Vzpomínka na světlo

Říkal si to, aby se mu netřásly ruce, zatímco kopnutím pobídl Bělu v naději, že dojede urozenou paní Faile. V dálce zaslechl naříkavý zvuk, jako by někdo umíral hroznou smrtí. Olver se zachvěl. Dříve toho dne slyšel stejný zvuk. Zdál se mu teď blíž?

Když se přiblížil k čelu, Setalle po něm vrhla ustaraný pohled. Ostatní se ze všech sil snažili, aby ho nevystavovali nebezpečí. Zatvrdil se a toho kvílivého zvuku v dálce si nevšímal. Všichni si mysleli, že je Olver slabý, ale nebyl. Nezažili to, co on, když vyrůstal. Po pravdě řečeno na tu dobu nevzpomínal rád. Připadalo mu, jako by prožil tři životy. Jeden předtím, než jeho rodiče zemřeli, druhý, když byl sám, a nyní tento.

Každopádně byl zvyklý bojovat s lidmi většími než on. Tohle byla Poslední bitva. Pořád opakovali, že bude potřeba každého. Tak proč ne jeho? Až přijdou trolloci, první věc, co udělá, bude, že sleze z téhle pomalé kobyly. Dokáže rychleji chodit, než tohle zvíře běžet! A Aielové koně nepotřebovali. Olver k nim ještě neodešel, aby se u nich cvičil, ale udělá to. Měl to naplánované. Nenáviděl všechny Aiely, ale hlavně Šaidy, a pokud je má zabít, bude se muset naučit jejich tajemství.

Půjde k nim a bude žádat, aby ho vycvičili. Vezmou ho k sobě a budou s ním zacházet mizerně, ale nakonec si ho začnou vážit a dovolí mu cvičit s jejich válečníky. Takové se vykládaly příběhy. Tak se věci stávaly.

A až pozná jejich tajemství, půjde za hady a liškami a získá odpověď na otázku, jak najít Šaidy, kteří zavraždili jeho otce. A pak se je vydá najít a zabít a bude z toho výprava hodná vlastního příběhu.

Vezmu s sebou Noala, pomyslel se. Ten byl všude. Může být můj průvodce. On…

Noal byl mrtvý.

Olver zíral před sebe na kamenitou cestu a po tváři mu stékal pot. Projeli kolem dalších těch strašlivých stromů a nyní se jim všichni širokým obloukem vyhýbali. Jeden z mužů ukázal na velkou louži toho vražedného bahna vedle stezky. Bylo hnědé a husté a Olver si všiml několika kostí, které z něj trčely.

Tohle místo bylo strašlivé!

Kéž by tu Noal byl. Noal všude byl a všechno viděl. Ten by věděl, jak se z tohoto místa dostat. Ale Noal byl mrtvý. Olver se to doslechl teprve nedávno, z toho, co urozená paní Moirain prozradila o tom, co se stalo ve věži Gendžei.

Všichni umírají, pomyslel si Olver a stále hleděl před sebe. Všichni…

Mat utekl k Seančanům, Talmanes bojovat po boku královny Elain. Lidi v této skupině jednoho po druhém požíraly stromy, bahno nebo příšery.

Proč všichni Olvera opouštějí?

Pohladil si náramek. Noal mu ho dal krátce předtím, než odešel. Náramek byl spletený z hrubých vláken a podle Noala takové nosili válečníci v jedné daleké zemi. Označoval válečníka, který bojoval v bitvě a přežil.

Noal… mrtvý. Umře i Mat?

Olverovi bylo horko, byl unavený a velice vystrašený. Pobídl Bělu a ona ho naštěstí poslechla a rozběhla se do kopce trochu rychleji, takže se Olver posouval v řadě vpřed. Vozy nechali za sebou a vydali se k nějakému místu zvanému Spálené země, což vyžadovalo vyšplhat na předhůří. Ráno vstoupili do horského průsmyku. Přestože mu bylo teplo, jak šplhali vzhůru, vzduch se skutečně ochlazoval. Vůbec mu to nevadilo. Pořád ale strašlivě páchl. Jako tlející mrtvoly.

Na začátku jejich skupinu tvořilo padesát vojáků a téměř pětadvacet vozků a pomocníků. Pak zde byla ještě hrstka dalších jako Olver, Setalle a půl tuctu příslušníků tělesné stráže urozené paní Faile.

Zatím je nebezpečí Momy připravila o patnáct lidí, včetně pěti, které zabily nějaké příšerné tříoké věci, které včera ráno zaútočily na tábor. Zaslechl, jak urozená paní Faile říká, že považuje za štěstí, že zatím přišli jen o patnáct lidí, že to mohlo být horší.

Olverovi to jako štěsti nepřipadalo. Toto místo nahánělo hrůzu a on z něho chtěl pryč. Pustina taková nebude, že ne? Muži a ženy z Ča Faile se chovali jako Aielové. Trochu jako Aielové. Možná, že udělali to, co chtěl i Olver, a cvičili se v Pustině. Bude se jich muset zeptat.

Jel dál asi další půlhodinu. Nakonec se mu podařilo s Belou dojet až na čelo řady. Nádherná černá klisna urozené paní Faile vypadala, že běhá rychle. Proč Olver nemohl dostat takového koně?

Faile měla vzadu na koni přivázanou Matovu truhlu. Nejprve z toho měl Olver radost, protože předpokládal, že Mat bude ten tabák opravdu moc chtít. Mat si vždycky stěžoval, že nemá dobrý tabák. Pak Olver Faile zaslechl, jak někomu vysvětluje, že se jí truhla prostě hodila, aby si do ní uložila pár svých věcí. Ona ten tabák vyhodila? Z toho Mat nebude mít radost.