Vzpomínka na světlo

„Pošlete ogiery,“ řekl Mat tiše, opřený prsty o mapu. „Chci, aby posílili muže u brodu.“ Tam bojovali Aielové, kteří střežili cestu, zatímco se vojáci Bílé věže a příslušníci Bandy Rudé ruky podle jeho rozkazu stahovali z Výšin.

Rozkaz předali ogierům. Dávej na sebe pozor, Loiale, pomyslel si Mat a udělal si na mapě poznámku, kam ogiery poslal. „Dejte vědět Lanoví, je pořád na západní straně Výšin. Chci, aby se teď, když je většina vojsk Stínu nahoře, přesunul kolem Výšin zezadu a zpátky k Moře za trollockou armádu, která se snaží řeku překročit nedaleko ruin. Ať se s nima nepouští do boje; jenom ať zůstane z dohledu a drží pozice.“

Spojky odběhly předat jeho rozkazy a on si udělal další poznámku. Jedna ze só’džin, ta roztomilá s pihami, mu přinesla trochu kafy. Byl příliš pohlcený bitvou, než aby se na ni usmál.

Zatímco popíjel kafu, nechal damane, ať mu na desce stolu otevře průchod, aby viděl na bojiště. Naklonil se nad průchod, ale jednou rukou se držel okraje stolu. Jenom úplný pitomec by dovolil, aby ho někdo strčil dírou sedmdesát kroků nad zemí.

Postavil kafu na odkládací stolek a vytáhl dalekohled. Trolloci slézali z Výšin směrem k bažinám. Ano, Demandred byl dobrý. Mohutné bestie, které poslal k bažinám, byly pomalé, ale silné a nezadržitelné jako skalní sesuv. Z Výšin se rovněž chystal sjet oddíl Šařanů na koních. Lehká kavalerie. Napadnou Matový síly, držící Hawalský brod, a zabrání jim zaútočit na levé křídlo trolloků.

Bitva byla jako šermířský souboj v obrovském měřítku. Za každým útokem následoval protiútok – často tři nebo čtyři. Reagovali jste tím, že jste přesouvali oddíly sem a tam a snažili se bránit tomu, co dělá váš protivník, a zároveň na něj tlačit v místech, kde byl slabý. Sem a tam, sem a tam. Protivník měl početní převahu, ale to mohl Mat využít.

„Vzkaž Talmanesovi tohle,“ řekl Mat, který stále hleděl do dalekohledu. „Pamatuješ si, jak ses se mnou vsadil, že se nedokážu přes celou hospodu trefit mincí do poháru?“

„Ano, vznešený,“ řekl seančanský posel.

Mat na tu sázku reagoval tím, že to zkusí, až se opije – jinak by to nebyla žádná legrace. Pak Mat předstíral, že se opil, a vyprovokoval Talmanese, aby zvedl sázku ze stříbra na zlato.

Talmanes na to přišel a trval na tom, ať skutečně pije. Pořád mu za to dlužím pár marek, ne? pomyslel si Mat roztržitě.

Namířil dalekohled na severní část Výšin. Tam se shromáždil oddíl šarské těžké kavalerie a chystal se sjet ze svahu; Mat rozeznával jejich dlouhá kopí s ocelovými hroty.

Připravovali se zaútočit dolů, aby odřízli Lanovy muže, až budou objíždět Výšiny po severní straně. Lan ale ještě rozkaz ani nedostal.

To potvrdilo Matovo podezření: Demandred neměl špehy jen v táboře, měl nějakého i ve velitelském stanu nebo poblíž. Někoho, kdo mu mohl posílat zprávy, jakmile Mat vydal rozkazy. Což pravděpodobně znamenalo, že tady uvnitř stanu někdo umí usměrňovat a tuto svou schopnost skrývá.

Zatracenej popel, pomyslel si Mat. Jako by to už tak nebylo dost zlý.

Posel se vrátil od Talmanese. „Vznešený,“ řekl a vrhl se na zem nosem k podlaze, „tvůj muž vzkazuje, že jeho oddíly jsou úplně zničené. Chce poslechnout tvůj rozkaz, ale říká, že draci nebudou po zbytek dnešního dne schopní boje. Opravit je bude trvat týdny. Jsou… omlouvám se, vznešený, ale přesně tak to řekl. Jsou na tom hůř než šenkýřka v Sabinelu. Nevím, co to znamená.“

Šenkýřky tam pracujou za spropitné,“ zabručel Mat, „ale lidi v Sabinelu spropitné nedávají.“

To byla samozřejmě lež. Sabinel byl město, kde se Mat pokoušel Talmanese přinutit, aby mu pomohl získat přízeň dvou šenkýřek. Talmanes navrhl, aby Mat předstíral zranění z války, a vyvolal tak soucit.

Dobrý chlap. Draci mohli stále bojovat, ale nejspíš vypadali pěkně poničeně. To byla jejich výhoda; nikdo kromě Mata a Aludry nevěděl, jak fungují. Zatracenej popel, a dokonce i on se pokaždé, když nějaký vystřelil, bál, že z nějakého důvodu vystřelí špatným směrem.

Pět nebo šest draků bylo zcela funkčních; Mat je průchodem odtáhl do bezpečí. Aludra je rozestavila na jih od brodu namířené na Výšiny. Mat je použije, ale nechá špeha, aby věřil, že je jich většina zničená. Místo toho je Talmanes mohl dát dohromady; a pak je Mat může znovu použít.

Ale jakmile to udělám, pomyslel si, Demandred na ně sešle všechno, co má. Musí to udělat přesně v ten správný okamžik. Zatracenej popel, v poslední době nedělá nic jiného, než že se snaží vystihnout správný okamžik. Už mu takové okamžiky začínaly docházet. Prozatím Aludře nařídil použít ten půltucet fungujících draků a ostřelovat trolloky na druhé straně řeky, kteří scházeli po jihozápadním svahu Výšin.