Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Fortuona si Egwain změřila. „Mnoho z našich sul’dam jde do této války s očekáváním, že budou mít možnost zajmout nové damane z řad těch, kdo slouží Stínu. Například tyhle Šařanky. Chtěla bys, abychom je nebo tvé sestry Stínu nechali jít? Aby ničily a vraždily?“
„Aby byly souzeny a popraveny, pod Světlem.“
„A proč je nevyužít? Proč plýtvat jejich životy?“
„To, co děláte, je ohavnost!“ prohlásila Egwain popuzeně. „To si nezaslouží dokonce ani černé adžah.“
„Zdroji by se nemělo jen tak naprázdno plýtvat.“
„Skutečně?“ řekla Egwain. „Uvědomuješ si, že každá z vašich sul’dam, z vašich vzácných cvičitelek, je sama marath’damane?“
Fortuona se k ní prudce otočila. „Nerozšiřuj takové lži.“
„Lži? Vyzkoušíme to, Fortuono? Říkalas, že jsi je sama cvičila. Takže předpokládám, že jsi sul’dam? Navleč si na krk a’dam. Vyzývám tě. Pokud se mýlím, nic ti neudělá. Pokud mám pravdu, budeš podrobena jeho vůli a prokáže se, že jsi marath’damane.“
Fortuoniny oči se hněvivě rozšířily. Egwaininých narážek, že je zločinec, si nevšímala, ale zdálo se, že toto obvinění se do ní zahryzlo… takže se Egwain ujistila, že ten nůž zarazí ještě trochu hlouběji.
„Ano,“ řekla Egwain. „Udělejme to a vyzkoušejme, jak silná tvá oddanost skutečně je. Pokud se prokáže, že jsi schopná usměrňovat, uděláš to, co tvrdíš, že by měly udělat ostatní? Dojdeš si pro obojek a nasadíš si ho kolem vlastního krku, Fortuono? Poslechneš své vlastní zákony?“
„Poslouchám je,“ odpověděla Fortuona chladně. „Jsi velice nevědomá. Možná je pravda, že se sul’dam mohou naučit usměrňovat. Ale to není totéž, jako být marath’damane - stejně jako muž, z něhož se může stát vrah, není za vraha považován.“
„Uvidíme,“ řekla Egwain, „až si víc tvých lidí uvědomí, jaké lži jim říkali.“
„Osobně tě zlomím,“ řekla Fortuona tiše. „Jednoho dne mi tě tvoji lidé předají. Zapomeneš se a tvá nadutost tě dovede k našim hranicím. Budu čekat.“
„Mám v úmyslu žít staletí,“ zasyěela Egwain. „Budu sledovat, jak se tvá říše rozpadá, Fortuono. Budu to s radostí sledovat.“ Zvedla prst, aby ženu poklepala po hrudi, ale Fortuona se pohnula jako blesk a popadla Egwain za zápěstí. Na někoho tak malého byla rozhodně rychlá.
Egwain bezmyšlenkovitě objala zdroj. Damane poblíž vyjekly a kolem nich vyskočila záře jediné síly.
Mat se protáhl mezi Egwain a Fortuonu, odstrčil je od sebe a každé se opřel rukou o hruď. Egwain instinktivně spředla vlákno vzduchu, kterým chtěla jeho ruku sundat. Tkanivo se pochopitelně rozpadlo.
Krev a zatracenej popel, to je nepříhodné! Zapomněla, že tam Mat je.
„Chovejme se slušně, dámy,“ řekl Mat, změřil si jednu a pak druhou. „Nenuťte mě, abych si vás dvě přehnul přes koleno.“
Egwain se do něj zabodla pohledem a Mat jí pohlédl do očí. Snažil se nasměrovat její hněv na sebe, místo na Fortuonu.
Egwain sklopila pohled k jeho ruce, která se jí tiskla k hrudi nepříjemně blízko ňadrům. Fortuona se na tu ruku také dívala.
Mat obě ruce spustil, ale dal si pěkně načas, jako by si vůbec nedělal starosti. „Lidi tohohle světa vás obě potřebujou, a potřebujou, abyste se chovaly rozumně, slyšíte? Tohle je větší než kdokoli z nás. Když spolu bojujete, vyhrává Temný, tak to je. Takže se přestaňte chovat jako děti.“
„O tomto si dnes večer dlouze promluvíme, Knotaii,“ řekla Fortuona.
„Miluju mluvení,“ prohlásil Mat. „Existuje spousta rozkošných slov. ‚Úsměv‘. To mi vždycky připadalo jako hezký slovo. Nemyslíte? Nebo třeba slova ‚Slibuji, že se teď nepokusím Egwain na místě zabít za to, že se pokusila dotknout mě, císařovny, kéž žiji věčně, protože ji opravdu zatraceně budeme asi tak příštích pár týdnů potřebovat’.“ Významně se na Fortuonu podíval.
