Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Nedaleko od ní vyšla ze skladiště Laras – zavalitá správkyně kuchyní v Tar Valonu – a zakývala prstem na pár služebných. Žena zamířila k Faile a za ní šel vyčouhlý kulhající mladík, který nesl otlučenou truhlu.
„Něco pro tebe, má paní.“ Laras ukázala na truhlu. „Sama amyrlin to na poslední chvíli přidala ke tvému nákladu. Něco pro jejího kamaráda z dětství?“
„To je tabák pro Matrima Cauthona,“ ušklíbla se Faile. „Když zjistil, že amyrlin má ještě zásoby dvouříčského tabáku, trval na tom, že ho koupí.“
„V takovéhle době, a tabák.“ Laras zavrtěla hlavou a otřela si prsty do zástěry. „Na toho kluka si pamatuju. Kdysi jsem znávala pár takových mládenců, kteří se pořád plížili kolem kuchyní jako tulák, co žebrá o zbytky. Někdo by mu měl najít něco užitečného na práci.“
„Pracujeme na tom,“ řekla Faile, zatímco Larasin sluha uložil truhlu do Faileina vozu. Pustil ji, až to zadunělo, a Faile sebou trhla. Pak si oprášil ruce.
Laras přikývla a vrátila se do svého skladiště. Faile položila prsty na truhlu. Filozofové tvrdili, že vzor nemá smysl pro humor. Vzor a kolo prostě byly; nezajímaly se, nikomu nestranily. Nicméně Faile se nemohla ubránit myšlence, že se na ni Stvořitel někde šklebí. Utekla z domu s hlavou plnou domýšlivých plánů, dítě, které si myslí, že se vydává na velkolepou výpravu za nalezením rohu.
Život jí podrazil nohy a nechal ji, ať se na ně sama vyškrábe. Dospěla a začala se starat o to, co je skutečně důležité. A nyní… nyní jí vzor s téměř lhostejnou neúčastí hodil Valerský roh do klína.
Sundala ruku a okázale odmítla truhlu otevřít. Měla klíč, který jí doručili zvlášť, a ověří si, že je roh skutečně v truhle. Ale ne teď. Ne dokud nebude sama a nebude si jistá, že je v bezpečí.
Vyšplhala do vozu a položila si na truhlu nohy.
„Stejně se mi to nelíbí,“ říkal Mandevwin u skladiště.
„Tobě se nelíbí nic,“ prohlásil Vanin. „Podívej, děláme tady důležitou práci. Vojáci musejí jíst.“
„To je asi pravda,“ připustil Mandevwin.
„To je!“ dodal nový hlas. Připojil se k nim Haman, další z Rudých paží. Faile si všimla, že ani jeden z těch tři nevyskočil, aby sluhům pomohl karavanu naložit. „Jídlo je úžasná věc,“ řekl Haman. „A pokud na to je někdo odborník, Vanine, jsi to zaručeně ty.“
Haman byl statný muž se širokým obličejem a jestřábem vytetovaným na tváři. Talmanes na toho muže přísahal a říkal o něm, že je veterán „masakru v šesti poschodích“ a Zadního Úhoru, ať už to znamenalo cokoli.
„Tak tohle mě ranilo, Hamane,“ ozval se zezadu Vanin. „To mě vážně ranilo.“
„O tom pochybuju,“ zasmál se Haman. „Aby tě něco vážně ranilo, bylo by nutný nejdřív propíchnout špek, aby se člověk dostal ke svalům. Nejsem si jistej, že jsou na to trolločí meče dost dlouhý!“
Mandevwin se rozesmál a všichni tři odešli. Faile prošla několik posledních stránek účetní knihy a pak začala slézat, aby zavolala Setalle Anan. Žena při těchto přesunech karavan pracovala jako její pomocnice. Nicméně když Faile slézala dolů, všimla si, že všichni tři vojáci z Bandy neodešli. Zavalitý Vanin tu stále stál. Spatřila ho a zarazila se.
Vanin se okamžitě odvlekl k dalším vojákům. Sledoval ji?
„Faile! Faile! Aravine říká, že už skončila s kontrolou nákladu. Můžeme jet, Faile.“
Olver se dychtivě vyškrábal na kozlík. Trval na tom, že pojede s karavanou, a členové Bandy ji přesvědčili, ať to dovolí. Dokonce i Setalle podotkla, že by bylo moudré ho vzít. Podle všeho si dělali starosti, že když nebudou mít Olvera neustále pod dohledem, nějak si najde cestu do bitvy. Faile ho zdráhavé nechala vyřizovat pochůzky.
„Tak dobře,“ řekla Faile a vyšplhala zpátky na vůz. „Takže myslím, že můžeme vyrazit.“
Vůz se dal pomalu do pohybu. Celou cestu z města se snažila nedívat na truhlu.
