Vzpomínka na světlo

Čím déle zůstával fyzicky ve vlčím snu, tím víc měl pocit, že by měl vědět, jak se přesunout zpátky. Zdálo se, že jeho tělo chápe, že toto není jeho přirozené prostředí. Nespal tady, navzdory tomu, že… jak už je to dlouho? Nedokázal to říci. Zásoby už jim téměř došly, přestože to vypadalo, jako by tu s Gaulem byli jen pár hodin. Jedním z důvodů tohoto pocitu bylo, že se často vraceli k Vrtu, aby Perrin zkontroloval snový bodec, ale obecně bylo velice snadné ztratit tady pojem o čase.

Také jej trápila čím dál silnější únava. Nevěděl, zda na tomto místě dokáže spát. Jeho tělo si žádalo odpočinek, ale zapomnělo, jak ho najít. Trochu mu to připomínalo, jak Moirain rozehnala jejich únavu, když tak dávno utíkali z Dvouříčí. Už jsou to dva roky.

Velmi dlouhé dva roky.

Jako další Perrin s Gaulem prověřili Lanův tábor. Ten byl dokonce ještě prchavější než Egwainin; snažit se to tady sledovat skrz vlčí sen nemělo význam. Lan se pohyboval s velkým množstvím jezdců a rychle ustupoval. On a jeho muži nezůstávali na jednom místě dost dlouho, aby se ve vlčím snu odráželi víc než jen letmo.

Po Graendal nikde ani stopy. „Aan’allein taky ustupuje,“ odhadl Gaul, když si prohlédl kamenitou zemi, kde se domnívali, že stojí Lanův tábor. Nebyly zde žádné stany, jen občasný pomíjivý obraz spacích kruhů, označených kůlem uprostřed, k němuž jezdci uvazovali koně.

Gaul zvedl hlavu a prohlédl si krajinu na západě. „Pokud odtud budou dál ustupovat, nakonec se znovu dostanou k Merrilorskému poli. Možná jim o to jde.“

„Možná,“ řekl Perrin. „Chci navštívit Elaininy linie a…“

Mladý býku, zavolal na něj nějaký vlk. „Hlas“ toho vzkazu mu připadal nějak povědomý. Je tady.

Tady? vyslal Perrin. Hledačka srdcí?

Pojď.

Perrin popadl Gaula za paži a přesunul je daleko na sever. Graendal je u Šajol Ghúlu? Snaží se dostat dovnitř a zabít Randa?

Objevili se na římse nad údolím. Oba se okamžitě vrhli na břicho, nahlédli přes okraj a zkoumali údolí. Vedle Perrina se objevil starý prošedivělý vlk. Byl si jistý, že toho vlka zná – pach mu byl povědomý, ale nedokázal si k němu přiřadit jméno a vlk mu žádné neřekl.

„Kde?“ zašeptal Perrin. „Je v jeskyni?“

Ne, vyslal prošedivělý vlk. Tamhle.

Vlk vyslal obraz shluku stanů v údolí přesně pod vchodem do jeskyně. V tomto údolí ji nezahlédli od chvíle, kdy tady na ni Perrin poprvé narazil.

Ituraldeho jednotky se zde držely dostatečně dlouho, aby jejich stany byly ve vlčím snu stále trvalejší. Perrin se opatrně přesunul dolů. Gaul s vlkem se k němu přidali a společně se plížili vpřed a nechávali se vést obrazem, který jim vlk poslal.

Tamhle, řekl vlk a kývl k velkému stanu uprostřed. U tohoto stanu, stanu Rodela Ituraldeho, už Perrin Graendal viděl.

Perrin ztuhl, když se odhrnuly stanové chlopně. Graendal vyšla ven. Vypadala stejně jako předtím, s tváří jako kus kamene.

Perrin vytvořil tenkou pomalovanou stěnu, aby se ukryl, ale nemusel se namáhat. Graendal okamžitě vytvořila průchod a vešla do bdělého světa. Panovala tam noc, ačkoli takto blízko Vrtu plynul čas tak nezvyklou rychlostí, že to pro zbytek světa nemuselo moc znamenat.

Na druhé straně průchodu Perrin nejasně rozeznával stejný stan se dvěma domanskými strážemi u vchodu. Graendal mávla rukou a oba muži se narovnali a zasalutovali jí.

Graendal vklouzla do stanu a průchod se začal zavírat. Perrin zaváhal, ale pak přesunul přímo před průchod. Na rozmyšlenou měl jen okamžik. Má jít za ní?

Ne. Ne, musel dávat pozor na Zabíječe. Nicméně když byl tak blízko, cítil cosi… vědomí. Projít tím průchodem by bylo jako…

Jako se probudit.

Průchod se zavřel. Perrin pocítil bodnutí lítosti, ale věděl, že zůstat ve vlčím snu bylo správné. Rand tady byl proti Zabíječi v podstatě bezbranný; bude potřebovat Perrinovu pomoc.

„Musíme je varovat,“ řekl Perrin.

Myslím, že bych mohl tvoji zprávu doručit, mladý Býku, vyslal bezejmenný vlk.

Perrin ztuhl, pak se prudce otočil a ukázal prstem. „Elyasi!“

Tady jsem Dlouhý zub, Mladý’ býku. Elyas vyslal pobavení.

„Myslel jsem, žes říkal, že sem nechodíš.“

Říkaljsem, že se tomu vyhýbám. Tohle místo je divné a nebezpečné. Už jsem zažil dost divných věcí a nebezpečí v tom druhém světě. Vlk se posadil. Ale někdo na tebe musel dohlídnout, štěně hloupé.

Perrin se usmál. Elyasovy myšlenky byly zvláštní směsicí vlka a člověka. Vysílal obrazy po velice vlčím způsobu, ale způsob, jakým o sobě uvažoval, byl příliš samostatný, příliš lidský.