Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Zabilo to hodně trolloků. To byla jejich práce… zabíjet trolloky…
Příliš pomalu, pomyslela si. Příliš pomalu…
Elain zjistila, že leží na zemi a nad ní se sklání Birgittina ustaraná tvář.
„Světlo?“ zamumlala Elain. „Spadla jsem?“
„Chytili jsme tě včas,“ zabručela Birgitte. „Svalila ses nám přímo do náruče. Pojď, ustupujeme.“
„Já…“
Birgitte zvedla obočí a čekala na námitky.
Bylo těžké s nějakými přijít, když jste leželi na zádech jen pár kroků od předních linií. Saidar jí unikl a ona by ho nejspíš nedokázala znovu uchopit, ani kdyby na tom závisel její život. „Ano,“ řekla. „Měla bych… měla bych zkontrolovat Bašereho.“
„Velmi moudré,“ řekla Birgitte a mávla na gardisty, aby Elain pomohli zpátky do sedla. Pak se na okamžik zarazila. „Vedla sis tady dobře, Elain. Vědí, jak jsi bojovala. Prospělo jim, že to viděli.“
Rychle se začali proplétat zadními řadami. Ty byly velice řídké; většina vojáků se zapojila do boje. Museli vyhrát, než dorazí druhá trollocká armáda, a to znamenalo vrhnout proti této vše, co mají.
Přesto Elain vyčerpané zálohy, to malé množství vojáků, které bylo možné vyšetřit a použít ke střídání v předních liniích, překvapily. Jak dlouho už to trvá?
Mračna zahalila jasnou oblohu, která ji tak často doprovázela. Vypadalo to jako špatné znamení. „Zatracený mraky,“ zamumlala. „Kolik je hodin?“
„Asi dvě hodiny do západu slunce,“ řekla Birgitte.
„Světlo! Melas mě přinutit vrátit se do tábora už před několika hodinami, Birgitte!“
Žena se na ni zaškaredila a Elain si matně vzpomněla na její pokusy právě to udělat. Nu, nemá cenu se o tom teď dohadovat. Elain se částečně vracela síla, a když jejího koně odváděli do malého údolí mezi kopci poblíž Cairhienu, odkud Bašere řídil bitvu, přinutila se sedět vzpřímeně.
Dojela až k velitelskému stanu, neboť nevěřila, že by ji nohy unesly, a ze sedla oslovila Bašereho. „Funguje to?“
Vzhlédl k ní. „Předpokládám, že už s tebou nemůžu počítat v bitvě?“
„Teď jsem příliš unavená, než abych mohla usměrňovat. Je mi líto.“
„Vydrželas déle, než bys měla.“ Udělal si poznámku na mapu. „To je dobře. Napůl si myslím, že tys byla to jediné, díky čemu se východní křídlo nezhroutilo. Budu tím směrem muset poslat větší podporu.“
„Funguje to?“
„Běž se podívat,“ řekl Bašere a kývl k úbočí.
Elain zaťala zuby, ale pobídla Měsíční stín nahoru k místu, odkud měla dobrý výhled. Prsty, které se třásly mnohem víc, než by se jí bylo líbilo, zvedla dalekohled.
Trollocká armáda narazila do jejich klenutých řad obránců. Přirozeným výsledkem bylo, že pěšáci ustoupili a vyklenutí se převrátilo, jak se trolloci tlačili vpřed. To ve zplozencích Stínu vyvolalo dojem, že získávají výhodu, a zabránilo jim to uvědomit si, jaká je skutečnost.
Zatímco se tlačili vpřed, šiky pěšáků se svinuly a obklíčily trolloky ze stran. Zameškala nejdůležitější okamžik, kdy Bašere rozkázal Aielům zaútočit. Ti se rychle prohnali kolem a udeřili na trolloky zezadu, přesně tak, jak to mělo být.
Elainina vojska trolloky zcela obklíčila. Obrovský kruh zmítajících se zplozenců Stínu bojoval s jejími vojsky, která trolloky tlačila k sobě, aby omezila jejich pohyblivost a schopnost bojovat.
Fungovalo to. Světlo, fungovalo. Aielové bušili do zadních řad trolloků a masakrovali je. Smyčka se utáhla.
Kdo z nich troubí na rohy? Byly to trolločí rohy.
