Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Zajímavé.“
„Co je zajímavé?“ zeptal se Galad.
„Opravdu jsi řekl něco, po čem nemám chuť tě uškrtit. Možná, že jednoho dne budeš mít naději, Galade Damodrede.“
Zamračil se. „Tohle není čas ani místo pro lehkomyslnost, Elain. Měla by sis promluvit s Garethem Brynem. Vypadá znepokojeně.“
Když se obrátila, překvapilo ji, že vidí stárnoucího generála, jak rozmlouvá s jejími strážemi. „Generále?“ zavolala na něj.
Bryne vzhlédl a pak se v sedle formálně uklonil.
„Moje stráže tě zastavily?“ zeptala se Elain, když se přiblížil. Šířily se zprávy o Bryneově nátlaku?
„Ne, Veličenstvo,“ odpověděl. Jeho kůň byl zpěněný. Hnal se sem tryskem. „Nechtěl jsem obtěžovat tebe osobně.“
„Něco ti dělá starosti,“ řekla Elain. „Ven s tím.“
„Byl tady tvůj bratr?“
„Gawyn?“ zeptala se a pohlédla na Galada. „Toho jsem neviděla.“
„Ani já ne,“ řekl Galad.
„Amyrlin si byla jistá, že bude s tvými vojáky…“ potřásl Bryne hlavou. „Vydal se bojovat do předních linií. Možná sem přišel v přestrojení.“
Proč by… Byl to Gawyn. Chtěl by bojovat. Ale připlížit se do předních linií v přestrojení, to se mu nepodobalo. Mohl by shromáždit pár svých věrných a vést nějaký ten útok. Ale připlížit se? Gawyn? To si dokázala představit jen těžko.
„Dám to všem vědět,“ řekla Elain, zatímco se jí Galad uklonil a pak vyrazil za svým úkolem. „Třeba ho viděl některý z mých velitelů.“
Aha… pomyslel si Mat, který měl tvář skloněnou tak blízko k mapám, že byla téměř na jejich úrovni. Pak mávl stranou na damane Miku, aby otevřela průchod. Mat mohl na vrchol pahorku Dašar odcestovat a podívat se, jak situace vypadá. Když to však udělal naposledy, nepřátelští usměrňovači se na něj zaměřili a usekli kus vrcholku; a navzdory své výšce mu pahorek Dašar neumožňoval vidět všechno, co se děje pod západním úbočím výšin Polov. S rukama opřenýma na okraji průchodu ve stole se natáhl a prohlížel si krajinu pod sebou.
Elaininy řady na břehu řeky byly nuceny ustupovat. Přesunuli lučištníky na pravé křídlo. Dobře. Krev a zatracenej popel… tihle trolloci byli téměř stejně průrazní jako útok kavalerie. Bude muset Elain poslat pokyn, aby za pikenýry rozestavila svou jízdu.
Jako když jsem bojoval se Sanou Ašraf u vodopádů Pěna, pomyslel si. Těžká kavalerie, jízdní lučištníci, těžká kavalerie, jízdní lučištníci. Střídavě. Taer’ain dhai hočin dieb sene.
Mat si nevzpomínal, že by ho kdy nějaká bitva takto pohltila. Boj proti Šaidům nebyl ani zdaleka tak uchvacující, i když Mat nevelel celé bitvě. Ani boj s Elbarem mu nepřinesl takové uspokojení. Ten byl ovšem samozřejmě mnohem menší.
Demandred uměl riskovat. Mat to dokázal vycítit z přesunů vojsk. Mat hrál proti jednomu z nejlepších hráčů, co kdy žili, a tentokrát nebylo v sázce bohatství. Hráli o lidské životy a hlavní cenou byl samotný svět. Krev a zatracenej popel, to ho pořádně vzrušovalo! Měl z toho pocit viny, ale vzrušovalo ho to.
„Lan už je na pozici,“ řekl Mat, narovnal se a vrátil se ke svým mapám a udělal si pár poznámek. „Řekněte mu, ať zaútočí.“
Trollockou armádu, která u ruin přechází řeku, bude třeba zastavit. Přesunul Hraničáře kolem Výšin, aby zaútočili na jejich zranitelné zadní voje, zatímco Tam se svými spojenými silami do nich dál bušil zepředu. Předtím a poté, co řeka přestala téct, jich Tam pobil nesmírné množství. Tato trollocká horda už byla téměř poražena a koordinovaný útok ze dvou stran by to mohl dokázat.