„Opravdu ses za něj provdala?“ zeptala se Egwain Fortuony. „Čestné slovo?“
„Byla to… neobvyklá událost,“ odvětila Fortuona. Otřásla se a zamračila se na Egwain. „Je můj a já nemám v úmyslu ho propustit.“
„Nevypadáš jako někdo, kdo pustí cokoli, co jednou dostane do ruky,“ řekla Egwain. „Matrim mě v tuhle chvíli nezajímá; tvoje armáda ano. Budeš bojovat, nebo ne?“
„Budu bojovat,“ řekla Fortuona. „Ale moje armáda ti nepodléhá. Ať nám tvůj generál pošle návrhy. My je zvážíme. Ale vidím, že bez většího poštu vašich marath’damane pro vás bude těžké ubránit brod proti nájezdníkům. Pošlu nějaké své sul’dam a damane, aby ochránily tvoji armádu. To je všechno, co zatím udělám.“ Vyrazila zpátky ke svým lidem. „Pojď, Knotaii.“
„Nevím, jaks do toho spadl,“ zašeptala Egwain Matoví. „Nechci to vědět. Až boj skončí, udělám, co bude v mojí moci, abych ti pomohla se vysvobodit.“
„To je od tebe laskavý, Egwain,“ odpověděl Mat. „Ale já si s tím poradím sám.“ Odspěchal za Fortuonou.
To říkal vždycky. Najde nějaký způsob, jak mu pomoci. Zavrtěla hlavou a vrátila se tam, kde na ni čekal Gawyn. Leilwin jít odmítla, ačkoli by Egwain čekala, že ráda uvidí nějaké své krajany.
„Budeme si je muset držet od těla,“ řekl Gawyn tiše.
„Souhlasím,“ přikývla Egwain.
„I tak budeš bojovat po boku těchhle Seančanů, navzdory tomu, co dělají?“
„Ano, pokud zaměstnají šarské usměrňovačky.“ Egwain se zahleděla k obzoru – k Randovi a strašlivému boji, do něhož musel být zatažen. „Máme jen omezené možnosti, Gawyne, a našich spojenců ubývá. Kdokoli zabíjí trolloky, je v tuto chvíli přítel. Konec diskusí.“
Andorské řady se zhroutily a trolloci se prodrali skrz, vrčící bestie s páchnoucím dechem, který se srážel v mrazivém vzduchu. Elainini halapartníci padali jeden přes druhého, jak se dali pryč a snažili se uniknout. Prvních pár vyjících trolloků si jich nevšímalo a přeskakovalo je, aby udělali místo dalším, kteří se hrnuli průlomem jako tmavá krev z rány na těle.
Elain se pokusila sebrat tu trochu síly, co jí zbývala. Měla pocit, jako by jí měl saidar každou chvíli vyklouznout, ale bojující a umírající muži teď nebudou o nic silnější než ona. Všichni bojovali většinu dne.
Nějak našla sílu na vytvoření tkaniva a usmažila prvních pár trolloků ohnivými koulemi, takže zarazila proud valící se ránou v lidských řadách. Poté prolétly bílé záblesky, šípy z Birgittina luku. Trollokům bublala v hrdlech krev a drásali si krky v místech, kam je šípy zasáhly.
Elain sesílala z koně jeden úder za druhým, unavenýma rukama svírala sedlo a mrkala očima, jejichž víčka jako by byla z olova. Mrtví trolloci se káceli a jejich těla vytvořila v průlomu cosi jako strup a bránila ostatním prodrat se skrz. Doklopýtaly sem záložní jednotky a podařilo se jim trolloky zatlačit zpátky.
Elain vydechla a zapotácela se. Světlo! Měla pocit, jako by ji donutili oběhnout Caemlyn, obtíženou olověným závažím. Stěží dokázala sedět rovně, natož aby udržela jedinou sílu. Před očima se jí zatmělo a pak ještě víc. Zvuky v uších vybledly. Pak… temnota.
Nejprve se jí vrátil sluch. Uslyšela vzdálený křik a řinčení. Velice slabé zatroubení rohu. Vytí trolloků. Občasné zahřmění draků. Ty nestřílejí tak často, pomyslela si. Aludra střílela v určitém rytmu. Bašere stáhl část vojáků a nechal je odpočinout. Trolloci se vevalili skrz a chvíli je ostřelovali draci. Když se trolloci pokusili připlížit a draky zničit, zapojili se jezdci a na křídlech je rozdrtili.