Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Pitomec, pomyslela si. Riskovat život pro dva kusy papíru.
„… podle hlášení,“ řekl generál Haerm, nový velitel illiánských rytířů. „Je mi líto, můj pane. Zvědové se neodváží plížit ke starému táboru příliš blízko.“
„Po amyrlin žádné stopy?“ zeptala se Siuan.
Bryne i Haerm zavrtěli hlavou.
„Hledejte dál, mladíku.“ Siuan zahrozila Haermovi prstem. Při slově „mladíku“ zvedl obočí. Světlo spal tu mladou tvář, kterou dostala. „Myslím to vážně. Amyrlin žije. Najdete ji, rozumíš?“
„Já… Ano, Aes Sedai.“ Prokazoval jí určitou úctu, ale ne dostatečnou. Tihle Illiánci nevěděli, jak se k Aes Sedai chovat.
Bryne mávnutím ruky poslal muže pryč a projednou to vypadalo, že nikdo nečeká, aby se s ním setkal. Všichni byli nejspíš příliš vyčerpaní. Jejich „ležení“ vypadalo spíš jako sbírka uprchlíků před strašlivým požárem než jako armáda. Většina mužů se zabalila do plášťů a usnula. V tom, jak usnout kdykoli a kdekoli mohou, byli vojáci lepší než námořníci.
Nemohla jim to mít za zlé. Ona byla vyčerpaná ještě před tím, než dorazili Šařané. Teď byla unavená k smrti. Posadila se na zem vedle Bryneova pařezu.
„Pořád tě bolí ruka?“ zeptal se Bryne a natáhl se, aby jí namasíroval rameno.
„Cítíš, že ano,“ zabručela Siuan.
„Jenom se snažím být milý, Siuan.“
„Nemysli si, že jsem zapomněla, že za tuhle modřinu můžeš ty.“
„Já?“ zeptal se Bryne pobaveně.
„Prostrčils mě tou dírou.“
„Vypadalo to, že nejsi připravená skočit.“
„Právě jsem se k tomu chystala. Už jsem tam skoro byla.“
„Tím jsem si jistý,“ řekl Bryne.
„Je to tvoje vina,“ prohlásila Siuan paličatě. „Svalila jsem se. Nechtěla jsem se svalit. A Yukirino tkanivo… děsné.“
„Zabralo,“ řekl Bryne. „Pochybuju, že by o sobě moc lidí mohlo říct, že přežili tři sta kroků dlouhý pád.“
„Až moc se do toho hrnula,“ prohlásila Siuan. „Nejspíš si přála, abychom skočili. Všechny ty řeči o cestování a tkanivech pohybu…“ Odmlčela se, částečně proto, že měla vztek sama na sebe. Tohle byl mizerný den i bez toho, aby brblala na Brynea. „Kolik jsme jich ztratili?“ To nebylo o moc lepší téma, ale musela to vědět. „Už přišla hlášení?“
„Téměř polovinu vojáků,“ řekl Bryne tiše.
Horší, než čekala. „A Aes Sedai?“
„Zbylo nám jich asi dvě stě padesát,“ řekl Bryne. „Ovšem část z nich je v šoku, protože přišla o strážce.“
To byla ještě větší katastrofa. Sto dvacet Aes Sedai, které zahynuly během pár hodin? Z toho se bude Bílá věž vzpamatovávat velice, velice dlouho.
„Je mi to líto, Siuan,“ řekl Bryne.
„Pche,“ prohlásila Siuan, „většina z nich se ke mně stejně chovala jako k rybím vnitřnostem. Jako amyrlin mě nesnášely, smály se, když mě svrhly, a když jsem se vrátila, dělaly si ze mě služku.“
Bryne přikývl a stáleji masíroval rameno. Cítil, že navzdory svým slovům trpí. Mezi mrtvými byly dobré ženy. Mnoho dobrých sester.
