Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Ostatní se při Tuonině příchodu jako vždy ukláněli a šoupali nohama, přestože byla pryč jen pár minut. Mat na ni kývl. Přejela ho od hlavy k patě, prohlížejíc si jeho oblečení. Proč kvůli dobré košili a kabátu každý tak mrzoutí? Nevybral si ten odrbaný, který si oblékl, když šel navštívit Elain. Ten spálil.
„Nejvznešenější,“ řekla Courtani. Patřila k výše urozeným a mohla k Tuon hovořit přímo. „Kéž dýcháš věčně. Krkavčí princ se rozhodl, že musí osobně navštívit bojiště, neboť naše posly a generály nepovažuje za dostatečně schopné.“
Mat si zahákl palce za opasek a hleděl na Tuon, zatímco pacholek konečně dovedl Oka. Už bylo zatraceně načase. To se ten kluk někde cestou stavil na oběd nebo se podíval na pár kejklířských vystoupení?
„Tak proč čekáme?“ zeptala se Tuon. „Myslela bych si, že pokud si princ krkavců přeje vidět bojiště, věrní služebníci říše o sebe budou navzájem zakopávat, jak se ho tam budou snažit rychle dostat.“
Courtani vypadala, jako by dostala políček. Mat se na Tuon zazubil a ona ho poctila úsměvem. Světlo, ty úsměvy měl vážně rád.
„Takže jdeš taky?“ zeptal se Tuon.
„Samozřejmě. Máš nějaký důvod, proč bych neměla?“
„Žádný,“ řekl Mat a v duchu zasténal. „Zatraceně žádný.“
KAPITOLA 29
Ztráta kopce
oustřeďte se na mizelce!“ řekla Egwain a vypustila poryv vzduchu k trollokům, šplhajícím po úbočí. Trolloci prorazili v řadách pikenýrů bránících kopec zející díru a teď proudili dovnitř. Už byli zvyklí na útočící Aes Sedai, takže se krčili a byli připravení. To Egwain poskytlo dobrý výhled na pěst a myrddraala, který se ukrýval uprostřed. Přes obvyklý oděv měl navlečený hnědý kabát a v ruce držel trolločí hák na strhávání jezdců.
Není divu, že jsem ho nedokázala najít, pomyslela si Egwain a zničila toho tvora tkanivem ohně. Půlčlověk se zmítal, třásl a vřískal v ohni a tvář bez očí obracel k obloze. Pěst trolloků také padla.
Egwain se spokojeně usmála, ale její radost netrvala dlouho. Jejím lučištníkům docházely šípy, řady pikenýrů byly roztrhané a některé z Aes Sedai zjevně vyčerpané. Trolloky, které Egwain pozabíjela, nahradila další vlna. Budeme schopní vydržet další takový den? ptala se sama sebe.
Z levého křídla Bryneovy armády, bojující u řeky, se náhle oddělil prapor kopiníků. Měli zástavu s plamenem Tar Valonu – bude to ta jednotka těžké jízdy, na kterou je Bryne tak pyšný. Dal ji narychlo dohromady pod velením kapitána Joniho Šagrina a tvořili ji ošlehaní veteráni z kavalerií jiných států a ti z příslušníků věžové gardy, kteří si přáli k této elitní jednotce připojit.
Kopiníci objeli Šařany naproti a zuřivě se hnali k Egwaininým kopcům, přímo k zadním řadám trollocké armády, která útočila na její pozice. Hned za nimi, v mračnech prachu, které za sebou zanechávali, následoval další jízdní oddíl, tentokrát pod tmavě zeleným praporem Illianu. Vypadalo to, že jí generál konečně posílá nějakou pomoc.
Ale… Počkat. Egwain svraštila čelo. Z jejího vyvýšeného postavení viděla, že levé křídlo hlavní armády je nyní zcela nechráněné. Co to dělá? Nějaká… nějaká past na Šařany?
Pokud to měla být past, tak nesklapla. Místo toho jednotka šarských jezdců zaútočila na Bryneovo nechráněné levé křídlo a začala působit těžké ztráty pěšákům, kteří tu pozici u řeky bránili. A pak Egwain na bitevním poli pod sebou spatřila další pohyb, který ji skutečně vyděsil – od nepřátelského pravého křídla se oddělil ještě početnější prapor šarské kavalerie a mířil na kopiníky, kteří přicházeli Egwain na pomoc.
