Vzpomínka na světlo

Kéž žije věčně. Kéž je dost silná, aby žila věčně. Kéž je dost silná, aby nás dovedla k vítězství. Ona do tohoto světa vnese řád. To byl její cíl.

Matrim prošel kolem po shromaždišti, deset kroků před Fortuoniným trůnem. Nosil uniformu císařského vrchního generála, ačkoli ne dobře. Neustále o něco zachytával. Regálie vrchního generála měly svému nositeli dodávat autoritu a zvyšovat jeho šarm, když se látka při jeho opatrných pohybech vlnila. Na Matrimovi působily, jako když závodního koně omotáte hedvábím a pak chcete, aby běžel. Měl v sobě určitý přirozený šarm, ale nebyl to šarm vhodný ke dvoru.

Nižší velitelé se vlekli za ním. Matrim urozené mátl. To bylo dobře, protože je to vyvádělo z rovnováhy. Ale se svým nahodilým chováním a neustálým popichováním autorit také představoval nepořádek. Fortuona představovala řád, a provdala se za ztělesnění chaosu. Co si myslela?

„Ale co Mořský národ, Výsosti?“ zeptal se generál Yulan, který se zastavil vedle Matrima před Fortuonou.

„Na zatracenej Mořskej národ se vykašli,“ vyštěkl Matrim. „Jestli ještě jednou vyslovíš slova ‚Mořský národ’, pověsím tě za nehty prstů u nohou z jednoho z těch rakenů, co na nich poletujete, a pošlu tě do Šary.“

Yulan vypadal rozpačitě. „Výsosti, já…“

Zmlkl, když Mat zaječeclass="underline" „Savaro, v čele budou pikenýři, ne jízda, ty kozymilovná idiotko! Je mi jedno, jestli si kavalerie myslí, že odvede lepší práci. Kavalerie si to myslí vždycky! Co seš, nějaká zatracená tairenská vznešená paní? No, jestli s tím budeš pokračovat, tak tě jmenuju za čestnou!“

Matrim odhřměl k Savaře, která se založenýma rukama seděla na koni a v tmavé tváři měla nespokojený výraz. Yulan, kterého tu nechal, se tvářil naprosto ohromeně. „Jak se člověk věší za nehty palců u nohou?“ zeptal se tak tiše, že to Fortuona stěží zaslechla. „Nemyslím, že je to možné. Nehty by se vyrvaly.“ Vydal se pryč a vrtěl při tom hlavou.

Selucia vedle ní zakmitala prsty. Dej si pozor. Přichází Galgan.

Fortuona se obrnila, zatímco k ní přijížděl generálkapitán Galgan. Místo uniformy, jakou měl Mat, měl na sobě černé brnění a uměl ho nosit. Impozantní velitelský muž byl její největší protivník a její nejlepší prostředek. Každý muž v jeho postavení by pochopitelně byl soupeř. Tak to chodilo – tak to mělo správně chodit.

Matrim jí nikdy soupeřem nebude. Stále nevěděla, co si o tom má myslet. Jedna její část – malá, ale ne slabá — se domnívala, že právě proto by se ho měla zbavit. Neměl snad princ krkavců císařovnu zkoušet a tím, že představuje neustálou hrozbu, ji udržovat silnou? Sďrabat šaiken nai batai pjast. Žena je nejvynalézavější, když má nůž na krku. Přísloví vyřčené její prapraprababičkou Varuotou.

Opravdu velmi nerada by se Matrima zbavila. Stejně nemohla, dokud s ním nebude čekat dítě – udělat něco jiného by znamenalo přehlížet znamení.

Byl to tak zvláštní muž. Pokaždé, když si myslela, že už jeho chování dokáže předvídat, se ukázalo, že se mýlí.

„Nejvznešenější,“ řekl Galgan„ jsme téměř připravení.“

„Princ krkavců není s těmi odklady spokojen,“ řekla. „Obává se, že se do bitvy zapojíme příliš pozdě.“

„Pokud princ krkavců skutečně rozumí armádě a bojištím,“ odvětil Galgan tónem, jenž naznačoval, že nevěří tomu, že je něco takového možné, „bude chápat, že přesunout takto velké vojsko si žádá nemalé úsilí.“

Až do Matrimova příchodu byl Galgan nejvýše postaveným urozeným v těchto zemích s výjimkou samotné Fortuony. Nebude se mu líbit, že byl náhle sesazen. Galgan stále velel jejich armádám – a Fortuona měla v úmyslu mu velení ponechat. Dnes ráno se Galgan Mata zeptal, jak by shromáždil jejich síly, a Mat to vzal jako návrh, ať to udělá. Princ krkavců rázoval kolem a vydával rozkazy, ale nevelel. Ne plně; Galgan jej mohl jediným slovem zastavit.

Neudělal to. Očividně si přál vidět, jak Mat velení zvládá. Galgan Mata sledoval přimhouřenýma očima. Nevěděl přesně, jak princ krkavců zapadá do struktury velení. To ještě musela Fortuona rozhodnout.

Nedaleko od nich závan větru odnesl prach. Pod ním se objevila malá lebka nějakého hlodavce, vyčuhující ze země. Další znamení. Poslední dobouje jimi její život přecpaný.

Toto znamení samozřejmě věštilo nebezpečí. Bylo to, jako by procházela vysokou trávou mezi plížícím se loparem a jámami, vykopanými, aby polapily toho, kdo bude neopatrný. Drak Znovuzrozený poklekl před Křišťálovým trůnem a doprovázelo jej znamení broskvoňových květů – nejmocnější znamení, které znala.