Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Potom… nu, doufala, že to zahrne většinu z těch mužů. Světlo, to je ale zapeklitá situace. Muži, kteří mohou usměrňovat a bezostyšně se procházejí kolem! Nevěřila té povídačce o tom, že je poskvrnění očištěno. Samozřejmě, že tihle… muži… by něco takového tvrdili.
„Občas,“ zamumlala Lyrelle, „toužím po tom, abych se mohla vrátit a dát si pár pohlavků za to, že jsem tenhle úkol přijala.“
Myrelle se zasmála. Ona nikdy nebrala věci tak vážně, jak by měla. Lyrelle byla rozmrzelá, že zameškala příležitosti, které se v Bílé věži během její nepřítomnosti naskytly. Sjednocení, boj se Seančany… V takových dobách se daly prokázat vůdcovské schopnosti a žena si mohla vysloužit pověst svou silou.
V době otřesů se objevovaly příležitosti. Příležitosti, o něž nyní přišla. Světlo, to pomyšlení ji ale rozčilovalo!
„Půjdeme dovnitř,“ zavolala k hradbám, obklopujícím bránu před ní. Pak, tišeji, pokračovala ke svým ženám: „Držte jedinou sílu a buďte opatrné. Nevíme, co by se tam mohlo stát.“ Kdyby na to přišlo, její ženy by se vyrovnaly většímu počtu nevycvičených aša’manů. Logicky by se nemělo nic stát, Jistě, ti muži jsou pravděpodobně šílení. Očekávat od nich logické chování bylo tedy… nelogické.
Velká brána se otevřela a vpustila její lidi dovnitř. To, že se rozhodli dokončit hradbu kolem svých pozemků dřív, než postavili věž, o těchto mužích něco vypovídalo.
Stiskem kolen pobídla koně vpřed a Myrelle a ostatní ženy ji za zvuků klapajících kopyt následovaly. Lyrelle objala zdroj a použila to nové tkanivo, které jí prozradí, zda nějaký muž poblíž usměrňuje. U brány je však neuvítal ten mladík, s nímž před chvílí mluvila.
„Co to má znamenat?“ zeptala se Lyrelle, když se k ní připojila Pevara Tazanovni. Lyrelle červenou přísedící znala, třebaže ne dobře.
„Požádali mě, ať vás doprovodím,“ řekla Pevara vesele. „Logain si myslel, že známá tvář by vás mohla uklidnit.“
Lyrelle potlačila úšklebek. Aes Sedai neměly být veselé. Aes Sedai měly být klidné, soustředěné a – pokud už něco jiného – přísné. Muž by se měl na Aes Sedai podívat a okamžitě začít uvažovat o tom, co provedl a jak to může napravit.
Když vjely na pozemky Černé věže, Pevara se zařadila vedle ní. „Logain, který tomu teď tady velí, posílá pozdravy,“ pokračovala Pevara. „Během útoků byl vážně raněn a ještě se zcela neuzdravil.“
„Bude v pořádku?“
„Určitě. Měl by být na nohou během pár dní. Myslím, že ho bude třeba jako vůdce aša’manů, až se zapojí do Poslední bitvy.“
Škoda, pomyslela si Lyrelle. Bylo by mnohem snazší Černou věž ovládnout, kdyby v jejím čele nestál falešný Drak. Bylo by lepší, kdyby zemřel.
„Jsem si jistá, že jeho pomoc bude užitečná,“ řekla Lyrelle. „Ale pokud jde o jeho vůdcovství… Uvidíme. Pověz mi, Pevaro. Slyšela jsem, že spojit se s mužem, který dokáže usměrňovat, je jiné než s obyčejným. Prošla jsi tím?“
„Ano,“ odpověděla Pevara.
„Takže je to pravda?“ zeptala se Lyrelle. „Obyčejné muže je možné pomocí pouta donutit k poslušnosti, ale aša’many ne?“
Pevara se toužebně usmála. „Ach ano, jaké by to bylo? Ne, pouto nedokáže aša’mana přinutit. Budete muset použít vynalézavější prostředky.“
To nebylo dobré. „Jak moc jsou poslušní?“ zeptala se z druhé strany Aledrin.
„Myslím, že to záleží na konkrétním muži,“ odpověděla Pevara.
