Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Pomocí Vorova sa’angrialu spředla Egwain vzduch a vodu a propletla je. Z řeky pod ní se vzedmul trychtýř vody. Egwain odfoukla své vodní tornádo do trolloků, kteří začínali s útokem proti levému křídlu její armády na kandorské straně řeky. Její bouře vody se přes ně přehnala. Nebyla dost silná, aby kohokoli z nich zvedla do vzduchu – na to neměla energii – ale přinutila je chránit si rukama obličej a zahnala je zpátky.
Za ní a ostatními Aes Sedai, rozmístěnými na arafelské straně řeky, vypouštěli lučištníci k obloze mračna šípů. Nezatmívaly oblohu tak, jak by se jí líbilo – nebylo jich tolik – ale při každém hromadném výstřelu srazili víc než stovku trolloků.
Po jejím boku Pylar a pár dalších hnědých – všechny zběhlé v používání tkaniv země – nechávaly pod nohama útočících trolloků vybuchovat zemi. Vedle ní Myrelle a početný oddíl zelených spřádaly ohnivé koule, které přes vodu zasahovaly shluky trolloků, z nichž mnozí ještě uběhli pěkný kus, než se obklopení plameny zhroutili.
Trolloci vyli a řvali, ale dál nelítostně postupovali proti obráncům na břehu řeky. V jednu chvíli se z obranné linie oddělilo několik šiků seančanské kavalerie a čelně na trolloky zaútočily. Stalo se to tak rychle, že mnoho trolloků ani nestačilo zvednout oštěpy, než k nim jezdci dorazili; široké pásy nepřátel v předních řadách padly. Seančané se obloukem přehnali na bok a vrátili se na své pozice u řeky.
Egwain se soustředila na usměrňování a nutila se pracovat i přes naprosté vyčerpání. Trolloci se však nezlomili; rozběsnili se a zuřivě na lidi útočili. Egwain zřetelně slyšela jejich vřiskání, které přehlušilo i zvuky větru a vody.
Takže trolloci se rozvzteklili? Nu, nepoznají, co je to hněv, dokud nepocítí ten amyrlinina stolce. Egwain natahovala stále víc a víc síly, až se dostala na samou hranici schopností. Přidala do bouře žár, takže vřelá voda opařila trollokům oči, ruce, srdce. Slyšela se, jak ječí, a Vorův sa’angrial držela před sebou napřažený jako oštěp.
Zdálo se, že to trvá hodiny. Nakonec, když už byla vyčerpaná, se Gawynem nechala načas odvést dozadu. Gawyn se vydal pro jejího koně, a když se vracel, Egwain se zahleděla přes řeku.
Nebylo pochyb; levé křídlo její armády už bylo zatlačeno dalších třicet kroků. Dokonce i s pomocí Aes Sedai tuto bitvu prohrávali.
Už dávno měla najít Garetha Brynea.
Když se Egwain s Gawynem vrátili do tábora, sesedla a předala koně Leilwin a řekla jí, ať ho využije a pomáhá převážet raněné. Byla spousta těch, které odtáhli přes brod do bezpečí, zkrvavení vojáci, zhrouceně se opírající o své kamarády.
Bohužel neměla dost sil na léčení, natož na otevření průchodu, aby zraněné poslala do Tar Valonu nebo Mayene. Většina Aes Sedai, která nebyla nasazená u řeky, vypadala, že na tom není o mnoho lépe.
„Egwain,“ řekl Gawyn tiše. „Jezdkyně. Seančanka. Vypadá jako šlechtična.“
Jedna z urozených? napadlo Egwain, která stála a hleděla přes tábor směrem, kterým Gawyn ukazoval. Alespoň on měl sílu na to, aby dával pozor. Egwain nechápala, proč by kterákoli žena úmyslně neměla strážce.
Blížící se žena na sobě měla honosné seančanské hedvábné šaty a při tom pohledu se Egwain sevřel žaludek. Tato nádhera stála na základech zotročených usměrňovaček, přinucených k poslušnosti Křišťálovému trůnu. Žena zaručeně patřila k urozeným a doprovázel ji oddíl Smrtonosné gardy. Museli jste být velice důležití, aby…
„Světlo!“ vyhrkl Gawyn, „Je to Min?“
Egwain spadla brada. Byla.
Zamračená Min dojela až k nim. „Matko,“ oslovila Egwain a sklonila hlavu uprostřed gardistů v tmavé zbroji a s kamennými výrazy ve tvářích.
„Min… jsi v pořádku?“ zeptala se Egwain. Opatrně, nesdělujpříliš mnoho informací. Byla Min zajatec? Přece se nemohla k Seančanům připojit, že ne?
