Vzpomínka na světlo

„To je mi líto,“ řekla Sarene, přestože v jejím hlase nezaznívala žádná účast. Aviendha si na to u té ženy už začínala zvykat. Nešlo o to, že by Sarene na věcech nezáleželo; jen se svou starostlivostí nenechávala rozptylovat. Přinejmenším ne tehdy, když byl její strážce někde jinde. Byla by z ní dobrá Děva.

„Pojďme,“ řekla Aviendha a vyrazila se svým houfem usměrňovaček dál. Během dní a nocí bojů se Aviendžina skupina měnila, spojovala a rozdělovala podle toho, jak si ženy potřebovaly odpočinout. Sama Aviendha se vyspala někdy během dne.

Podle společné dohody se ta, která kruh vedla, zdržela užívání vlastní síly – proto byla Aviendha navzdory tolika hodinám bojů stále poměrně silná. To jí umožňovalo zachovávat při lovu ostražitost. Ostatní ženy se změnily na zřídla síly, z nichž čerpala.

Musela si dávat pozor, aby je příliš nevyčerpala. Když ženu unavíte, stačí pár hodin spánku a může se znovu zapojit do boje. Když ji naprosto vyčerpáte, může být řadu dní k ničemu. V tuto chvíli s sebou Aviendha měla Flinna a tři Aes Sedai. Naučila se tkanivo, které jí prozradilo, když poblíž usměrňoval nějaký muž – Aes Sedai a moudré si ho navzájem předávaly – ale mít s sebou usměrňujícího muže bylo mnohem užitečnější.

Flinn ukázal k zábleskům ohně na úbočí údolí. Rozběhli se tím směrem a cestou míjeli mrtvá těla a místa, kde země doutnala. V sílícím světle jitra Aviendha skrz chladnou mlhu rozeznávala, že Darlinovi vojáci stále drží vstup do údolí.

Trolloci se prodrali k nízkým hliněným valům, které dal vybudovat Ituralde. Tam se zabíjelo na obou stranách. Trolloci utrpěli mnohem větší ztráty – ale také jich bylo mnohem víc. Podle letmého pohledu se jí zdálo, že trolloci jeden z hliněných valů překonali, ale dorazily zálohy domanských jezdců a tlačily je zpátky.

V ústí samotného údolí se pohybovaly a bojovaly bandy Aielů. Někteří s rudými závoji, jiní s černými. Příliš mnoho, pomyslela si Aviendha a zvednutou rukou svůj oddíl zpomalila. Pak tiše pokračovala sama dál. Mohla se od žen vzdálit několik stovek kroků, a přitom mít stále přístup k jejich síle.

Opatrně našlapovala holým kamenitým terénem údolí. Vpravo od ní ležela tři mrtvá těla, dvě s černým závojem. Rychle je vyzkoušela rytím; nenechá se nachytat na tak starý trik, jakým je schovat se mezi padlými. Ten používala i ona.

Ti tři byli skutečně mrtví, takže se dál přikrčeně plížila vpřed. Kromě místa, kde Taireni a Domanci zadržovali trolloky, jejich další oddíly střežily tábor a stezku k místu, kde bojuje Rand. V prostoru mezi nimi se pohybovaly skupiny Aielů a rudých závojů a snažily se navzájem porazit. Jenomže někteří z rudých závojů dokázali usměrňovat.

Zem nedaleko od ní zaduněla a otřásla se. Vzduchem se rozlétla sprška hlíny. Aviendha se ještě víc přikrčila, ale zrychlila krok.

Před ní víc než tucet siswai’aman útočilo na pozici dvou rudých závojů, kteří oba usměrňovali. Rudé závoje vyhodily zem pod útočníky do vzduchu a těla se rozlétla kolem.

Aviendha chápala, proč Aielové stále útočí. Tihle muži v rudých závojích byli urážka a zločin. Ani Seančané, kteří měli tu drzost zajímat moudré, nebyli tak odporní. Stín nějak získal nejstatečnější z Aielů a přeměnil je v tyto… tyto věci.

Aviendha rychle udeřila, natáhla sílu skrz angrial a svůj kruh, spředla dva prameny ohně a vrhla je na rudé závoje. Okamžitě začala utvářet nová tkaniva, vyhodila dvěma usměrňovačům půdu pod nohama a začala s třetí sadou tkaniv. Mrštila po klopýtajících usměrňovačích oheň; jeden z nich uskočil, zatímco druhého zachytila země, kterou nechala vybuchnout.

Ohnivým oštěpem zaútočila na toho, který utekl. Pak do obou mrtvol ještě jednou jen pro jistotu udeřila. Tito muži už nedodržovali ji’e’toh. Už nebyli živí. Byli jen plevel, který je třeba vytrhat.

Šla dál, aby zkontrolovala siswai’aman. Osm bylo stále naživu, tři z nich ranění. Aviendha nebyla v léčení zrovna dobrá, ale dokázala jednomu z mužů zachránit život, když zabránila tomu, aby vykrvácel z rány na krku. Ostatní přeživší posbírali raněné a vydali se zpátky do ležení.

Aviendha stála nad dvěma mrtvolami. Rozhodla se, že si je nebude příliš prohlížet. Vidět jednoho, kterého znávala, už bylo tak dost zlé. Tihle…

Jejím tělem zalomcoval šok a jeden z jejích zdrojů síly zmizel. Aviendha zalapala po dechu. Vyhasl další.

Okamžitě kruh rozpustila a pak se úprkem rozběhla zpátky k místu, kde ženy zanechala. Otřásaly s ní záblesky a výbuchy. Aviendha ze všech sil držela jedinou sílu, ale její vlastní schopnosti se teď zdály žalostně malé ve srovnání s tím, co používala předtím.