Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Nebyla si jistá ani tím, že přežijí noc. Světlo! Zdálo se, že jejich jedinou nadějí na záchranu jsou Aes Sedai. Všimnou si, co se stalo, a pošlou pomoc? Připadalo jí to jako velice chabá naděje, ale o jediné síle nic nevěděla.
„Tak dobrá,“ řekla Faile tiše těm, kdo seděli s ní – Mandevwinovi, Aravine, Harnanovi, Setalle a Arrele z Ča Faile. „Promluvme si.“
Ostatní vypadali přepadle. Nejspíš je, tak jako Faile, už od dětství strašili příběhy o Momě. Rychlá úmrtí v jejich výpravě krátce poté, co do této země vstoupili, to jen posílila. Věděli, jak nebezpečné toto místo je. Při každém zvuku, který se z noci ozval, nadskakovali.
„Vysvětlím, co můžu,“ řekla Faile, která se snažila odvést jejich pozornost od smrti všude kolem. „Během bubliny zla jeden z těch krystalů probodl Beriše Sedai nohu právě ve chvíli, kdy otvírala průchod.“
„Zranění?“ zeptal se Mandevwin, sedící vedle ohně. „Stačilo by to, aby se průchod vytvořil špatně? Po pravdě, o záležitostech Aes Sedai toho moc nevím, a ani jsem nikdy vědět nechtěl. Když vás něco rozptýlí, je možné náhodně otevřít průchod někam jinam?“
Setalle svraštila čelo a ten výraz upoutal Faileinu pozornost. Setalle nebyla šlechtična ani důstojník. Nicméně na té ženě něco bylo… vyzařovala z ní autorita a moudrost.
„Ty něco víš?“ zeptala se jí Faile.
Setalle si odkašlala. „Já o usměrňování… něco málo vím. Kdysi jsem se o to zajímala. Občas, když je tkanivo provedeno špatně, prostě se nic nestane. Jindy je výsledek katastrofální. Neslyšela jsem o tom, že by tkanivo udělalo něco takového, fungovalo, ale špatným způsobem.“
„No,“ řekl Haman, který hleděl do tmy a viditelně se třásl, „druhá možnost je myslet si, že nás chtěla poslat do Momy.“
„Možná byla zmatená,“ řekla Faile. „Byla v tu chvíli pod tlakem a poslala nás na špatné místo. Už se mi stalo, že jsem se v napjatém okamžiku otočila a rozběhla špatným směrem. Mohlo se to stát nějak takhle.“
Ostatní přikyvovali, ale Setalle opět vypadala ustaraně.
„Co je?“ pobídla ji Faile.
„Aes Sedai procházejí velmi rozsáhlým výcvikem, pokudjde o situace, jako jsou tyto,“ řekla Setalle. „Žádná žena se nestane Aes Sedai, aniž by se naučila, jak usměrňovat, když je na ni vyvíjen mimořádný tlak. Aby žena mohla nosit prsten, musí překonat určité… překážky.“
Takže, pomyslela si Faile, Setalle musí mít příbuznou, která je Aes Sedai. Nějakou blízkou příbuznou, pokud se s ní podělila o tak soukromé informace. Možná sestru?
„Takže budeme předpokládat, že to byla nějaká past?“ Aravine zněla zmateně. „Že Beriša byla nějaká temná družka? Stín má určitě na práci důležitější věci, než posílat špatným směrem obyčejnou zásobovací karavanu.“
Faile neřekla nic. Roh byl v bezpečí; truhla, v níž byl, nyní stála nedaleko v jejím malém stanu. Postavili vozy do kruhu a dovolili si jen tento ohníček. Zbytek karavany spal, nebo se o to alespoň pokoušel.
Nehybný a příliš tichý vzduch vyvolával ve Faile pocit, jako by je sledovaly tisíce očí. Pokud Stín naplánoval past na její karavanu, znamenalo to, že Stín ví o rohu. V tom případě byli ve vážném nebezpečí. Dokonce ještě vážnějším, než že se nacházejí v samotné Momě.
„Ne,“ řekla Setalle. „Ne, Aravine má pravdu. Tohle nemohla být promyšlená past. Kdyby se neobjevila bublina zla, nikdy bychom se průchodem neprohnali, aniž bychom se podívali, kam vede. Pokud víme, jsou tyhle bubliny zcela náhodné.“
Ledaže Beriša prostě využila situace, napadlo Faile. A také tu byla ženina smrt. To zranění v jejím břiše nevypadalo, jako by ho způsobily krystaly. Vypadalo jako bodnutí nožem. Jako by někdo na Berišu zaútočil hned poté, co roh prošel průchodem. Aby jí zabránil prozradit, co udělala?
