Vzpomínka na světlo

Brzy nastane noc. Stáhne se Stín? Trolloci mohli bojovat ve tmě, ale Šařané pravděpodobně ne. Mat vydal další rozkazy a spojky se rozběhly průchody, aby je doručily. Zdálo se mu, že je to jen pár okamžiků, než jeho vojáci dole zareagovali. „Tak rychle…“ řekl Mat.

„Toto změní svět,“ řekl Galgan. „Poslové mohou vyrážet okamžitě; velitelé mohou sledovat bitvy a okamžitě měnit plány.“

Mat souhlasně zabručel. „Vsadím se, že dostat z jídelny večeři bude ale stejně trvat celý večer.“

Galgan se skutečně usmál. Bylo to, jako když vidíte balvan, který praskne.

„Pověz mi, generále,“ řekla Tuon. „Jak hodnotíš schopnosti našeho chotě?“

„Nevím, kde jsi ho našla, nejvznešenější, ale je to diamant nedozírné ceny. Posledních pár hodin, když zachraňoval vojska Bílé věže, jsem ho sledoval. Přestože jeho styl je… neobvyklý, viděl jsem jen málo tak nadaných polních velitelů, jako je on.“

Tuon se neusmála, ale viděl jí na očích, že ji to těší. Byly to hezké oči. A když Galgan není tak nevrlý, možná to tady přece jen nebude tak špatné.

„Díky,“ utrousil Mat tiše ke Galganovi, když se oba naklonili, aby si prohlédli bojiště pod sebou.

„Pokládám se za čestného muže, můj princi,“ řekl Galgan a mozolnatým prstem se poškrábal na bradě. „Budeš Křišťálovému trůnu sloužit dobře. Byla by škoda, kdyby tě zavraždili příliš brzy. Postarám se, aby ti první, co na tebe pošlu, byli ještě nováčci, abys je dokázal snadno zastavit.“

Mat cítil, jak mu klesá čelist. Ten chlap to řekl naprosto upřímně, téměř s náklonností. Jako kdyby měl v úmyslu udělat Matovi tím, že se ho pokusí zabít, laskavost!

„Támhleti trolloci,“ ukázal na houf hluboko pod nimi, „se brzo stáhnou.“

„Souhlasím,“ řekl Galgan.

Mat si promnul bradu. „Budeme muset počkat, co s nima Demandred udělá. Bojím se, že by se Šařani mohli pokusit v noci do našeho tábora propašovat pár těch svejch marath’damane. Zdá se, že jsou svýmu cíli pozoruhodně oddaní. Nebo jsou zatraceně hloupí a chybí jim pud sebezáchovy.“

Aes Sedai a sul’dam nebyly právě bojácné, ale obecně byly opatrné. Šarští usměrňovači takoví nebyli ani náhodou, zvláště muži.

„Sežeňte mi nějaké damane, aby osvětlily řeku,“ řekl Mat. „A uzavřete ležení a rozmístěte v něm skupinu damane, aby číhaly, jestli někdo neusměrňuje. Z našich nebude usměrňovat nikdo, ani aby zapálil zatracenou svíčku.“

„Těm… Aes Sedai… se to možná nebude líbit,“ řekl generál Galgan. Také při použití slov Aes Sedai zaváhal. Na Matův rozkaz začali tento pojem používat místo marath’damane a Mat očekával, že Tuon ten příkaz zruší. Nestalo se tak.

Pokud oba tuhle zatracenou šlamastyku přežijí, snažit se tuto ženu pochopit mu bude opravdovým potěšením.

Do místnosti vešla Tylee. Vysoká žena s tmavou kůží a zjizvenou tváří chodila se sebejistotou zkušeného vojáka. V zakrvácených šatech a zprohýbané zbroji se vrhla před Tuon tváří k zemi. Její legie dnes dostala pořádný výprask a Tylee se nejspíš cítila jako koberec, který právě hospodyně pořádně vyklepala.

„Dělám si starosti s naší pozicí tady.“ Mat se znovu otočil, dřepl si a zahleděl se dírou. Jak předpovídal, trolloci se začali stahovat.

„Jaké starosti?“ zeptal se generál Galgan.

„Dohnali jsme usměrňovačky až na hranici možností,“ řekl Mat. „A stojíme zády k řece, což je postavení, které je možný dlouhodobě ubránit jen s velkou námahou, zvlášť proti takhle obrovský armádě. Jestli si otevřou pár průchodů a v noci přesunou část šarské armády na tuhle stranu řeky, mohli by nás rozdrtit.“

„Chápu, co myslíš,“ řekl Galgan a potřásl hlavou. „Vzhledem k tomu, kolik jich je, na nás budou tlačit tak dlouho, až budeme tak slabí, že kolem nás budou moct hodit smyčku a utáhnout ji.“

Mat se podíval přímo na Galgana. „Myslím, že je načase, abychom tuhle pozici opustili.“

„Souhlasím, zdá se, že to je jediná rozumná věc, co můžeme udělat,“ přikývl generál Galgan. „Proč si nevybrat bojiště, které pro nás bude výhodnějši? Budou tvoji přátelé z Bílé věže s ústupem souhlasit?“

„Uvidíme,“ řekl Mat a narovnal se. „Někdo pošlete pro Egwain a přísedící.“

„Nepřijdou,“ ozvala se Tuon. „Aes Sedai se tady s námi nesejdou. A pochybuji, že mě amyrlin pustí do svého ležení, ne s tou ochranou, kterou bych požadovala.“