Vzpomínka na světlo
- Автор: Джордан Роберт, Сандерсон Брендон
- Серия: Kolo Casu #14
- Язык: чешский
- Переводчик: Zuzana Hanešková
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Vzpomínka na světlo». Краткое содержание книги:
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemi, aby se přidati k Randu al'Thorovi, nebo zabránili jeho ptánu rozbít zámky nu vězníci Temného - což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti.
V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí - a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva urči osud světa.
Nechám rozkazy Aes Sedai a aša’manům, Aviendho. Ituralde velí naším vojákům, ale ty velíš našim usměrňovačům u Šajol Ghúlu. Musíte nepřátelům zabránit, aby za mnou vstoupili do jeskyně. V téhle bitvě jste můj oštěp. Jestli se ke mně dostanou, zatímco budu v jeskyni, budu bezmocný. To, co musím udělat, si mě vyžádá celého – všechnu mou pozornost, každou kapku síly, kterou mám. Budu jako mimino, které leží v divočině, bezbranné proti divoké zvěři.“
„A jak se to liší od toho, jaký obvykle jsi, Rande al’Thore?“ zeptala se.
Zasmál se. Bylo příjemné ten úsměv vidět a zároveň cítit. „Myslel jsem, žes říkala, že teď není čas na lehkovážnost.“
„Někdo se musí postarat, abys zůstal skromný,“ řekla Aviendha. „Neprospělo by ti, kdyby ses považoval za úžasného jenom proto, že zachraňuješ svět.“
Znovu se zasmál a odvedl ji ke stanu, kde byla Min. Čekaly tam i Nyneiva s Moirain, jedna s mrzutým výrazem, druhá s klidným. S vlasy, které nebyly dost dlouhé, aby se daly splést do copu, vypadala Nyneiva nezvykle. Dnes si je stáhla nahoru a vzadu sepnula.
Moirain mlčky seděla na velkém kameni, s Callandorem - Mečem, který není mečem – položeným na klíně. Jednu ruku měla v ochranitelském gestu položenou na jílci. Tom seděl vedle ní, ořezával kus dřeva a tiše si pohvizdoval pod vousy.
„Měl jsi mě vzít s sebou, Rande,“ prohlásila Nyneiva a založila si ruce.
„Mělas práci,“ odvětil Rand. „Zkusilas to, jak jsem ti řekl?“
„Pořád dokola,“ řekla Nyneiva. „Ten kaz se nedá obejít, Rande. Nemůžeš Callandor použít. Bude to příliš nebezpečné.“
Rand došel k Moirain, natáhl ruku a ona mu Callandor podala. Zvedl ho před sebe a zahleděl se skrz jeho křišťálovou hmotu. Meč začal slabě zářit. „Min, mám pro tebe úkol,“ zašeptal. „Egwain se daří dobře a já cítím, že její fronta bude klíčová. Chci, abys šla a hlídala ji a seančanskou císařovnu, kterou jsem požádal, aby se, až budou její síly připravené, připojila k téhle bitvě.“
„Chceš, aby se Seančani připojili k Egwain?“ zeptala se Moirain zděšeně. „Je to moudré?“
„V poslední době nepoznám moudrost od drzosti,“ řekl Rand. „Ale cítil bych se lip, kdyby ty dvě frakce někdo hlídal. Min, uděláš to?“
„Doufala jsem…“ Min odvrátila pohled.
Doufala, že ji vezme do jeskyně, doplnila v duchu Aviendha. Ale to on samozřejmě neudělá.
„Je mi líto, Min,“ řekl Rand. „Ale potřebuju tě.“
„Udělám to.“
„Rande,“ ozvala se Nyneiva. „Až na něj zaútočíš, vezmeš si s sebou Callandor? Jeho slabina… dokud budeš do té… véci usměrňovat, kdokoli se tě může zmocnit. Můžou tě využít a natahovat do tebe skrz Callandor jedinou sílu, dokud tě nespálí – zůstaneš bezmocný, zatímco oni budou mít dost síly, aby srovnali hory se zemí a ničili města.“
„Vezmu si ho,“ řekl Rand.
„Ale to je past!“ vyhrkla Nyneiva.
„Ano,“ řekl Rand a znělo to unaveně. „Past, do které musím nakráčet a nechat ji, ať nade mnou sklapne.“ Náhle zaklonil hlavu a rozesmál se. „Jako vždycky! Proč by mě to mělo překvapovat? Pošli zprávu, Nyneivo. Řekni to Ituraldemu, Rhuarkovi, králi Darlinovi. Zítra vtrhneme do Šajol Ghúlu a zmocníme se ho! Když musíme strčit hlavu do lví tlamy, tak se ujistíme, že se naším masem zadusí!“
KAPITOLA 21
Chyba, kterou nelze přehlédnout
Siuan zakroutila ramenem. Zašklebila se, když jí v něm prudce zabolelo. „Yukiri,“ zabručela, „to tvoje tkanivo ještě potřebuje vylepšit.“
Drobná šedá tiše zaklela, zatímco se zvedala od vojáka, který přišel o ruku. Nevyléčila ho, místo toho jej nechala světštějším léčitelům s obvazy. Vydávat energii na léčení tohoto muže by bylo plýtváním, protože on už nikdy bojovat nebude. Musely si uchovávat sílu pro vojáky, kteří se mohou vrátit zpátky do bitvy.
