě nebyla při pohledu na nůž, který zasáhl, tak šťastná. Mat zaklel, obrátil se a nakopl útočníka do obličeje. Vzápětí ho probodl a pak po čtyřech dolezl k Tuon a přehodil si ji přes rameno.
Min došla k němu. „Je tady i Siuan. Ona…“
Mat ukázal prstem. Siuan ležela na podlaze. Její oči hleděly slepě vzhůru a všechny obrazy nad ní zmizely.
Mrtvá. Min ztuhla a sevřelo sejí srdce. Siuan! Stejně se k ženě vydala, neschopná uvěřit, že je mrtvá, přestože její šaty hořely poté, co ji zasáhl výbuch, který ji zabil a zničil polovinu zdi poblíž.
„Ven!“ řekl Mat, který kašlal a držel Tuon v náručí. Ramenem vrazil do stěny, která shořela jen napůl, a probil se ven na vzduch.
Min zaúpěla a nechala Siuanino mrtvé tělo být. Potlačovala slzy, vyvolané smutkem i kouřem. S kašláním následovala Mata ven na vzduch. Venku byl vzduch tak svěží, tak chladný. Budova za nimi zaskřípěla a zhroutila se.
Během několika okamžiků Min a Mata obklopili příslušníci Smrtonosné gardy. Nikdo se nepokusil Matoví Tuon – která stále dýchala, byť mělce – vzít. Podle jeho výrazu Min pochybovala, že by se jim to podařilo.
Sbohem, Siuan, pomyslela si Min a ohlédla se, zatímco ji smrtonoši odváděli pryč od bojů pod pahorkem Dašar. Kéž Stvořitel ochrání tvou duši.
Poslala by zprávu ostatním, ať chrání Brynea, ale hluboko v duši věděla, že by to bylo marné. Ve chvíli, kdy Siuan zemřela, se jej jistě zmocnila pomstychtivá zuřivost, a kromě toho zde bylo vidění.
Ona se nikdy nemýlila. Občas Min svou přesnost nenáviděla. Ale nikdy se nemýlila.
„Udeřte na jejich tkaniva,“ zaječela Egwain. „Já zaútočím!“
Nečekala, jestli její rozkazy uposlechnou. Uchopila tolik síly, kterou čerpala pomocí Vorová sa’angrialu, kolik jen dokázala, a vzedmula tři různé pásy ohně vzhůru do svahu proti opevněným Sařanům.
Kolem ní se Bryneovy dobře vycvičené jednotky vší silou snažily udržet bitevní linie v boji proti šarským vojákům a postupovaly vzhůru po západním svahu Výšin. Úbočí bylo poseté stovkami brázd a děr, vytvořených tkanivy obou stran.
Egwain se zoufale probíjela vpřed. Nahoře cítila Gawyna, ale měla za to, že je v bezvědomí; záblesk jeho života byl tak slabý, že stěží dokázala vycítit, kterým směrem se nachází. Její jedinou nadějí bylo probojovat se skrz Šařany a dostat se k němu.
Odpařila šarskou ženu na svahu nad sebou a země se otřásla; Saerin, Doesine a ostatní sestry se soustředily na odrážení nepřátelských tkaniv, zatímco Egwain na útok. Udělala krok vpřed. Jeden krok za druhým.
Už jdu, Gawyne, pomyslela si stále zoufaleji. Už jdu.
„Přišli jsme podat hlášení, Divoký.“
Demandred si poslů chvíli nevšímal. Letěl na křídlech sokola a prohlížel si bojiště ptačíma očima. Havrani byli lepší, ale pokaždé, když se pokusil nějakého z nich použít, některý z Hraničářů ho sestřelil. Proč se ze všech zvyků musel po celé věky zachovat právě tento?
Na tom nezáleželo. Se sokolem to také půjde, i když se pták jeho vládě vzpíral. Vedl ho nad bojištěm, prohlížel si uskupení, rozmístění, postup jednotek. Nemusel se spoléhat na zprávy od jiných.
Měla to být téměř nepřekonatelná výhoda. Luis Therin nemohl takové zvíře využít; byl to dar, který mohla poskytnout pouze pravá síla. Demandred dokázal usměrňovat jen tenký pramínek pravé síly – ne dost velký na to, aby mohl vytvářet ničivá tkaniva, ale existovaly i jiné způsoby, jak být nebezpečný. Luis Therin měl naneštěstí svou vlastní výhodu. Průchody, které shlížejí dolů na bojiště? Bylo znepokojivé, jaké věci lidé v tomto věku objevili, věci, které ve věku pověstí nikdo neznal.
