Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
„Potřebuješ mě tam?“ zeptala se Siuan.
„Vlastně…“ Egwain ztišila hlas. „Chci, aby se někdo, kdo je zvyklý naslouchat nevyslovenému, přidal k Matoví a seančanské císařovně.“
Siuan přikývla a zatvářila se souhlasně, ba dokonce pyšně. Egwain byla amyrlin; ani jeden z těchto pocitů od Siuan nepotřebovala, ale přesto to z ní sňalo trochu té zdrcující únavy.
„Vypadáš pobaveně,“ řekla Egwain.
„Když jsme se s Moirain vypravily hledat toho kluka,“ řekla Siuan, „netušila jsem, že nám vzor pošle i tebe.“
„Toho, kdo tě vystřídá?“ zeptala se Egwain.
„Jak královna stárne,“ řekla Siuan, „začíná přemýšlet o svém odkazu. Světlo, nejspíš o tom začne přemýšlet každá paní domu. Bude mít dědice, který udrží to, co vytvořila? Když žena nabývá moudrosti, uvědomuje si, že to, čeho ona sama dosáhla, bledne ve srovnání s tím, čeho může dosáhnout její odkaz.
Ano, asi tě nemůžu prohlašovat tak úplně za svou, a zrovna mě nepotěšilo, že jsem byla vystřídána. Ale je… uklidňující vědět, že jsem se na tom, co přijde, podílela. A kdyby si žena měla přát svůj odkaz, nemohla by snít o ničem ohromnějším, než jsi ty. Děkuju ti. Pohlídám ti tu Seančanku a možná chudince Min pomůžu vydrápat se z té sítě s piraňami, do které spadla.“
Siuan vyrazila pryč a v chůzi volala na Yukiri, ať jí otevře průchod, než odejde s Brynem. Egwain se usmála, když viděla, jak dává generálovi pusu. Siuan. Líbá muže na veřejnosti.
Silviana usměrnila a Egwain se vytáhla do Daišarova sedla, zatímco se před nimi otvíral průchod. Podržela před sebou Vorův sa’angrial, objala zdroj a za oddílem věžové gardy proklusala průchodem. Okamžitě na ni zaútočil zápach kouře.
Na druhé straně na ni čekal vrchní kapitán Chubain. Tmavovlasý muž jí vždy na takové postavení připadal příliš mladý, ale předpokládala, že každý velitel nemusí mít šediny jako Bryne. Konec konců svěřili tuto bitvu někomu jen o něco staršímu, než je ona, a ona sama byla nejmladší amyrlin v historii.
Egwain se obrátila k Výšinám a zjistila, že je kvůli ohňům planoucím na svahu a východním okraji bažin sotva vidí.
„Co se stalo?“ zeptala se.
„Zápalné šípy,“ řekl Chubain, „které vystřelili naši lučištníci u řeky. Nejdřív jsem si myslel, že se Cauthon zbláznil, ale teď chápu, proč to udělal. Střílel na trolloky, aby zapálil bojiště na Výšinách a jejich úpatí, aby nám tak poskytl krytí. Porost je tam suchý jako troud. Oheň prozatím zahnal trolloky a šarskou kavalerii zpátky nahoru na svah. A myslím, že Cauthon počítá s tím, že kouř zamaskuje náš přesun kolem bažin.“
Stín bude vědět, že se tam někdo přesouvá, ale kolik vojáků a v jakém složení… místo na výhodnější pozici na vrcholku Výšin se bude muset spoléhat na zvědy.
„Naše rozkazy?“ řekl Chubain.
„On ti je neřekl?“ zeptala se Egwain.
Chubain zavrtěl hlavou. „Jenom nás sem umístil.“
„Budeme se přesouvat po západní straně bažiny a dostaneme se k Šařanům zezadu,“ řekla.
Chubain zabručel. „To naše síly hodně roztříští. A teď na ně bude na Výšinách útočit poté, co jim je přenechal?“
Na to neměla odpověď. Nu, v podstatě to byla ona, kdo Matoví svěřil velení. Ještě jednou se podívala přes bažinu k místu, kde cítila Gawyna. Bude bojovat u…
Egwain se zarazila. Ze své předchozí pozice Gawyna cítila ve směru řeky, ale poté, co prošla průchodem, měla lepší představu, kde se nachází. Nebyl u řeky s Elaininým vojskem.
Gawyn byl na samotných Výšinách, kde měl Stín nejsilnější pozici. Světlo! pomyslela si. Gawyrte… Co to děláš?
Gawyn kráčel kouřem. Jeho černé úponky se vinuly kolem něj a horko kouřící trávy mu zahřívalo boty, ale tady na vrcholku Výšin už oheň převážně dohořel a zanechal po sobě zemi ztmavlou popelem.