Elain pátrala v řadách zplozenců Stínu, ale nebyla schopná najít ty, kdo troubí na rohy. Poblíž aielských řad zahlédla nějaké mrtvé myrddraaly. Jeden z Aludřiných draků – připevněný k vozu a tažený párem koní – byl s jezdci z Bandy. Rozmisťovali vozy na různé vrcholky, aby mohli střílet dolů na trolloky.
„Elain…“ ozvala se Birgitte.
„Aha, promiň,“ řekla Elain, sklonila dalekohled a podala ho své strážkyni. „Podívej se. Jde to dobře.“
„Elain!“
Elain si s trhnutím uvědomila, jak ustaraná Birgitte je. Elain se prudce otočila a sledovala ženin pohled na jih, daleko za městské hradby. To troubení rohů… bylo tak tiché a Elain si neuvědomila, že se ozývá zezadu.
„Ale ne…“ řekla Elain a rychle zvedla dalekohled.
Jako černá špína na obzoru se tam k nim přibližovala druhá trollocká armáda.
„Neříkal Bašere, že tu nebudou dřív než zítra?“ zeptala se Birgitte. „Nejdřív?“
„To je jedno,“ řekla Elain. „Tak či onak jsou tady. Musíme se připravit obrátit draky opačným směrem! Pošli rozkaz Talmanesovi a najdi urozeného pána Tama aTThora! Chci, aby byli Dvouříěští ozbrojení a připravení. Světlo! Kušiníci taky. Tu druhou armádu musíme jakýmkoli způsobem zpomalit.“
Bašere, pomyslela si. Musím to říct Bašeremu.
Obrátila Měsíční stín a rozjela se tak rychle, až se jí z toho zatočila hlava. Pokusila se obejmout zdroj, ale nepodařilo se jí to. Byla tak vyčerpaná, že málem ani nedokázala sevřít otěže.
Nějak se jí podařilo sjet z kopce, aniž by spadla. Birgitte odjela předat její rozkazy. Dobrá žena. Elain vjela do ležení a narazila na probíhající hádku.“
„… nebudu poslouchat!“ hulákal Bašere. ,.Nebudu tady jen tak stát a nechat se urážet ve vlastním ležení, chlape!“
Cílem jeho vzteku nebyl nikdo jiný než Tam al’Thor. Neochvějný muž se na Elain podíval a mírně pootevřel oči, jako by byl překvapený, že ji tady vidí.
„Veličenstvo,“ řekl. „Bylo mi řečeno, že jsi stále na bojišti.“ Obrátil se zpátky k Bašeremu, který zrudl.
„Nechtěl jsem, abys za ní běžel s…“
„Dost!“ přikázala Elain a vjela na Měsíčním stínu mezi ně. Proč se zrovna Tam hádá s Bašerem? „Bašere, druhá trollocká armáda už je skoro tady.“
„Ano,“ řekl Bašere a zhluboka oddechoval. „Právě jsem dostal zprávu. Světlo, tohle je katastrofa, Elain. Musíme ustoupit průchody.“
„Když jsme se tak hnali sem, rodinku jsme vyčerpali, Bašere,“ řekla Elain. „Většina z nich teď dokáže usměrnit sotva dost na to, aby si ohřála šálek čaje, natož aby otevřela průchod.“ Světlo, a já bych nedokázala ani ohřát ten čaj. Přinutila se dál mluvit rozhodně. „To byla součást plánu.“
„Já… To je pravda,“ řekl Bašere. Podíval se na mapu. „Nechte mě přemýšlet. Město. Musíme se stáhnout do města.“
„A dát zplozencům Stínu čas si odpočinout, spojit se a zaútočit na nás?“ zeptala se Elain. „Právě tohle se nás nejspíš snaží přinutit udělat.“
„Nevidím jinou možnost,“ řekl Bašere. „Město je naše jediná naděje.“
„Město?“ ozval se Talmanes, který právě přiběhl, udýchaně. „Nemůžete se bavit o tom, že bychom ustoupili do města.“
„Proč ne?“ zeptala se Elain.
„Veličenstvo, našim pěšákům se právě podařilo obklíčit trollockou armádu! Drží se ze všech sil! Už nemáme žádné zálohy a naše jezdectvo je vyčerpané. V žádném případě se nám nepodaří z toho boje ustoupit, aniž bychom utrpěli těžké ztráty. A pak budou ti z nás, kdo přežijí, zalezlí ve městě a polapení mezi dvěma armádami Stínu.“