„Gawyne, dostaň zprávu k těm kopiníkům – je to past!“
Nebyl už však čas něco udělat. Během několika okamžiků začala šarská jízda zezadu masakrovat kopiníky Bílé věže. Ve stejnou chvíli se zadní řady trolloků obrátily, aby útoku kopiníků čelily. Egwain viděla, že všichni ti trolloci mají dlouhé dřevcové zbraně, které se lidem i koním zarývaly do těl. Přední řady kopiníků se zhroutily na krvavou hromadu a trolloci se brodili mezi těly, aby strhli jezdce za nimi a prohnali jim těla ostřím.
Egwain zakřičela, natáhla do sebe tolik síly, kolik jen dokázala, a pokusila se zničit trolloky – a ostatní ženy se k ní připojily. Byl to masakr na obou stranách. Trolloků bylo prostě příliš mnoho a kopiníci nebyli chránění. Za pár minut bylo po všem. Jen pár jezdcům se podařilo přežít a Egwain viděla, jak se ženou k řece.
Otřáslo jí to. Občas to vypadalo, že se armády pohybují pomalu jako obrovské lodě v doku – a pak v jediném okamžiku všechno vybuchlo a zahynuly celé prapory.
Odvrátila oči od mrtvých těl pod nimi. Postavení Aes Sedai na vrcholcích kopců bylo ohroženo. Když trolloci znovu obrátili pozornost k jejím oddílům, Egwain rozkázala otevřít průchody. Nechala jimi pikenýry ustoupit na kopec, zatímco její lučištníci stále ostřelovali trolloky pod nimi. Pak Egwain a zbývající Aes Sedai zasypávaly trolloky zkázonosnými útoky dostatečně dlouho na to, aby se i lučištníci dostali průchody pryč.
Než zmizela posledním průchodem na svém kopci, podívala se Egwain naposledy na bitevní pole. Co se to právě stalo? Zavrtěla hlavou a Gawyn, spolehlivý jako vždy, přistoupil k ní. V této bitvě neměl příležitost tasit meč. Stejně tak Leilwin; zdálo se, že mezi těmi dvěma probíhá jakási tichá soutěž o to, kdo bude Egwain chránit lépe a zůstane po jejím boku. Rozčilovalo by ji to, ale bylo to lepší než Gawynovo zasmušilé zklamání z předchozích bojů.
Ale vypadal bledý. Jako kdyby u něj začínala nějaká nemoc. Spí v poslední době dostatečně?
„Chci jít do ležení a najít Garetha Brynea,“ řekla Egwain. „Chci vědět, jak se tohle mohlo stát. A pak půjdu za našimi jednotkami, které brání brod, a pomstím naše lidi, kteří tu právě padli.“
Oba se na ni zamračili.
„Egwain..začal Gawyn.
„Ještě mám sílu,“ řekla Egwain. „Používala jsem sa’angrial, abych se nemusela tolik namáhat. Ti muži, co tam bojují, mě musí vidět, a já musím pomáhat, kde můžu. Vezmu si s sebou tolik stráží, kolik si přeješ.“
Gawyn zaváhal, zalétl pohledem k Leilwin, a nakonec přikývl.
Lan sesedl, podal otěže Anderovi a pak prošel kolem stráží – které při pohledu na něj a jeho vojáky, mnohé z nich zakrvácené, vypadaly ohromeně – k velitelskému stanu. Stan už byl teď stěží něco víc než jen natažená plachta, ze všech stran otevřená, do níž a z níž proudili vojáci jako mravenci v mraveništi. Dnes bylo v Šajnaru horko. V poslední době nedostal hlášení z ostatních bojišť, ale slyšel, že to jeho není jediné, které je v zoufalé situaci. Elain bojovala u Cairhienu; amyrlin na hranicích Arafelu.
Světlo dej, ať se jim daří lépe než Lanovi. Uvnitř stanu stál Agelmar mezi mapami, rozloženými na zemi všude kolem něj, ukazoval na ně tenkou hůlkou a přesouval nabarvené kameny, zatímco vydával rozkazy. Přicházely spojky a předávaly mu nejnovější zprávy o průběhu bitvy. I ty nejlepší plány vydržely jen do chvíle, než byl tasen první meč, ale dobrý generál dokázal s bitvou pracovat stejně jako hrnčíř s hlínou, nabíral vojáky, přesouvající se sem a tam, a formoval je.
„Urozený pane Mandragorane?“ zeptal se Agelmar a vzhlédl. „Světlo, chlape! Vypadáš jako sama Morna. Zašel sis za Aes Sedai kvůli léčení?“