Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Trolloci se brzy proderou jejími liniemi a roztrhají její armádu jako hladoví lvi. Elain to sledovala z jednoho z vrcholků, chráněná deseti svými gardistkami. Zbytek vyjel do boje. Na východ od ní, kousek od místa, kde na vrcholku kopce stáli draci, se trolloci probili přes Aiely. Netvoři se hnali do kopce, zabili pár ogierských obránců na této straně a vítězně řvali, zatímco drakonýři tasili šavle a neochvějně se chystali k obraně.
Elain ještě nebyla připravená se draků vzdát. Prostřednictvím kruhu nabrala sílu; ženy kolem ní sténaly. Natáhla sotva pramínek síly, mnohem méně, než doufala, a nasměrovala na trolloky v čele oheň.
Její útok se obloukem snesl na zplozence stínu. Měla pocit, jako by se snažila zastavit bouři tím, že plivne na vítr. Osamělá ohnivá koule dopadla.
Země pod ní vybuchla, rozervala úbočí a vymrštila tucty trolloků do vzduchu.
Elain sebou trhla, až Měsíční stín pod ní začala přešlapovat. Arganda zaklel.
Na velkém černém koni k ní někdo dojel, jako by se vynořil z kouře. Muž byl střední postavy a tmavé zvlněné vlasy mu spadaly na ramena. Logain vypadal hubenější, než jak si ho pamatovala, když ho viděla naposledy, tváře měl propadlé, ale stále byl pohledný.
„Logaine?“ řekla ohromeně.
Aša’man prudce mávl rukou. Po celém bojišti se ozvaly výbuchy. Elain se obrátila a spatřila stovku mužů v černých kabátech, jak pochodují velkým průchodem na vrcholku jejího kopce.
„Stáhni ty ogiery zpátky,“ řekl Logain. Mluvil chraptivým, drsným hlasem. Jeho oči jí připadaly temnější, než bývaly kdysi. „My tuhle pozici udržíme.“
Elain zamrkala a pak kývla na Argandu, aby rozkaz předal. Logain by mi neměl rozkazovat, pomyslela si roztržitě. Pro tuto chvíli to nechala být.
Logain obrátil koně, rozjel se k úbočí a zahleděl se dolů na její vojsko. Elain ho otupěle následovala. Trolloci padali, jak na ně aša’manové zvláštním způsobem útočili, průchody, které vypadaly nějak připoutané k zemi. Prohřměly vpřed a zabíjely zplozence Stínu.
Logain zabručel. „Nejste na tom dobře.“
Přinutila se myslet. Aša’manové byli tady. „Poslal vás Rand?“
„Poslali jsme se sami,“ řekl Logain. „Podle poznámek v Taimově pracovně Stín tuhle past plánoval už dlouho. Právě se mi je podařilo rozluštit.“ Podíval se na ni. „Nejdřív jsme přišli za tebou. Černá věž stojí při andorském lvovi.“
„Musíme odtud dostat moje lidi,“ řekla Elain, která svou mysl přinutila pracovat o přes ten oblak únavy. Její armáda potřebovala královnu, „Mateřský mlíko v hrnku! Tohle nás přijde draho.“ Při ústupu nejspíš přijde o polovinu vojska. Lepší polovina, než celé. „Začnu svoje lidi po řadách stahovat. Můžete otevřít dost průchodů, abychom se dostali do bezpečí?“
„To by neměl být problém,“ řekl Logain nepřítomně a stále hleděl ze svahu dolů. Jeho bezvýrazná tvář by udělala dojem na kteréhokoli strážce. „Ale bude to masakr. Na slušný ústup už není prostor a tvoje řady budou při ústupu stále slabší a slabší. Poslední budou přemoženy a pohlceny.“
„Nevidím žádnou jinou možnost,“ obořila se na něj Elain vyčerpaně. Světlo! Dorazila pomoc a ona tu štěká po lidech. Přestaň. Uklidnila a narovnala se. „Chtěla jsem říct, že váš příchod, třebaže jsme za něj velice vděční, nemůže zvrátit bitvu, která už zašla takto daleko. Stovka aša’manů nemůže sama zastavit sto tisíc trolloků. Kdybychom mohli lépe uspořádat naše bitevní linie a dopřát mým mužům alespoň krátký odpočinek… ale ne. To je nemožné. Musíme ustoupit – leda bys dokázal udělat zázrak, urozený pane Logaine.“
Usmál se, snad tomu, že ho oslovila jako „urozeného pána“. „Androle!“ řekl úsečně.