„Ale ano, jsem v pořádku,“ řekla Min kysele. „Rozmazlujou mě, nacpali mě do těchhle šatů a nabízeli všemožné vybrané pochoutky. Musím dodat, že u Seančanů vybraný neznamená nutně chutný. Měla bys vidět ty věci, co pijou, Egwain.“
„Viděla jsem je,“ řekla Egwain, která se nedokázala ubránit chladnému tónu.
„Ach. Ano. Asi viděla. Matko, máme problém.“
„Jaký problém?“
„No, to záleží na tom, jak moc věříš Matoví.“
„Věřím, že se dokáže dostat do maléru,“ řekla Egwain. „Věřím, že ať jde kamkoli, najde místo, kde pít a hrát.“
„Věříš mu, pokud jde o velení armádě?“ zeptala se Min.
Egwain zaváhala. Věřila?
Min se předklonila a vrhla pohled po Smrtonosné gardě, která nevypadala, že jí hodlá dovolit ještě se k Egwain přiblížit. „Egwain,“ řekla tiše, „Mat si myslí, že Bryne vede tvoji armádu do záhuby. On říká… říká, že si myslí, že je Bryne temný druh.“
Gawyn se rozesmál.
Egwain nadskočila. Čekala by od něj hněv, pobouření. „Gareth Bryne?“ zeptal se Gawyn. „Temný druh? To bych spíš věřil, že moje vlastní matka je temný druh než on. Vyřiď Cauthonovi, aby se držel dál od skvělé pálenky svojí ženy; zjevněji vypil příliš.“
„Jsem nakloněna souhlasit s Gawynem,“ řekla Egwain pomalu. Přesto nemohla přehlížet chyby při vedení své armády.
Prošetří to. „Mat se vždycky stará o lidi, kteří to nepotřebuj ou,“ řekla. „Jenom se mě snaží chránit. Vyřiď mu, že oceňujeme jeho… varování.“
„Matko,“ pokračovala Min. „Zdálo se mi, že si je tím jistý. Tohle není vtip. Chce, abys mu předala svoje vojska.“
„Moje vojska,“ řekla Egwain bezvýrazně.
„Ano.“
„Do rukou Matrima Cauthona.“
„Ehm… ano. Měla bych zmínit, že mu císařovna svěřila velení všech seančanských vojenských sil. Teď je hlavní maršál Cauthon.“
Ta’veren. Egwain potřásla hlavou. „Mat se vyzná v taktice, ale předat mu vojska Bílé věže… Ne, to není možné. Kromě toho tahle vojska nejsou moje, abych je někomu dávala – ty řídí věžová sněmovna. A teď, jak můžeme přesvědčit ty pány kolem tebe, že jsi v mé společnosti v bezpečí?“
Jakkoli to Egwain nechtěla přiznat, Seančany potřebovala. Nebude kvůli záchraně Min riskovat jejich spojenectví, zvlášť když to nevypadalo, že jí hrozí bezprostřední nebezpečí. Samozřejmě kdyby si Seančané uvědomili, že Min jim ve Falme složila přísahu, a pak utekla…
„Se mnou si nedělej starosti,“ řekla Min a zašklebila se. „Myslím, že je lepší, když budu s Fortuonou. Ona… díky Matoví ví o jistém mém nadání, a možná mi to umožní jí pomoct. A tobě.“
To slova v sobě nesla skrytý význam. Smrtonoši byli příliš klidní, než aby na to, že Min použila císařovnino jméno, nějak otevřeně zareagovali, ale zdálo se, že ztuhli a tváře jim ztvrdly. Dej si pozor, Min, pomyslela si Egwain. Jsi obklíčená podzimním trním.
Zdálo se, že Min je to jedno. „Budeš o tom, co Mat říká, alespoň uvažovat?“
„Že je Gareth Bryne temný druh?“ řekla Egwain. To bylo vážně k smíchu. „Vrať se a vyřiď Matoví, ať nám pošle svoje návrhy ohledně bitvy, pokud je to nutné. Já teď musím najít svoje velitele a naplánovat náš další postup.“
Garethe Bryne, kde jsi?
Do vzduchu se vznesla téměř neviditelná letka černých šípů a pak dopadla jako rozbíjející se vlna. Zasáhly Ituraldeho armádu u ústí průsmyku do údolí Thakan’dar, některé se odrazily od štítů, jiné si našly cíl. Jeden dopadl jen pár coulů od místa, kde stál na skalním výběžku Ituralde.