Bylo to kruté. Ale toto byly kruté časy. Siuan s Yukiri se přesunuly k dalšímu vojákovi v řadě raněných. Muž, který přišel o ruku, přežije i bez léčení. Nejspíš. Měli žluté v Mayene, ale ty vydávaly energii na léčení Aes Sedai, kterým se podařilo přežít útěk, a vojáků, kteří stále mohou bojovat.
Po celém provizorním ležení, postaveném na arafelské půdě východně od brodu přes řeku, brečeli a sténali vojáci. Tolik zraněných, a Siuan a Yukiri patřily k těm několika málo Aes Sedai, kterým vůbec zbývala síla k léčení. Většina ostatních se vyčerpala otevíráním průchodů, aby jejich armádu dostaly ze sevření dvou útočících nepřátelských vojsk.
Šarský útok byl agresivní, ale zajišťování tábora Bílé věže je na nějakou dobu zaměstnalo a armádě to dalo čas uprchnout. Alespoň její části.
Yukiri použila rytí na dalšího muže a pak přikývla. Siuan si klekla a začala spřádat léčebné tkanivo. Nikdy v tom nebyla moc dobrá, a dokonce i s angrialem ji to stálo hodně sil. Přivedla vojáka, který byl na pokraji smrti, zpátky, když vyléčila ránu v jeho boku. Namáhavě oddechoval, neboť mnoho energie k léčení pocházelo z jeho vlastního těla.
Siuan se zapotácela a pak vyčerpaně klesla na kolena. Světlo, potácela se jako šlechtična první den na palubě lodi!
Yukiri si ji prohlédla a pak se natáhla pro angrial, malou kamennou květinu. „Běž si odpočinout, Siuan.“
Siuan zaťala zuby, ale podala jí angrial. Jediná síla jí vyklouzla a Siuan zhluboka vzdychla, napůl úlevou a napůl smutkem nad ztrátou nádherného saidaru.
Yukiri se přesunula k dalšímu vojákovi. Siuan se natáhla tam, kde byla, a její tělo si stěžovalo na nespočet modřin a rozbolavělých míst. Události během bitvy měla rozmlžené. Vzpomínala si na mladého Gawyna Trakanda, jak vráží do velitelského stanu a ječí, že Egwain chce, aby vojsko ustoupilo.
Bryne jednal rychle a shodil písemný rozkaz průchodem v podlaze. To byl jeho nejnovější způsob předávání rozkazů – šíp, k němuž je připevněna zpráva a dlouhý provázek, prohozený průchodem vysoko nad zemí. Šípy neměly hroty, jen malý kámen jako zátěž.
Bryne byl neklidný ještě před tím, než se objevil Gawyn. Nelíbilo se mu, jak se bitva vyvíjí. Způsob, jakým se trolloci přesouvali, ho varoval, že Stín něco chystá. Siuan si byla jistá, že měl rozkazy už připravené.
Pak se v táboře ozvaly výbuchy. A Yukiri na ně ječela, aby proskočili dírou v podlaze. Světlo, myslela si, že se ta ženská zbláznila! Jak se zdá, zbláznila se dost na to, aby jim všem zachránila život.
Ať shořím, jestli tady budu ležet jako kus včerejšího úlovku, pomyslela si Siuan s pohledem upřeným na oblohu. Vyškrábala se na nohy a pomalu vykročila novým ležením.
Yukiri tvrdila, že její tkanivo není až tak neznámé, ačkoli Siuan o něm nikdy neslyšela. Obrovský polštář vzduchu, který měl ochránit toho, kdo padal z velké výšky. Jeho vytváření upoutalo pozornost Šařanů – ze všech možností právě Šařané - ale unikli. Ona, Bryne, Yukiri a pár pobočníků. Ať shoří, dostali se ven, přestože vždy, když si na ten pád vzpomněla, sebou škubla. A Yukiri pořád opakovala, že si myslí, že tohle tkanivo by mohlo být klíčem k objevu létání! Bláznivá ženská. To, že Stvořitel nedal lidem křídla, mělo dobrý důvod.
Brynea našla na okraji nového tábora, jak vyčerpaně sedí na pařezu. Před ním na zemi ležely dvě válečné mapy, v rozích zatížené kameny. Mapy byly pomačkané; popadl je, když stan kolem něj začal vybuchovat.