Vzpomínka na světlo

Silviana držela jedinou sílu, cítila, jak ji zaplavuje a osvětluje svět. Když držela saidar, měla pocit, jako když vidí vše. Byl to nádherný pocit, tedy dokud si byla vědoma, že to je jen pocit. Nebyla to pravda. Vábení moci saidaru už nejednu ženu přimělo ke ztřeštěným činům. Určitě v některou chvíli mnohé z modrých.

Silviana z koňského hřbetu vytvořila oheň a kosila šarské vojáky. Svého valacha Žihadla vycvičila tak, aby ho usměrňování neplašilo.

„Lučištníci ustoupit!“ zaječel Chubain těsně za ní. „Běžte, běžte! Setniny těžké pěchoty, vpřed!“ Pěšáci ve zbroji pochodovali se sekerami a palcáty kolem Silviany, aby se postavili zmateným Šařanům na svazích. Píky by byly lepší, ale neměli jich zdaleka dost pro všechny.

Spředla do nepřátel další poryv ohně, aby vojákům připravila cestu, a pak obrátila pozornost k šarským lučištníkům výše na svahu.

Jakmile Egwaininy síly obešly bažiny, rozdělily se na dvě útočné skupiny. Aes Sedai s pěšáky z Bílé věže zaútočily na Šařany na Výšinách ze západu. Tou dobou už byly ohně uhašeny a většina trolloků se z Výšin přesunula, aby zaútočili dole.

Druhou polovinu Egwainina vojska, tvořenou převážně jezdci, poslali do koridoru, který obcházel bažiny a vedl k brodu; zaútočili na zranitelná zadní křídla trolloků, kteří scházeli ze svahů, aby zaútočili na Elaininy vojáky, bránící okolí brodu.

Hlavním úkolem první skupiny bylo dostat se vzhůru po západním svahu. Silviana začala pečlivě mířenými blesky ostřelovat Šařany, kteří postupovali, aby je odrazili.

„Jakmile se pěchota dostane dostatečně vysoko na svah,“ ozval se Chubain vedle Egwain, „budeme muset nechat Aes Sedai začít s… Matko?“ Chubain promluvil naléhavěji.

Silviana se prudce otočila a polekaně pohlédla na Egwain. Amyrlin neusměrňovala. Tvář jí zbledla a třásla se. Utočilo na ni nějaké tkanivo? Silviana žádné neviděla.

Na vrcholu svahu se shlukly postavy a odstrčily stranou šarské pěšáky. Pustily se do usměrňování a na armádu Bilé věže začaly pršet blesky, každý doprovázený ohlušujícím prásknutím a zábleskem světla dost jasným na to, aby to člověka omráčilo.

„Matko!“ Silviana koleny pobídla koně vedle Egwainina. Určitě na ni útočí Demandred. Silviana se dotkla sa’angrialů v Egwaininých rukou, aby získala další dávku síly, a spředla průchod. Seančanka, která jela za Egwain, popadla amyrlininy otěže a škubnutím protáhla koně průchodem do bezpečí. Silviana ji následovala a ječela: „Držte se proti těm Šařanům! Varujte mužské usměrňovače, že Demandred útočí na amyrlinin stolec!“

„Ne,“ ozvala se chabě Egwain, která se kymácela v sedle, zatímco její kůň s klapáním kopyt vešel do velkého stanu. Silviana by ji ráda odvedla dále, ale neznala oblast dostatečně na to, aby provedla dlouhý skok. „Ne, to není…“

„Co se děje?“ zeptala se Silviana, zastavila vedle ní a nechala průchod zmizet. „Matko?“

„Jde o Gawyna,“ řekla bledá Egwain roztřeseně. „Je zraněný. Těžce. Umírá, Silviano.“

Světlo, pomyslela si Silviana. Strážci! Něčeho takového se obávala od chvíle, kdy toho hloupého kluka poprvé spatřila.

„Kde?“ zeptala se Silviana.

„Na Výšinách. Půjdu ho najít. Použiju průchody, cestování směrem k němu..

„Světlo, matko,“ řekla Silviana. „Máš ponětí, jak to bude nebezpečné? Zůstaň tady a veď Bílou věž. Já se ho pokusím najít.“

„Necítíš ho.“

„Předej mi jeho pouto.“

Egwain ztuhla.

„Víš, že je to správné rozhodnutí,“ řekla Silviana. „Pokud zemře, mohlo by tě to zničit. Dovol mi nést jeho pouto. Umožní mi to ho najít, a jestli zemře, ochrání tě to.“

Egwain byla zděšená. Jak si Silviana vůbec dovoluje něco takového navrhnout? No ale byla červená – a ty se o strážce moc nestarají. Silviana netušila, oč žádá.

„Ne,“ odpověděla Egwain. „Ne, o tom nebudu ani uvažovat. Kromě toho, pokud zemře, ochránilo by mě to jenom díky tomu, že přesunu bolest na tebe.“

„Já nejsem amyrlin.“

„Ne. Jestli zemře, já to přežiju a budu bojovat dál. Máš pravdu, že skočit k němu průchodem by bylo bláhové, a nedovolím to ani tobě. Je na Výšinách. Podle rozkazu se probijeme tam nahoru, a tak se k němu dostaneme. Tak to bude nejlepší.“

Silviana zaváhala a pak přikývla. To by šlo. Společně se vrátily na západni stranu Výšin, ale v Silvianě to vřelo. Pitomec! Jestli zemře, bude pro Egwain těžké pokračovat v boji.

Aby Stín amyrlin zastavil, nemusel zabít ji samotnou. Stačilo jen zabít jednoho hloupého kluka.