Vzpomínka na světlo

Haman zvedl raku k hlavě v jakémsi zasalutování a pak odjel. Trvalo další tři hodiny, než dorazila Aes Sedai, aby je vyřídila. Beriša se k nim přiloudala a kriticky si karavanu prohlédla. Měla tvrdou tvář a hubenou postavu. Ostatní Aes Sedai, které na místě pro cestování pracovaly, se už touto dobou vrátily do Tar Valonu a slunce se sklánělo k obzoru.

„Karavana se zásobami jídla a plachtovinou,“ řekla Beriša, zatímco zkoumala Faileinu účetní knihu. „Mířící na Merrilorské pole. Už jsme jim dnes poslaly sedm karavan. Proč další? Řekla bych, že v Caemlynu by se to taky mohlo hodit.“

„Na Merrilorském poli brzo dojde k velké bitvě,“ řekla Faile, které se s námahou podařilo ovládnout. Aes Sedai neměly rády, když na ně člověk štěkal. „Pochybuju, že bychom to mohli se zásobami přehnat.“

Beriša nakrčila nos. „Říkám, že je to moc.“ Zdálo se, že je ta žena neustále nespokojená, jako by ji rozčilovalo, že se neúčastní boje.

„Amyrlin s tebou nesouhlasí,“ odvětila Faile. „Průchod, prosím. Už se připozdívá.“ A jestli se chceš bavit o plýtvání, proč se nezamýšlet nad tím, jak jste mě nutily jet celou tu cestu z města a čekat, místo abyste mě poslaly přímo z pozemků Bílé věže?

Věžová sněmovna si přála mít jediné místo pro cestování pro rozsáhlé přesuny vojáků nebo zásob, aby byla lepší kontrola nad tím, kdo do Tar Valonu přichází nebo ho opouští. Faile jim toto bezpečnostní opatření nemohla mít za zlé, i když ji to občas rozčilovalo.

Byrokracie byla byrokracie a Beriša konečně nasadila soustředěný výraz, jak se připravovala otevřít průchod. Než však stihla průchod vytvořit, země se rozehřměla.

Už ne, povzdechla si v duchu Faile. Jistě, obvykle po velkém zemětřesení následovala…

Z půdy nedaleko od nich vyrazila vzhůru řada černých ostrých krystalů do výšky nějakých čtyř či pěti kroků. Jeden z nich projel jedním z koní i jeho jezdcem a do vzduchu vystříkla krev.

„Bublina zla!“ vykřikl Haman, stojící kousek od ní.

Ze země prudce vyrážely další krystalové bodce – některé tenké jako oštěp, jiné široké jako člověk. Faile se horečně snažila ovládnout koně. Ti uskočili na bok, otočili vůz, a když Faile přitáhla otěže, málem ho překlopili.

Všude kolem zavládlo šílenství. Ze země vyrážely trsy bodců ostrých jako břitva. Jeden z vozů se roztříštil, když mu krystaly zničily levou postranici. Jídlo se sypalo na suchou trávu. Někteří koně se splašili a další vozy převrátily. Po celém poli se objevovaly další krystalické bodce. Z nedaleké vesnice na konci mostu z Tar Valonu se ozval křik.

„Průchod!“ zaječela Faile, která stále zápasila s koňmi. „ Otevři ho!“

Beriša uskočila dozadu, když krystaly vyrazily ze země u jejích nohou. Vrhla po nich vyděšený pohled a Faile si teprve v tu chvíli uvědomila, že se vevnitř temných krystalů něco pohybuje. Vypadalo to jako kouř.

Jeden z bodců projel Beriše nohou. Žena vykřikla a padla na kolena právě ve chvíli, kdy vzduch proťala čára světla. Světlu díky, žena udržela tkanivo a čára světla se – vypadalo to, že pomalu jako posouvající se ledovec – otočila a otevřela otvor dost velký na to, aby jím projel vůz.

„Průchodem!“ vykřikla Faile, ale její hlas ve všeobecném rámusu zanikl. Těsně nalevo od ní vyrazily ze země krystaly a do tváře ji zasáhla hlína. Její koně poskočili a pak pmdce vyrazili. Než by nad nimi úplně ztratila kontrolu, Faile je raději nasměrovala k průchodu. Avšak těsně předtím, než projeli, je pmdce zastavila, až se koně vzepjali.

„Průchod!“ zařvala na ostatní. Její hlas byl opět přehlušen. Rudé paže ho naštěstí zaslechly, rozjely se kolem řady, v níž vládl zmatek, popadly otěže koní a navedly vozy směrem k průchodu. Další muži sbírali ty, kteří spadli na zem.

Haman prohřměl kolem s Olverem v sedle. Následoval ho Sandip, k němuž se zezadu tiskla Setalle Anan. Krystaly se objevovaly stále rychleji. Jeden vyjel kousek od Faile a ta si s hrůzou uvědomila, že ten kouř, který se pohybuje uvnitř, má tvar. Postavy křičících žen a mužů, kteří jako by byli uvězněni uvnitř.

Zděšeně se odtáhla. Nedaleko prohrkal průchodem poslední pojízdný vůz. Na poli brzy nebude nic než krystaly. Několik roztroušených příslušníků Bandy pomáhalo zraněným na koně, ale dva padli, když z krystalů začaly rašit výhonky do stran. Bylo načase jít. Aravine proběhla kolem a popadla Faileiny otěže, aby její vůz odtáhla do bezpečí.

„Berišo!“ řekla Faile. Aes Sedai klečela vedle otvoru a po bledé tváři jí stékal pot. Faile seskočila z kozlíku a popadla ženu za rameno, zatímco Aravine táhla vůz průchodem.