Vzpomínka na světlo

Lan se zvednutým mečem cválal na Mandarbovi ležením.

Ranní mračna nad ním začala krvácet, jak se v nich odrážely obrovské ohnivé koule, vylétající z mohutné šarské armády, která se přibližovala ze západu. Opisovaly na obloze půvabný oblouk a kvůli velké vzdálenosti vypadaly pomalé.

Z ležení vyjížděly skupiny jezdců a připojovaly se k Lanoví. Zbývající Malkierové jeli hned za ním, ale jeho vojsko nabývalo na síle jako přílivová vlna. V čele se k němu připojil Ander a všichni Hraničáři jeli pod praporem Malkieru – zlatým jeřábem.

Prolili krev, ale nebyli poraženi. Srazte muže na zem, a poznáte, jaký je. Mohl by utéct. Když to neudělal – když vstal s krví v koutku úst a odhodláním v očích – pak jste to věděli. Ten muž bude opravdu nebezpečný.

Zdálo se, jako by koule při dopadu zrychlovaly, a do ležení narážely v explozích rudé zuřivosti. Výbuchy otřásaly zemí. Nedaleko se zvedl křik a připojil se k dunění kopyt. Stále se k němu přidávali další muži. Mat Cauthon nechal po všech táborech rozhlásit, že jsou třeba další jezdci, kteří se připojí k Lanoví a nahradí vojáky, o které přišel.

Také prozradil, jakou za to zaplatí cenu. Jezdectvo bude bojovat v čele, aby prolomilo trolločí a šarské linie, a moc si neodpočine. Dnes budou největší ztráty v jeho řadách.

Přesto se k němu připojovali další. Hraničáři, kteří by už měli být příliš staří, než aby jeli. Kupci, kteří odložili měšce a chopili se mečů. Překvapivé množství jižanů včetně mnoha žen, s hrudními pláty, ocelovými nebo koženými čapkami a oštěpy v nice. Neměli dostatek kopí.

„Půlka z těch, co se k nám přidávají, vypadají spíš jako sedláci, ne jako vojáci!“ překřičel Ander bušení kopyt.

„Už jsi někdy viděl jet muže nebo ženu z Dvouříčí, Andere?“ zaječel Lan zpátky.

„To nemůžu říct.“

„Tak se dívej a žasni.“

Lanovi jezdci dorazili k řece Moře, kde stál s rukama založenýma za zády muž s dlouhými vlnitými vlasy, oblečený v černém kabátě. Logain s sebou nyní měl čtyřicet Aes Sedai a aša’manů. Změřil si Lanovo vojsko a pak zvedl ruku k obloze a zmáčkl obrovskou padající ohnivou kouli, jako by byla jen kus papíru. Obloha zapraskala, jako by se zablesklo, a rozpadající se ohnivá koule vychrlila na všechny strany jiskry a zanechávala po sobě zvířený kouř. Dolů se snášel popel, hořel, dopadal do ženoucí se řeky a pokrýval její hladinu bílým a černým popraškem.

Když se přiblížil k Hawalskému brodu na jih od Výšin, Lan Mandarba zpomalil. Logain napřáhl druhou ruku k řece. Voda se zčeřila a pak se zvedla do vzduchu, jako by tekla přes neviditelnou šikmou plošinu. Na druhé straně se prudce řítila dolů v divokém vodopádu a část vody se rozlévala na obou březích řeky.