Světlo, pomyslela si Faile. Jsem čím dál tím podezřívavější.
„Takže,“ ozval se Haman, „co uděláme?“
„Záleží na tom,“ řekla Faile a podívala se na Setalle. „Je možné, aby nějaká Aes Sedai dokázala poznat, kam nás poslali?“
Setalle zaváhala, jako by se zdráhala odhalit, kolik toho ví. Když však pokračovala, mluvila sebejistě. „Tkaniva po sobě zanechávají pozůstatky. Takže ano, Aes Sedai by mohla zjistit, kam jsme prošli. Pozůstatek ale nevydrží dlouho: nanejvýš pár dnů, když je tkanivo mocné. A ne všechny usměrňovačky dokáží tkaniva přečíst -je to vzácné nadání.“
Ten způsob, jakým mluvila, tak velitelský a autoritativní… to jak okamžitě působila důvěryhodně. Takže to nebyla příbuzná, uvažovala Faile. Tahle žena se cvičila v Bílé věži. Byla snad něco jako královna Morgasa? Příliš slabá v jediné síle, aby se z ní stala Aes Sedai?
„Počkáme jeden den,“ řekla Faile. „Pokud pro nás do té doby nikdo nepřijde, vydáme se na jih a pokusíme se z Momy co nejrychleji dostat.“
„Zajímalo by mě, jak daleko na severu jsme,“ řekl Haman a mnul si bradu. „Nechce se mi přelízat hory, abychom se dostali domů.“
„Zůstal bys raději v Morně?“ zeptal se Mandevwin.
„No, to ne,“ řekl Harnan. „Ale dojít zpátky do bezpečí by nám mohlo trvat měsíce. Měsíce putování samotnou Mornou..
Světlo, pomyslela si Faile. Měsíce putovat místem, kde máme štěstí, že jsme za jeden den přišli jenom o dva lidi. To se jim nikdy nepodaří. Dokonce i bez vozů bude karavana v této krajině čnít jako čerstvá rána na nemocné kůži. Budou mít štěstí, když vydrží dalších pár dní.
Odolala pokušení ohlédnout se zpátky ke svému stanu. Co by se stalo, kdyby to Matoví nepřinesla včas?
„Je tu další možnost,“ řekla Setalle váhavě.
Faile se na ni podívala.
„Ten vrcholek, který vidíte na východ od nás,“ řekla s očividnou neochotou Setalle. „To je Šajol Ghúl.“
Mandevwin zašeptal něco, co Faile nezachytila, a pevně zavřel oči. Ostatní vypadali, že je jim zle. Faile nicméně pochopila, co Setalle naznačuje.
„Tam Drak Znovuzrozený vede válku se Stínem,“ řekla Faile. „Bude tam jedna z našich armád. S usměrňovačkami, které by nás mohly dostat pryč.“
„Vskutku,“ přikývla Setalle. „A území v okolí Šajol Ghúlu je známé jako Spálené země, země, kterým se údajně hrůzy Momy vyhýbají.“
„Protože je to tam tak strašlivé,“ řekla Arrela. „Jestli tam nechodí, tak proto, že se bojí samotného Temného!“
„Temný a jeho vojska by se mohli soustředit na válku,“ řekla Faile pomalu a pokývala hlavou. „V Momě dlouho nepřežijeme – do týdne jsme mrtví. Ale jestli ve Spálených zemích tyhle hrůzy nejsou, a jestli se tam můžeme dostat k naší armádě…“
Vypadalo to mnohem nadějněji – jakkoli slabá naděje to byla – než se pokoušet měsíce putovat nejnebezpečnějším místem na světě. Řekla ostatním, že pouvažuje o tom, co dělat, a dala jim rozchod.
Její poradci si odešli připravit lůžka a Mandevwin šel zkontrolovat muže na hlídce. Faile dál zírala do žhavých uhlíků v ohništi a bylo jí zle.
Někdo Berišu zabil, uvažovala. To vím jistě. Místo, kam průchod vedl, opravdu mohla být nehoda. Nehody se stávaly dokonce i Aes Sedai, bez ohledu na to, co si myslí Setalle. Ale pokud v karavaně byl temný druh, který proklouzl otvorem a viděl, že vede do Momy, mohl se klidně rozhodnout, že Berišu zabije, aby tak roh i karavana uvízli v Momě.