Viděl ležící začerněná těla a rozbité draky, podobné hromadám strusky nebo uhlí. Gawyn věděl, že občas, aby obnovili pole, sedláci spálí rostliny z předchozího roku. Nyní hořel samotný svět. Zatímco procházel vířícím černým kouřem – s mokrým kapesníkem ovázaným přes obličej – modlil se za obnovu.
Po celé zemi se jako pavučina táhly praskliny. Stín tuto zemi ničil.
Na Výšinách shlížejících na Hawalský brod se shromažďovali další trolloci, přestože hrstka se jich bavila rýpáním do těl na svahu. Možná je přilákal pach spáleného masa. Z kouře se vynořil myrddraal a začal jim spílat v jazyce, jemuž Gawyn nerozuměl. Myrddraal mrskal trolloky bičem do zad.
Gawyn ztuhl na místě, ale půlčlověk si ho nevšiml. Poháněl opozdilce k místu, kde se shromáždili zbývající trolloci. Gawyn čekal, tiše dýchal skrz kapesník a cítil, jak se kolem něj obtáčejí stíny Krvavých nožů. Tři prsteny s ním něco provedly. Cítil opojení, a když vykročil, pohybovaly se jeho údy příliš rychle. Nějakou dobu mu trvalo, než si na změny zvykl a při pohybu držel rovnováhu.
Zpoza nedaleké hromady trosek se zvedl trollok s vlčí tváří, větřil a hleděl za mizelcem. Pak se vyplížil z úkrytu s mrtvolou přehozenou přes rameno. Prošel ani ne dva kroky od Gawyna, zastavil se a znovu zavětřil. Pak se přikrčil a šel dál. Tělo, které měl přes rameno, za sebou vleklo strážcovský plášť. Chudák Symon. Už si nikdy nezahraje karty. Gawyn tiše zavrčel, a než se stačil zarazit, vrhl se vpřed. Provedl Polibek zmije, otočil se a usekl trollokovi hlavu.
Trolločí mršina se zhroutila na zem. Gawyn chvíli stál s taseným mečem, pak si v duchu vynadal, přikrčil se a couvl zpět do kouře. Ten zakryje jeho pach, zatímco vířící čerň jeho rozmazanou postavu. Hlupák, riskovat, že ho odhalí, jen proto, aby zabil jednoho trolloka. Symonova mrtvola stejně skončí v hrnci. Gawyn nemohl pobít celou armádu. Byl tady kvůli jedinému muži.
Gawyn se krčil a vyčkával, zda si jeho útoku někdo všiml. Možná by ho nebyli schopní vidět – nebyl si jistý, nakolik ho prsteny kryjí – ale kdokoli by se díval, viděl by trolloka padnout.
Žádné volání na poplach. Gawyn vstal a šel dál. Teprve pak si všiml, že má pod černým popelem červené prsty. Spálil si je. Bolest byla vzdálená. Prsteny. Dělalo mu problémy uvažovat jasně, ale to – naštěstí – nepotlačilo jeho schopnost bojovat. Pokud vůbec něco, byly teď jeho instinkty silnější.
Demandred. Kde je Demandred? Gawyn rychle křižoval vrcholek Výšin. Cauthon rozmístil své vojáky u řeky poblíž brodu, ale kvůli kouři nebylo vidět, kdo tam je. Na druhé straně bojovali Hraničáři s jednotkou šarské kavalerie. A přesto zde, na vrcholku, vládl navzdory přítomnosti zplozenců Stínu a Šařanů klid. Gawyn se nyní kradl podél zadních řad zplozenců Stínu a držel se míst s roštím a rostlinami. Vypadalo to, že si ho nikdo nevšiml. Byly zde stíny, a stíny znamenaly ochranu. Ohně dole v koridoru mezi Výšinami a bažinou uhasínaly. Připadalo mu, že tak rychle nemohly samy dohořet. Usměrňování?
Měl v úmyslu najít Demandreda tak, že zjistí, odkud přicházejí jeho útoky, ale pokud jen usměrňoval, aby uhasil ohně, pak…
Armáda Stínu se vrhla do útoku dolů ze svahu směrem k Hawalskému brodu. Přestože Šařané zůstávali vzadu, převážná většina trolloků vyrazila. Očividně měli v úmyslu prodrat se nyní vyschlým řečištěm a pustit se do Cauthonovy armády.
Pokud měl Cauthon v úmyslu vylákat všechny Demandredovy síly z Výšin, nepovedlo se mu to. Zůstalo zde mnoho Šařanů, jednotky pěchoty a kavalerie, které netečně sledovaly, jak se hřmící trolloci ženou do boje.
Podél svahu se ozvaly výbuchy a vyhazovaly trolloky do vzduchu jako špínu z vyklepávaného koberce. Gawyn se zarazil a přikrčil k zemi. Draci, těch pár, co ještě fungují. Mat je rozmístil někde za řekou; kvůli kouři bylo těžké určit jejich přesnou polohu. Podle zvuků jich bylo jenom asi tak půl tuctu, ale působili obrovské škody, zvlášť vzal-li v úvahu vzdálenost.