Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Kwamesa okamžitě zareagovala, zvedla ruku a vypustila proud ohně. Muž mávl rukou a odrazil ho; pak téměř lhostejně ukázal a s Kwamesou jej spojilo něco tenkého, horkého a bílého. Její postava zazářila a pak byla pryč a k zemi se snášela zrnka prachu.
Uno uskočil a společně s Einarem se odvalili za trosky rozbitého draka.
„Přicházím pro Draka Znovuzrozeného,“ oznámila postava ve stříbrné. „Pošlete pro něj. Buď to, nebo se postarám, aby ho sem přivedl váš křik.“
Jen kousek od Una se země pod draky vzedmula. Rukou si zakryl obličej, zatímco přes něj přelétla sprška hlíny a dřeva.
„Světlo nám pomoz,“ řekl Einar. „Snažím se ho zastavit, ale je v kruhu. Úplném kruhu. Sedmdesát dva. Nikdy předtím jsem takovou moc neviděl! Já…“
Rozbitého draka prořízl proud žhavého bílého světla, vypařil ho a zasáhl Einara. Muž okamžitě zmizel a Uno s klením odlezl dozadu. Uhnul, když do země vedle něj narazily trosky draka.
Uno na své muže zaječel, ať se stáhnou, a oni poslechli, přičemž on sám se zdržel jen na tak dlouho, aby popadl raněného a pomohl mu pryč. Už rozkaz stáhnout se z Výšin nezpochybňoval. Byl to ten zatraceně nejlepší rozkaz, jaký kdo kdy vydal!
Logain Ablar propustil jedinou sílu. Stál vedle Mory pod Výšinami a cítil útoky nahoře.
Pustit dnes jedinou sílu byla jedna z nejtěžších věcí, co kdy udělal. Těžší než rozhodnutí prohlásit se za Draka, těžší než bylo v prvních dnech, které společně strávili v Černé věži, ubránit se touze uškrtit Taima.
Síla z něj vytekla, jako kdyby si otevřel žíly a krev kanula na zem. Zhluboka se nadechl. Držet tak velké množství jediné síly – síly devětatřiceti lidí v kruhu – bylo opojné. Pustit ji mu připomnělo zkrocení, kdy mu sílu ukradly. Kdy s každým dechem toužil najít nůž a podříznout si krk.
Předpokládal, že toto je jeho šílenství: hrůza, že když jedinou sílu pustí, navždy o ni přijde.
„Logaine?“ zeptal se Androl.
Logain obrátil hlavu k menšímu muži a svým společníkům. Byli věrní. Logain netušil proč, ale byli věrní. Všichni. Hlupáci. Věrní hlupáci.
„Cítíš to?“ zeptal se Androl. Ostatní – Kanler, Emarin, Jonneth – zírali na Výšiny. Síla, která se tam uvolňovala… byla ohromující.
„Demandred,“ řekl Emarin. „Musí to být on.“
Logain pomalu přikývl. Taková síla… Dokonce ani jeden ze Zaprodanců nemohl být tak silný. Musí mít nesmírně silný sa’angrial.
S takovým nástrojem, zašeptaly jeho myšlenky, by ti už žádný muž ani žena nemohli sílu vzít.
Taim to během Logainova uvěznění udělal. Držel ho v zajetí, pod štítem, neschopného se jediné síly dotknout. Pokusy o jeho obrácení byly bolestivé a zdrcující. Ale být bez saidínu…
Síla, pomyslel si, když sledoval to mocné usměrňování. Touha být tak silný téměř přehlušila jeho nenávist k Taimovi.
„Teď s ním nebudeme bojovat,“ řekl Logain. „Rozdělte se na skupiny, jak bylo dohodnuto.“ V každé skupině tak bude jedna žena a pět či šest mužů. Zena a dva muži mohli vytvořit kruh, zatímco ostatní je měli podpořit. „Budeme lovit zrádce Černé věže.“
Pevara, která stála Androlovi po boku, zvedla obočí. „Už se chceš vypravit za Taimem? Nechtěl Cauthon, abys tu zůstal a pomohl přesouvat lidi?“
„Cauthonovi jsem to řekl jasně,“ odvětil Logain. „Nestrávím tuhle bitvu tím, že budu posílat vojáky z jednoho konce bojiště na druhý. Pokud jde o rozkazy, máme příkazy od samotného Draka Znovuzrozeného.“
Rand al’Thor je nazval svými „posledními“ rozkazy pro ně, byla to zpráva doručená s malým angrialem v podobě muže s mečem. Stín ukradl zámky věznice Temného. Najděte je. Pokud můžete, prosím, najděte je.
