Vzpomínka na světlo

Příští jaro vytáhl Mat ze stejné řeky Jera al’Huneho a zachránil chlapci život. Potom si lidé načas přestali z Mata dělat legraci.

Takový byl Mat. Celou zimu bručel a reptal, že si z něj lidé utahují, a trval na tom, že příště je prostě nechá utopit. Pak, jakmile uviděl někoho v nebezpečí, zase se vrhl do vody. Egwain si vzpomínala, jak vyčouhlý Mat klopýtal z vody, malý Jer se k němu tiskl, lapal po dechu a v očích měl výraz naprosté hrůzy.

Jer se potopil, aniž vydal jediný zvuk. Egwain si nikdy neuvědomila, že se to může stát. Lidé, kteří se začali topit, neječeli, neprskali vodu ani nevolali o pomoc. Prostě jen sklouzli pod vodu, když vše kolem vypadalo klidně a mírumilovně. Ledaže Mat dával pozor.

Přišel pro mě do Tearskěho Kamene, pomyslela si. Samozřejmě se ji také pokusil zachránit před Aes Sedai, když odmítal uvěřit, že je amyrlin.

Takže jak je to? Topí se Egwain, nebo ne?

Jak moc věříš Matrimu Cauthonovi? zeptala se jí Min. Světlo. Já mu věřím. Asi jsem blázen, ale věřím. Mat se mohl mýlit. Často se mýlil.

Egwain se přinutila vstát. Zapotácela se a Gawyn přispěchal k ní. Poplácala ho po paži a pak od něj poodstoupila. Nedovolí, aby vojsko vidělo amyrlin tak zesláblou, že se musí o někoho opírat. „Jaké jsou hlášení z ostatních front?“

„Dneska celkem žádné,“ řekl Gawyn. Zamračil se. „Vlastně je docela klid.“

„Elain měla bojovat u Cairhienu,“ řekla Egwain. „Byla to důležitá bitva.“

„Možná má příliš práce, než aby poslala zprávu.“

„Chci poslat průchodem posla. Musím vědět, jak se bitva vyvíjí.“

Gawyn přikývl a odchvátal. Poté, co odešel, Egwain jistým krokem vyrazila, až našla Silvianu, která mluvila s dvojicí modrých sester.

„Bryne?“ zeptala se Egwain.

„V jídelním stanu,“ odpověděla Silviana. „Právě jsem dostala zprávu. Poslala jsem za ním jednoho z vojáků, aby mu řekl, že má počkat, než přijdeš.“

„Pojď.“

Zamířila ke stanu, zdaleka největšímu přístřeší v ležení, a všimla si ho hned, jak vešla dovnitř. Nejedl, ale stál vedle kuchařova cestovního stolu, na němž měl rozložené mapy. Stůl páchl cibulí, kterou na něm nejspíš krájeli stále dokola. Yukiri držela v podlaze otevřený průchod, aby bylo vidět dolů na bojiště. Když Egwain dorazila, zavřela ho. Nemívali ho otevřený dlouho, ne když na něj Šařané číhali a připravovali tkaniva, která by poslali skrz.

Egwain velice tiše zašeptala Silvianě: „Shromáždi věžovou sněmovnu. Sežeň všechny přísedící, které dokážeš najít. Co nejdřív je přiveď do tohoto stanu.“

Silviana přikývla a její tvář neprozrazovala nic ze zmatku, který nejspíš musela cítit. Odspěchala pryč a Egwain se posadila ve stanu.

Siuan zde nebyla – pravděpodobně opět pomáhala s léčením. To bylo dobře. Egwain by se o tohle nechtěla pokoušet, zatímco se do ní Siuan bude zabodávat pohledem. Také si dělala starosti o Gawyna. Miloval Brynea jako otce a jejich poutem už prýštila jeho úzkost.

Bude k tomu muset přistoupit velice opatrně a nechtěla s tím začít dřív, než dorazí sněmovna. Nemohla Brynea obvinit, ale nemohla ani přehlížet Mata. Byl to darebák a pitomec, ale věřila mu. Světlo jí pomoz, věřila. Svěřila by mu vlastní život. A na bojišti se skutečně děly divné věci.

Přísedící se shromáždily poměrně rychle. Řídily jejich válečné úsilí a každý večer se scházely, aby od Brynea a jeho velitelů vyslechly hlášení a vysvětlení taktiky. Zdálo se, že Brynea jejich příchod neudivuje; dál pracoval.

Mnohé z žen při příchodu do stanu vrhaly po Egwain zvědavé pohledy. Kývala na ně a snažila se vyjadřovat váhu amyrlinina stolce.

Nakonec jich dorazilo dost a Egwain usoudila, že by měla začít. Čas se krátil. Buď musí Matova obvinění jednou provždy vyhnat z hlavy, nebo podle nich musí jednat.

„Generále Bryne,“ řekla Egwain. „Jsi v pořádku? Nebylo snadné tě najít.“

Vzhlédl a zamrkal. Oči měl zarudlé. „Matko,“ řekl. Na přísedící kývl. „Cítím se unavený, ale nejspíš ne víc než ty. Pohyboval jsem se po celém bojišti a dohlížel na různé detaily; víš, jaké to je.“

Dovnitř vběhl Gawyn. „Egwain,“ řekl a tvář měl bledou. „Potíže.“

„Jaké?“

„Já…“ Zhluboka se nadechl. „Generál Bašere se obrátil proti Elain. Světlo! Je to temný druh. Kdyby nedorazili aša’manové, bitva by byla ztracená.“

„Cože?“ zeptal se Bryne a zvedl oči od map. „Bašere, a temný druh?“

„Ano.“

„Nemožné,“ prohlásil Bryne. „Celé měsíce doprovázel urozeného pána Draka. Moc dobře ho neznám, ale… temný druh? To není možné.“