„Pokud není možné je přinutit,“ řekla Lyrelle, „poslechnou své Aes Sedai v boji?“
„Nejspíš ano,“ řekla Pevara, i když to pronesla jaksi nejednoznačně. „Musím vám všem něco říct. Úkol, který mě sem přivedl, stejně jako ten váš, je bláhový.“
„Skutečně?“ zeptala se Lyrelle klidně. Potom, co udělaly Siuan, bude nějaké červené stěží věřit. „Pročpak?“
„Kdysi jsem na tom byla jako vy,“ řekla Pevara. „Připravená spojit se s aša’manem ve snaze ho ovládnout. Ale přijely byste do jiného města a vybraly si tam jenom tak padesát mužů, abyste se s nimi spojily jako se strážci? Spojit se s aša’manem jen pro to spojení je bláhové. Neovládne je to. Myslím, že z některých aša’manů budou skvělí strážci, ale – jako z mnoha mužů – z jiných ne. Navrhuju, abyste se vzdaly plánu, že se spojíte přesně se čtyřiceti sedmi, a vzaly si ty, co budou nejochotnější. Získáte lepší strážce.“
„Zajímavá rada,“ řekla Lyrelle. „Ale jak jsi zmínila, aša’manů bude třeba na bojišti. Není čas. Vezmeme si sedmačtyřicet nejsilnějších.“
Pevara si povzdechla, ale když minuly několik mužů v černých kabátech se dvěma špendlíky na vysokých límcích, už nic neříkala. Lyrelle cítila, jak ji svědí kůže, jako by se do ní zavrtával hmyz. Muži, kteří dokáží usměrňovat.
Lelaine měla pocit, že Černá věž je pro plány Bílé věže životně důležitá. Ale Lyrelle nepatřila Lelaine. Patřila sama sobě a byla právoplatná přísedící. Kdyby se jí podařilo najít způsob, jak Černou běž dostat do své pravomoci, možná by se pak konečně mohla vymanit zpod Lelainina palce.
Za to spojení s aša’many stálo. Světlo, ale nebude se jí to líbit. Nějak musejí všechny tyto muže dostat pod kontrolu. Drak už bude čím dál šílenější a v tuto chvíli nespolehlivý, poskvrněný dotekem Temného na saidinu. Mohlo by se jej podařit zmanipulovat tak, aby povolil spojení se zbytkem těchto mužů?
Nemít kontrolu prostřednictvím pouta… to bude nebezpečné. Představila si, jak jde do bitvy s oddílem dvou či tří tuctů aša’manů, kteří jsou s ní spojení a podřízení její vůli. Jak by toho mohla dosáhnout?
Dojely k řadě mužů v černých kabátech, kteří čekali na okraji vesnice. Lyrelle s ostatními se k nim přiblížily a Lyrelle je rychle spočítala. Čtyřicet sedm včetně toho, který stál vpředu. O jaký trik se to tady snaží?
Ten v čele vykročil vpřed. Byl to statný muž ve středních letech a vypadal, jako by nedávno prodělal těžkou zkoušku. Pod očima měl tmavé kruhy a kůži bledou. Nicméně měl pevný krok a klidný pohled, když se podíval Lyrelle do očí a uklonil se.
„Vítejte, Aes Sedai,“ řekl.
„A ty jsi?“
„Androl Genhald,“ řekl. „Byl jsem pověřen velením tvých sedmačtyřiceti, dokud nebudou spojeni.“
„Mých sedmačtyřiceti? Vidím, že už jste zapomněli podmínky. Máme dostat kteréhokoli vojáka nebo zasvěceného, kterého chceme, a oni nemohou odmítnout.“
„To vskutku ano,“ přikývl Androl. „To je pravda. Naneštěstí všichni muži v Černé věži kromě těchto jsou buď plnoprávní aša’manové, nebo byli v naléhavé záležitosti odvoláni. Kdyby tu byli, samozřejmě by poslechli Drakovy rozkazy. Zajistili jsme, aby vám jich tu čtyřicet sedm zůstalo. Vlastně čtyřicet šest. Jak vidíš, se mnou už se spojila Pevara Sedai.“
„Počkáme, až se ostatní vrátí,“ řekla Lyrelle chladně.
„Bohužel,“ odvětil Androl, „nemyslím, že se vrátí hned tak brzy. Pokud máte v úmyslu zapojit se do Poslední bitvy, budete si muset vybrat rychle.“
Lyrelle na něj pohlédla přimhouřenýma očima a pak se podívala na Pevaru, která pokrčila rameny.
„Tohle je trik,“ řekla Lyrelle Androlovi. „Dětinský trik.“
„Já myslel, že je docela chytrý,“ odvětil Androl chladným hlasem. „Hodný Aes Sedai, dalo by se říct. Bylo vám slíbeno, že vaší žádosti vyhoví každý příslušník Černé věže s výjimkou plnoprávných aša’manů. Tak to bude. Každý z nich, koho se vám podaří požádat.“