Během svého zajetí Androl slyšel něco, co považoval za Taimovo chvástání se zámky. Bylo to jejich jediné vodítko. Logain se rozhlížel kolem. Jejich síly ustupovaly z Výšin. Z místa, kde stál, Logain neviděl rozestavené draky, ale tlusté sloupy kouře příliš nenasvědčovaly tomu, že jsou v bezpečí.
Pořád rozkazuje, pomyslel si Logain. Chci dál poslouchat?
Když tak bude mít naději pomstít se Taimovi? Ano, bude poslouchat rozkazy Randa aTThora. Kdysi by to zdaleka tolik nezpochybňoval. To bylo předtím, než ho uvěznili a mučili.
„Běžte,“ řekl Logain svým aša’manům. „Četli jste, co urozený pán Drak napsal. Musíme ty zámky za každou cenu získat. Nic není důležitější než tohle. Musíme doufat, že je Taim opravdu má. Dávejte pozor, jestli neucítíte usměrňovat muže, a pronásledujte a zabijte je.“
Nezáleželo na tom, jestli jsou ti usměrňující muži Šařané. Aša’manové této bitvě i tak pomohou tím, že nepřátelské usměrňovače odstraní. Taktiku už probrali. Když ucítí usměrňovat muže, mohou se přesouvat průchody, aby určili, kde jsou, pak se je pokusit překvapit a zaútočit.
„Pokud uvidíte některého z Taimových mužů,“ řekl Logain, „pokuste se ho zajmout, abychom z něj mohli vypáčit, kde má Taim základnu.“ Chvilku mlčel. „Když budeme mít štěstí, bude tam i sám M’Hael. Buďte opatrní, protože by mohl mít zámky u sebe; nebylo by dobré je při útoku zničit. Když ho uvidíte, vraťte se a dejte mi vědět, kde je.“
Logainovy týmy se rozešly. S Logainem zůstali Gabrelle, Arei Malevin a Karldin Manfor. Bylo dobře, že alespoň někteří z jeho schopnějších mužů nebyli ve věži, když došlo k Taimově zradě.
Gabrelle upřela na Logaina vyrovnaný pohled. „A co Toveine?“ zeptala se.
„Když ji najdeme, zabijeme ji.“
„Je to pro tebe tak jednoduché?“
„Ano.“
„Ona…“
„Kdybys byla na jejím místě, Gabrelle, chtěla bys raději žít? Žít a sloužit jemu!“
Zavřela pusu a sevřela rty. Pořád se ho bála; cítil to. Dobře.
Tohle sis přál, zašeptala jeho mysl, když jsi pozvedl prapor Draka? Když jsi chtěl zachránit lidstvo? Udělals to, aby se tě báli? Nenáviděli tě?
Hlasu si nevšímal. V životě něčeho dosáhl jen tehdy, když se ho báli. Bylo to ta jediná výhoda, kterou měl proti Siuan a Leaně. Prvotní Logain, něco hluboko v jeho nitru, co ho drželo naživu, potřebovalo, aby se ho lidé báli.
„Cítíš ji?“ zeptala se Gabrelle.
„Zrušil jsem pouto.“
Okamžitě pocítila prudkou závist. Ohromilo ho to. Myslel si, že s tím, že patří k sobě, už začíná být spokojená, nebo to přinejmenším snáší.
Ale to byla všechno samozřejmě jenom přetvářka, aby se s ním mohla pokusit manipulovat. Tak to Aes Sedai dělaly. Ano, předtím z ní cítil touhu, možná dokonce i náklonnost. Nebyl si jistý, zda může věřit tomu, co si myslí, že z ní cítí. Připadalo mu, že ačkoli se snažil být silný a svobodný, už od mládí ho někdo tahal jako loutku za provázky.
Z Demandredova usměrňování vyzařovala síla. Taková moc.
Z Výšin zaznělo hlasité zadunění. Logain zaklonil hlavu a rozesmál se. Z Výšin a do vzduchu se rozlétla těla jako listy.
„Spojte se se mnou!“ přikázal těm, kdo s ním zůstali. „Připojte se ke mně v kruhu a začněme lovit M’Haela a jeho muže. Světlo dej, ať ho dokážu najít – můj stůl si zaslouží jen to nejvybranější jídlo, samotného vůdce stáda!“