Přispěchal k nim aša’man ve střednim věku společně s baculatou Aes Sedai. Pevara? pomyslela si Elain, příliš vyčerpaná, než aby jí to dávalo smysl. Červená?
„Můj pane?“ zeptal se muž jménem Androl.
„Potřebuju zpomalit tu armádu trolloků na tak dlouho, aby se armáda přeskupila a znovu postavila na nohy, Androle,“ řekl Logain. „Kolik nás ten zázrak bude stát?“
„Teda, můj pane,“ řekl Androl a promnul si bradu. „Záleží na tom. Kolik těch žen tam vzadu dokáže usměrňovat?“
Byla to věc z pověstí.
Elain slyšela o úžasných dílech, která provedly velké kruhy mužů a žen. Všechny ženy v Bílé věži se učily o těchto činech v minulosti, slyšely příběhy z jiných, lepších časů. Časů, kdy se poloviny jediné síly nebylo třeba obávat, kdy dvě poloviny celku spolupracovaly, aby stvořily neuvěřitelné zázraky.
Nebyla se jistá, jestli se ty dny z pověstí skutečně vrátily. Jistě, Aes Sedai v té době neměli takový strach, nebyli tak zoufalí. Ale to, co předvedli nyní, naplnilo Elain uctivou bázní.
Zapojila se do kruhu, v němž bylo čtrnáct žen a dvanáct mužů. Stěží měla nějakou sílu, kterou mohla propůjčit, ale její tenký pramínek se připojil k stále silnějšímu proudu. A co bylo ještě důležitější, v kruhu muselo být alespoň o jednu ženu víc než mužů – a když se teď připojila, Logain se mohl přidat jako poslední a přidat k proudu svou značnou sílu.
Kruh řídil Androl, což byla zvláštní volba. Teď, když byla součástí kruhu, cítila jeho sílu. Byl velice slabý, slabší než mnohé ženy, které Věž poslala pryč, když jim pro nedostatek vrozeného nadání odmítla šátek.
Elain s ostatními se přemístili na vzdálený konec bojiště. Zatímco se Androl připravoval, zbytek aša’manů zadržoval útočící trollockou hordu. Cokoli dělal, bude to muset udělat rychle. Elain stále měla potíž uvěřit, že se něco dělat dá. Dokonce i s tak velkou silou, dokonce i když třináct mužů a čtrnáct žen spolupracuje.
„Světlo,“ zašeptal Androl, který stál mezi jejím a Logainovým koněm. „Takové to je, když je člověk jeden z vás? Jak tolik jediné síly zvládnete? Jak se ubráníte tomu, aby vás pohltila zaživa a spálila?“
Pevara mu neklamně něžným gestem položila ruku na rameno. Elain si při své únavě stěží dokázala dát dvě a dvě dohromady, ale přesto ji to šokovalo. Nečekala, že by červená mohla cítit náklonnost k muži, který dokáže usměrňovat.
„Stáhněte vojáky,“ řekl Androl mírně.
Elain ustaraně vydala rozkaz. Muž vedle ní nikdy předtím nedržel takovou sílu. Člověku to mohlo stoupnout do hlavy; viděla, jak se to stalo. Světlo dej, aby věděl, co dělá.
Vojáci a ostatní ustupovali a míjeli Elaininu skupinu. Několik unavených ogierů na ni kývlo, když šli kolem, ramena svěšená a paže pokryté ranami. Trolloci proudili vpřed, ale aša’manové, kteří nebyli zapojení do kruhu, jejich útok rozvrátili tkanivy jediné síly.
Nestačilo to. Přestože aša’manové bojovali zdatně, trolloků prostě bylo mnoho. Aša’manové nemohli tento příliv zastavit. Co si Logain myslel, že se dá dělat?
Androl se usmál od ucha k uchu a natáhl před sebe ruce, jako by tlačil do zdi. Zavřel oči. „Před třemi tisíci let urozený pán Drak stvořil Dračí horu, aby ukryl svou hanbu. Jeho zuřivost je stále žhavá. Dnes… ti ji přináším, Veličenstvo.“
Vzduch rozčísl paprsek světla, určitě přes třicet kroků vysoký. Měsíční stín uskočila dozadu a Elain svraštila čelo. Proč sloup světla? K čemu by to bylo… Paprsek světla se začal ve vzruchu kroutit a otáčet kolem sebe. Teprve v tu chvíli Elain poznala, že se jedná o začátek otvírání průchodu. Obrovského průchodu, dost velkého, aby pohltil celé budovy. Mohla by tou věcí přesunout celé křídlo caemlynského paláce!