Tamovi muži budou unavení. Dokáží vydržet, dokud nedorazí Lan a neudeří na trolloky zezadu? Světlo, Mat doufal, že ano. Pokud ne…
Někdo zastínil vchod na velitelství, vysoký muž s tmavými vlnitými vlasy, oblečený v ašaTnanském kabátě. Tvářil se jako člověk, kterému právě rozdali mizerné karty. Světlo. Toho výrazu by se polekal i trollok.
Min, která hovořila s Tuon, zmlkla; zdálo se, že jí Logain věnoval zvlášť zlobný pohled. Mat se narovnal a oprášil si ruce. „Doufám, žes strážím neudělal nic ošklivýho, Logaine.“
„Tkaniva vzduchu se za chvíli sama rozvážou,“ odvětil muž drsně. „Nemyslel jsem, že by mě pustili dovnitř.“
Mat zalétl pohledem k Tuon. Ztuhla jako dobře naškrobená zástěra. Seančani nedůvěřovali ani ženám, které dokáží usměrňovat, natož někomu, jako je Logain.
„Logaine,“ řekl Mat. „Potřebuju, abys bojoval po boku armády Bílé věže. Ti Šařani je drtí na padrť“
Logain se zahleděl Tuon do očí.
„Logaine!“ ozval se Mat. „Pokud sis toho nevšiml, vedeme tady zatracenou válku.“
„Není to moje válka.“
„Tohle je naše válka,“ obořil se na něj Mat. „Nás všech.“
„Vystoupil jsem, abych bojoval,“ řekl Logain. „A jaké se mi dostalo odměny? Zeptej se červených adžah. Řeknou ti, jaké odměny se dostane člověku, kterého vzor zneužije.“ Vyrazil ze sebe zasmání. „Vzor si žádal Draka! A tak jsem přišel! Příliš brzo. Jen o chvilku.“
„Tak počkat,“ řekl Mat a přistoupil k němu. „Máš vztek, protože z tebe není Drak?“
„Nic tak malicherného,“ opáčil Logain. „Já urozeného pána Draka následuju. Ať si zemře on. Nemám zájem se té hostiny zúčastnit. Já a moji muži bychom měli být s ním, a ne bojovat tady. Tahle bitva o bezvýznamné lidské životy je ničím ve srovnání s bitvou, která probíhá u Sajol Ghúlu.“
„Ale stejně víš, že tě tady potřebujeme,“ řekl Mat. „Jinak už bys tady nebyl.“
Logain neodpověděl.
„Běž za Egwain,“ řekl Mat. „Vezmi všechny, co máš, a zaměstnejte ty šarské usměrňovače.“
„A co Demandred?“ zeptal se Logain tiše. „Dovolává se Draka. Má moc jako tucet mužů. Nikdo z nás se mu nemůže postavit.“
„Ale ty to chceš zkusit, ne?“ odvětil Mat. „To je skutečnej důvod, proč jsi teď tady. Chceš, abych tě poslal proti Demandredovi.“
Logain zaváhal a pak přikývl. „Draka Znovuzrozeného mít nemůže. Místo toho si bude muset vystačit se mnou. Můžeš tomu říkat třeba Drakova… náhrada.“
Krev a zatracenej popel… všichni jsou to blázni. Ale naneštěstí, co jiného může Mat proti jednomu ze Zaprodanců dělat? V tuto chvíli jeho bitevní plán spočíval v tom, že Demandreda zaměstnají a přinutí ho reagovat. Když byl Demandred nucen hrát roli generála, nemohl napáchat tolik škody usměrňováním.
Bude muset vymyslet, jak se se Zaprodancem vypořádat. Zrovna na tom pracoval. Pracoval na tom po celou tu zatracenou bitvu, a zatím ho nic nenapadlo.
Mat se ohlédl zpátky svým průchodem. Elain byla pod příliš velkým tlakem. Musel něco udělat. Poslat tam Seančany? Rozmístil je na jižním konci bojiště na březích Erinin. Použije je proti Demandredovi jako žolíka, který mu zabrání poslat všechny své vojáky do bojů pod Výšinami. Navíc měl s nimi plány. Důležité.
Mat odhadoval, že Logain nemá proti Demandredovi moc šancí. Ale bude se s tím chlapem muset nějak vypořádat. Pokud se o to Logain chce pokusit, tak budiž.
„Můžeš s ním bojovat,“ řekl Mat. „Udělej to teď, nebo počkej, až bude trochu oslabený. Světlo, doufám, že ho dokážeme oslabit. Tak jako tak to nechám na tobě. Vyber si správný okamžik a zaútoč.“