Pokusila se na ni nemyslet, ale to jen způsobilo, že začala uvažovat o další věci, která jí dělala starosti. Perrin. Jen krátce se s ním setkala, když vezla zásoby do Andoru. Varoval ji, že možná bude mít jiné povinnosti, ale zdráhal se ji říct, o co jde.
A teď zmizel. Jmenoval Tama svým správcem, nechal si otevřít průchod k Šajol Ghúlu a zmizel. Vyptávala se těch, kdo tam byli, ale od jeho rozhovoru s Randem ho nikdo neviděl.
Bude v pořádku, že ano? Byla dcera a manželka vojáka; věděla, že to nemá s obavami přehánět. Člověk se ale nedokázal ubránit, aby si starosti alespoň trochu nedělal. Perrin byl ten, kdo ji navrhl za strážkyni rohu.
Naprázdno uvažovala, jestli to udělal proto, aby ji udržel mimo bitevní pole. Ani by jí moc nevadilo, kdyby to tak bylo, ačkoli by mu to nikdy neřekla. Až tohle všechno skončí, bude vlastně naznačovat, že ji to urazilo, a uvidí, co on na to. Musel vědět, že nebude sedět v závětří a nechávat se rozmazlovat, dokonce i kdyby její skutečné jméno naznačovalo něco jiného.
Faile se svým vozem, který jel v karavaně jako první, vjela na Jualdheský most vedoucí z Tar Valonu. Asi v polovině cesty se most začal otřásat. Faile zpomalila koně, kteří podupávali a pohazovali hlavami, a ohlédla se přes rameno. Pohled na kymácející se domy v Tar Valonu jí prozradil, že se netřese pouze most.
Ostatní koně poskakovali a ržáli a otřesy cloumaly vozy.
„Musíme sjet z mostu, urozená paní Faile!“ vykřikl Olver.
„Most je příliš dlouhý, než abychom se dostali na druhou stranu dřív, než tohle skončí,“ řekla Faile klidně. V Saldeii už zemětřesení zažila. „Hrozilo by nám větší nebezpečí, že se nám něco stane v tom zmatku, než tady. Tenhle most postavili ogierové. Nejspíš jsme tady ve větším bezpečí než na zemi.“
A vskutku, zemětřesení ustalo, aniž by se z mostu uvolnil byť i jediný kámen. Faile dostala koně pod kontrolu a opět vyrazila vpřed. Světlo dej, a zemětřesení ve městě nenapáchalo příliš velké škody. Nevěděla, zda tady zemětřesení bývají často. Když Dračí hora leží tak blízko, musí tady přinejmenším občas k otřesům docházet, ne?
Přesto jí zemětřesení dělalo starosti. Lidé mluvili o tom, že země začíná být nestabilní, že její nářek se podobá nářku oblohy, protínané blesky a hromy. Při nejedné příležitosti slyšela o jemných prasklinách, které se objevovaly v kamenech, naprosto černých, jako by se táhly do samotné věčnosti.
Jakmile zbytek karavany vyjel z města, Faile zastavila vozy vedle jakýchsi žoldnéřských band, které čekaly, až přijdou na řadu a Aes Sedai jim umožní cestování. Faile si nemohla dovolit trvat na tom, že má přednost; nesměla na sebe upoutávat pozornost. Takže jakkoli nervy drásající to bylo, usadila se a čekala.
Její karavana byla ten den v řadě poslední. Nakonec k Faileinu vozu přišla Aravine a Olver se posunul, aby jí udělal místo. Pohladila ho po hlavě. Hodně žen tak na Olvera reagovalo a on většinou skutečně vypadal nevinně. Faile o tom nebyla přesvědčená; přimhouřenýma očima sledovala, jak se Olver k Aravine tiskne. Zdálo se, že Mat měl na to dítě velký vliv. Neblahý vliv.
„S touto dodávkou jsem spokojena, má paní,“ řekla Aravine. „S těmito plachtami bychom měli mít dostatek materiálu, abychom postavili stany pro většinu armády. Nicméně stále budeme potřebovat kůže. Víme, že královna Elain hnala své muže velmi tvrdě a budeme dostávat žádosti o nové boty.“
Faile roztržitě přikývla. Průchod před ní se otevřel na Merrilor a ona spatřila armády, které se stále ještě sbíraly. Během posledních pár dnů se vojáci pomalu dobelhali zpátky a lízali si rány. Tři bitevní fronty, tři takové či onaké katastrofy. Světlo. Příchod Sařanů byl zničující, stejně jako zrada hlavních kapitánů včetně Faileina vlastního otce. Armády Světla přišly o vic než třetinu vojáků.