„Někde tam je,“ prohlásila Siuan paličatě. „Egwain nás překvapí, Bryne. Dávej pozor.“
„Když budu dávat pozor, tak to nebude moc velké překvapení, ne?“
Siuan zabručela. „Pitomče.“
„Máš pravdu,“ řekl vážně. „V obojím. Myslím, že nás Egwain skutečně překvapí. A jsem pitomec.“
„Bryne…“
„Jsem, Siuan. Jak mi mohlo ujít, že zdržují? Chtěli nás zabavit, dokud se neshromáždí to druhé vojsko. Trolloci se stáhli zpátky do kopců. Defenzivní manévr. Ale takoví trolloci nejsou. Předpokládal jsem, že na nás jen chtějí nalíčit past, a proto odtahují mrtvoly a připravují se vyčkávat. Kdybych na ně zaútočil dřív, mohli jsme se tomuhle vyhnout. Byl jsem příliš opatrný.“
„Chlap, co celý den přemýšlí o úlovku, o který přišel kvůli bouřce, skončí tím, že promarní dobu, kdy je obloha jasná.“
„Chytré úsloví, Siuan,“ řekl. „Ale generálové mají rčení, které napsal Fogh Neúnavný. ‚Když se nepoučíš ze svých proher, ovládnou tě.‘ Nechápu, jak jsem to mohl dopustit. Jsem vycvičený, jsem připravený lip, než co předvádím! Tohle není chyba, kterou můžu přehlédnout, Siuan. V sázce je samotný vzor.“
Promnul si čelo. Ve slabém světle zapadajícího slunce vypadal starší, jeho tvář vrásčitá, ruce křehké. Bylo to, jako by ho tato bitva obrala o desítky let. Vzdychl a nahrbil se.
Siuan nevěděla, co na to říct.
Mlčky seděli.
Lyrelle čekala před branami té takzvané Černé věže. Potřebovala všechen svůj výcvik, aby nedávala najevo zklamání.
Celá tahle výprava byla od začátku katastrofa. Nejdřív je Černá věž odmítla vpustit dovnitř, dokud červené nedokončí práci, a potom následovaly problémy s průchody. Pak přišly tři bubliny zla, dva pokusy ze strany temných druhů je povraždit a varování amyrlin, že se Černá věž v boji připojila na stranu Stinu.
Na naléhání amyrlin poslala Lyrelle většinu svých žen, aby bojovaly po boku Lana Mandragorana. Zůstala tu jen s několika sestrami, aby hlídaly Černou věž. A teď… teď tohle. Co to má znamenat?
„Můžu vás ujistit,“ řekl mladý aša’man, „že nebezpečí pominulo. Vyhnali jsme M’Haela a ostatní, kteří se obrátili ke Stínu. Zbytek z nás kráčí ve Světle.“
Lyrelle se obrátila ke svým společnicím. Zástupce za každé adžah, společně se zálohou – pro niž zoufale poslala dnes ráno, když za ní aša’man poprvé přišel – v podobě třiceti sester. Přijaly Lyrelle jako vůdce, byť zdráhavé.
„Promluvíme si o tom,“ řekla a kývnutím hlavy mladého aša’mana propustila.
„Co uděláme?“ zeptala se Myrelle. Zelená tu s Lyrelle byla od začátku, jedna z mála, které neposlala pryč, částečně proto, že chtěla mít poblíž její strážce. „Jestli někteří z nich bojují za Stín…“
„Zase je možné otevírat průchody,“ řekla Seaine. „Od chvíle, kdy jsme uvnitř cítily to usměrňování, se na tom místě něco změnilo.“
„Já tomu nevěřím,“ řekla Myrelle.
„Musíme mít jistotu,“ prohlásila Seaine. „Nemůžeme během Poslední bitvy nechat Černou věž bez dozoru. Musíme se o ty muže postarat, ať tak či onak.“ Muži z Černé věže tvrdili, že jen pár z nich se připojilo ke Stínu a že usměrňování bylo výsledkem útoku černých adžah.
Dráždilo ji, když je slyšela ta slova používat. Černé adžah. Bílá věž celá staletí popírala, že by mezi Aes Sedai byly temné družky. Naneštěstí se ukázala pravda. To neznamenalo, že chce Lyrelle poslouchat, jak muži to označení jen tak nenucené používají. Zvláště muži jako tito.
„Kdyby na nás chtěli zaútočit,“ řekla Lyrelle zamyšleně, „udělali by to v době, kdy jsme nemohly uniknout průchody. Prozatím budu předpokládat, že ten… problém ve svých řadách vyčistili. Tak jak to musela udělat i samotná Bílá věž.“
„Takže půjdeme dovnitř?“ zeptala se Myrelle.
„Ano. Spojíme se s muži, které nám slíbili, a pokud se to nevyjasní, vytáhneme pravdu z nich.“ Lyrelle znepokojovalo, že jim Drak Znovuzrozený odmítl nejvýše postavené aša’many, ale když sem dorazila, vymyslela plán. Pořád by měl fungovat. Nejdřív požádá, aby jí muži předvedli, jak dokáží usměrňovat, a spojí se s tím, kterého bude považovat za nejsilnějšího. Pak ho přiměje, aby jí prozradil, kteří z těch, co se zde učí, jsou nejnadanější, aby se s nimi její sestry mohly spojit.