Vzpomínka na světlo

KAPITOLA 31

Bouře vody

Egwain hleděla přes řeku na bitvu, zuřící mezi jejími vojsky a šarskou armádou. Dorazila zpátky do svého tábora na arafelské straně brodu. Toužila se znovu zapojit do bitvy proti Stínu, ale také si musela promluvit s Brynem o tom, co se stalo u kopců. Když přijela, našla velitelský stan prázdný.

Do tábora stále proudily Aes Sedai a průchody z vrcholků jižních kopců přicházeli rovněž přeživší lučištníci a pikenýři. Aes Sedai se hemžily kolem a naléhavě spolu rozmlouvaly. Všechny vypadaly ztrhané, ale z toho, jak ěasto zalétaly pohledem k bitvě, která zuřila za řekou, bylo zřejmé, že stejně jako Egwain dychtí se znovu zapojit do boje proti Stínu.

Egwain si zavolala posla, který stál před velitelským stanem. „Dejte sestrám vědět, že mají necelou hodinu na odpočinek. Když jsme se teď stáhli z kopců, tak ti trolloci, se kterými jsme bojovali, se brzy zapojí do bitvy u řeky.“

Přesune Aes Sedai po proudu na tomto břehu a pak na ně zaútočí přes vodu, zatímco se budou pohybovat přes bojiště, aby napadli její vojáky. „Vyřiďte lučištníkům, že i oni půjdou s námi,“ dodala. „Můžou využít zbytek šípů, dokud jim nedodáme další zásoby.“

Když posel odběhl, Egwain se obrátila k Leilwin, která se svým manželem Baylem Domonem stála opodál. „Leilwin, na druhé straně řeky to vypadá na seančanskou kavalerii. Víš o tom něco?“

„Ano, matko, jsou to Seančané. Ten muž, co stojí támhe,“ ukázala na muže s vyholenými spánky, který stál u stromu dole u řeky; na sobě měl objemné kalhoty a k nim naprosto neladící odraný hnědý kabát, který vypadal, jako by mohl pocházet z Dvouříčí, „mi řekl, že ze seančanského tábora dorazila legie pod velením generálporučíka Chirgan a že je povolal generál Bryne.“

„Taky říkal, že je s nimi princ krkavců,“ skočil jí do řeči Domon.

„Mat?“

„Udělal víc, než že je jen doprovázel. Velí jednomu z praporů kavalerie, tomu, který dává na našem levém křídle Šařanům pěkný výprask. Dostal se tam právě včas. Než dorazil, naši pikenýři dostávali co proto.“

„Egwain,“ řekl Gawyn a ukázal prstem.

Na jihu, pár stovek kroků po proudu od brodu, se z řeky vlekla malá skupina vojáků. Svlékli se do kalhot a meče měli přivázané na ramenou. Byli příliš daleko, než aby si mohla být jistá, ale jeden z jejich velitelů vypadal povědomě.

„Je to Uno?“ Egwain se zamračila a pak mávla, aby jí přivedli koně. Nasedla a společně s Gawynem a gardisty se rozjela podél řeky k místu, kde muži leželi na břehu, lapali po dechu a vzduchem se vznášely nadávky jednoho z nich.

„Uno!“

„Je zatraceně načase, že někdo přišel!“ Uno vstal a uctivě jí zasalutoval. „Matko, jsme na tom bledě!“

„To jsem viděla.“ Egwain zaťala zuby. „Byla jsem v kopcích, když na vaše jednotky zaútočili. Dělali jsme, co jsme mohli, ale bylo jich zkrátka příliš mnoho. Jak jste se z toho dostali?“

„Jakjsme se z toho zatraceně dostali, matko? Když všude kolem nás začali chlapi padat a nám došlo, že jsme v háji, zatraceně jsme odtamtud odjeli, jako kdyby nám zatracenej blesk udeřil přímo za našima zatracenýma zadkama! Při útěku jsme doběhli k týhle řece, svlíkli se a plavali, co nám naše zatracený síly stačily, matko, se vší úctou!“ Unův uzel vlasů poskakoval, zatímco muž stále klel, a Egwain by mohla odpřisáhnout, že oko, které měl namalované na klípci, ještě víc zrudlo.

Uno se zhluboka nadechl a o něco klidněji pokračoval. „Já to nechápu, matko. Nějaký kozohlavý posel nám řekl, že Aes Sedai na kopcích mají potíže a že musíme vlítnout těm zatracenejm trollokům, co na ně útočí, do zadku. Povídal jsem, kdo že bude hlídat levý křídlo u řeky, a když už o tom zatraceně mluvíme, naše vlastní zatracený křídlo, až na trolloky zaútočíme, a on řekl, že se o to generál Bryne postaral, že na naše místo u řeky se přesune záložní jízda a že Illiánci nám budou hlídat zatracený křídla. To teda byla pěkná ochrana, jedna zatracená švadrona, jako nějaká mizerná moucha, co se snaží zahnat proklatýho sokola! Jo, a oni na nás čekali, jako by věděli, že přijedeme. Ne, matko, todle nemůže být vina Garetha Brynea, to nás oblafl nějakej ovcohlavej zrádnej piják mlíka! Se vší úctou, matko!“

„Tomu nemůžu uvěřit, Uno. Právě jsem se doslechla, že generál Bryne přivedl legii seančanské kavalerie. Možná se sem prostě dostali pozdě. Až najdu generála, vyřešíme to. Mezitím vezmi svoje muže zpátky do tábora, aby si mohli řádně odpočinout. Světlo ví, že si to zasloužíte.“

Uno přikývl a Egwain tryskem zamířila zpátky do tábora.