Demandred otevřel oči a přerušil spojení se sokolem. Jeho jednotky postupovaly, ale každý krok byl vyčerpávající. Desetitisíce trolloků byly pobity. Musí být opatrný; nemá jich nekonečně mnoho.
V tuto chvíli se nacházel na východní straně Výšin a hleděl dolů na řeku a na severovýchod od místa, kde se ho vrah, poslaný Luisem Therinem, pokusil zabít.
Tady byl téměř naproti kopce, o němž mu Moghedien řekla, že ho nazývají pahorek Dašar. Skalní formace se zvedala do výšky; její úpatí představovalo příhodné místo pro velitelské stanoviště, chráněné před útoky jediné síly.
Bylo tak lákavé udeřit tam osobně, přesunout se tam pomocí cestování a zpustošit to tam. Ale nebylo to to, co Luis Therin chce? Demandred se tomu muži postaví. Postaví. Nicméně odcestovat do nepřátelské pevnosti a nejspíš pasti, obklíčené vysokými skalními stěnami… Lepší bude přilákat Luise Therina k sobě. Demandred toto bojiště opanoval. Mohl si vybrat, kde k jejich střetu dojde.
Řeka dole se změnila na bahnitou stružku a Demandredovi trolloci bojovali o jižní břeh. Obránci se prozatím drželi, ale brzy je dostane. Daleko proti proudu odvedl M’Hael při odklánění vody dobrou práci, přestože hlásil neobvyklý odpor. Měšťané a malá vojenská jednotka? Tuto zvláštnost Demandred zatím nerozluštil.
Téměř si přál, aby M’Hael selhal. Přestože právě Demandred osobně toho muže naverboval, nečekal, že M’Hael povýší na Vyvoleného tak rychle.
Demandred se otočil. Před ním se ukláněly tři ženy v černém s bílými stužkami. A vedle nich Šendla.
Šendla. Myslel si o sobě, že ho ženy už dávno nezajímají – jak by mohla láska prospívat vedle planoucí vášně, kterou představovala jeho nenávist k Luisi Therinovi? A přesto, Šendla… Prohnaná, schopná, mocná. Téměř to stačilo, aby změnila jeho srdce.
„Jaké máte hlášení?“ zeptal se tří uklánějících se žen v černém.
„Lov nevyšel,“ řekla Galbrait se sklopenou hlavou.
„Unikl?“
„Ano, Divoký. Zklamala jsem tě.“ Slyšel v ženině hlase bolest. Byla vůdkyní ajjadských žen.
„Neměli jste ho zabít,“ řekl Demandred. „Je to nepřítel, který přesahuje vaše síly. Zničili jste jeho velitelství?“
„Ano,“ řekla Galbrait. „Zabili jsme půl tuctu jeho usměrňovaček, zapálili budovu a zničili mapy.“
„Usměrňoval? Odhalil se?“
Zaváhala a pak zavrtěla hlavou.
Takže stále nevěděl jistě, jestli je tenhle Cauthon převlečený Luis Therin. Demandred měl podezření, že ano, ale od Šajol Ghúlu přicházela hlášení, že tam, na svazích hory, Luise Therina viděli. Už během Poslední bitvy prokázal svou mazanost, když přeskakoval mezi jednotlivými bojišti a ukazoval se tu i onde.
Čím déle Demandred manévroval proti nepřátelskému generálovi, tím víc byl přesvědčený, že je Luis Therin tady. Bylo by Luisi Therinovi podobné, poslat na sever návnadu, zatímco sám přijde bojovat do této bitvy. Luis Therin nerad nechával ostatní, aby bojovali za něj. Vždycky chtěl všechno dělat sám, velet v každé bitvě – v každém útoku, pokud to šlo.
Ano… jak jinak by Demandred mohl vysvětlit schopnosti nepřátelského generála? Pouze muž s letitými zkušenostmi si mohl na bojišti počínat tak mistrně. Mnoho bojových taktik bylo v jádru prostých. Vyhnout se tomu, aby vás obklíčili z boku, těžkooděncům se postavte píkami, pěchotě linií dobře vycvičených vojáků, usměrňovačům jinými usměrňovači. Ale přesto, ta obratnost… drobné detaily… k jejich ovládnutí bylo třeba staletí. Žádný muž z tohoto věku nežil dost dlouho, aby se mohl tak pečlivě naučit všechny podrobnosti. Jediná věc, kterou během války jediné síly Demandred uměl lépe než jeho přítel, bylo velení v bitvě. Bylo to bolestné přiznání, ale už se před pravdou nebude dál schovávat. Luis Therin byl mocnější v jediné síle. Luis Therin si uměl lépe získávat lidská srdce. Luis Therin získal Ilienu.