Vzpomínka na světlo

Noční vzduch venku byl chladný. Do svítání zbývala asi hodina a bylo to tu téměř jako za nocí v Trojí zemi. Aviendha vzhlédla k hoře, která vévodila údolí; navzdory tmě časného rána rozeznávala otvor, vedoucí dovnitř.

Od chvíle, kdy Rand vstoupil dovnitř, uplynulo už mnoho dní. Včera v noci se Ituralde přiloudal do ležení s historkou, jak ho zadržovali vlci a muž, který tvrdil, že ho Perrin Aybara poslal, aby hlavního kapitána unesl. Ituraldeho vzali do vazby a on neprotestoval.

Trolloci celý den na údolí nezaútočili. Obránci je stále zadržovali v průsmyku. Zdálo se, že Stín na něco čeká. Světlo dej, ať to není další útok myrddraalů. Ten poslední s obranou málem skoncoval. Když se bezocí vynořili, aby pobili lidi bránící ústí průsmyku, Aviendha shromáždila usměmovače; bezocí si museli uvědomit, že ukazovat se ve velké skupině není rozumné, a jakmile začalo usměrňování, uprchli zpátky do bezpečí.

V každém případě byla vděčná za vzácnou chvíli odpočinku a poměrného klidu mezi útoky. Zírala do díry v hoře, v níž bojoval Rand. Z hlubin vycházelo silné pulsování; usměrňování, ve vlnách, velmi mocné. Venku uplynulo několik dní, ale kolik času uvnitř? Den? Hodiny? Minuty? Děvy, které střežily stezku vedoucí vzhůru ke vchodu, tvrdily, že po čtyřech hodinách na stráži sejdou dolů po úbočí a zjistí, že uplynulo osm hodin.

Musíme vydržet, pomyslela si Aviendha. Musime bojovat. Dát mu tolik času, kolik můžeme.

Alespoň věděla, že stále žije. Cítila to. A jeho bolest.

Odvrátila pohled.

Když to udělala, něčeho si všimla. V táboře usměrňovala nějaká žena. Bylo to slabé, ale Aviendha se zamračila. V tuto dobu, když se nebojovalo, se mohlo usměrňovat jedině na místě pro cestování, a to leželo jiným směrem.

S tichým mumláním se vydala ležením. Nejspíš je to zase jedna z hledaček větru, která právě nemá službu. Neustále se střídaly ve skupině, která používala Větrnou mísu, aby udržely bouři v patřičných mezích. S mísou pracovaly na vrcholku severní stěny údolí, dobře střeženém početnou jednotkou Mořského národa. Při střídání se nahoru musely dostávat pomocí průchodů.

Když hledačky větru právě nebyly ve službě, tábořily se zbytkem armády. Aviendha jim stále dokola opakovala, že když jsou v údolí, nesmějí neplánovaně usměrňovat. Jeden by si myslel, že po všech těch letech, kdy nedovolovaly Aes Sedai, aby viděly, jak používají svou moc, by se mohly umět víc ovládat! Jestli zase některou z nich přistihne, jak si pomocí jediné síly ohřívá čaj, pošle ji za Sorileou, aby se jí dostalo poučení. Tohle měl být zajištěný tábor.

Aviendha ztuhla. Usměrňování nepřicházelo z malého kruhu stanů, který patřil hledačkám větru.

Cítila nějaký vpád? Žena mezi hrůzopány nebo některá ze Zaprodanců by patrně předpokládaly, že – v ležení plném Aes Sedai, hledaček větru a moudrých – si nikdo nevšimne trochy usměrňování tu a tam. Aviendha se okamžitě přikrčila vedle stanu poblíž a ukryla se před světlem lucerny na kůlu. Usměrňování, velice slabé, se objevilo znovu. Aviendha se kradla vpřed.

Jestli se ukáže, že si někdo ohřívá vodu na koupel…

Pohybovala se mezi stany po tvrdé zemi. Když se přiblížila, zula si boty a nechala je na zemi a pak vytáhla z pochvy dýku. Nemohla se odvážit obejmout zdroj, aby se své kořisti neodhalila.

Tábor ve skutečnosti nespal. Pro válečníky, kteří právě nebyli ve službě, nebylo snadné zde usnout. Vyčerpání v řadách oštěpů, včetně Děv, začínalo představovat problém. Všichni si stěžovali na noční můry.

Aviendha se dál tiše plížila vpřed, proklouzávala mezi stany a vyhýbala se těm, v nichž zářilo světlo. Všechny je toto místo znepokojovalo, takže ji nepřekvapilo, když slyšela o zlých snech. Jak by mohli klidně spát tak blízko příbytku Temného?

Logicky věděla, že Temný nikde poblíž není, ne skutečně. Tohle Vrt nebyl. On na tomto místě nežil’, existoval mimo vzor, uvnitř svého vězení. Ale přesto, jít si na tomto místě lehnout bylo jako pokoušet se spát, když vedle vaší postele stojí vrah s nožem a hloubá nad barvou vašich vlasů.

Tam, pomyslela si a zpomalila. Usměrňování ustalo, ale Aviendha byla blízko. Útoky draghkarů a nebezpečí toho, že v noci do ležení proklouznou myrddraalové, přinutily velitele tábora rozmístit důstojníky po celém ležení do stanů, na nichž nebylo nijak poznat, zda patří důstojníkovi nebo obyčejnému pěšákovi. Aviendha však věděla, že tento stan patří Darlinu Sisnerovi.

Poté, co přišli o Ituraldeho, byl nyní na této frontě oficiálně velitelem Darlin. Nebyl generál, ale tairenská armáda, jejichž elitními jednotkami byli obránci Kamene, tvořila podstatnou část obrany. Velitel obránců Tihera byl schopný taktik a Darlin jeho návrhům pozorně naslouchal. Tihera nebyl hlavní kapitán, ale výborně mu to myslelo. On, Darlin a Rhuark vymýšleli po Ituraldeho pádu plány pro bitvu…