Vzpomínka na světlo

„Zajímavé,“ řekl Ituralde tiše, stále se dívaje dalekohledem. „Co si myslíte vy, Aielové?“

„Musíme nějak odpoutat pozornost,“ řekl Rhuark. „Můžeme slézt po svahu na východ od kovárny, osvobodit zajatce a to místo rozbít. Tak myrddraalové přestanou dostávat nové zbraně a Temný se bude soustředit na nás, a ne na Kar’a’karna.“

„Jak dlouho to Drakovi bude trvat?“ zeptal se Ituralde. „Co myslíte, Aielové? Kolik času mu dáme na záchranu světa?“

„Bude bojovat,“ řekla Amys. „Vstoupí do hory a utká se s Oslepitelem. Bude to trvat tak dlouho, jak je třeba. Možná pár hodin? Neviděla jsem žádný souboj, který by trval o moc víc, dokonce ani mezi dvěma skvělými bojovníky.“

„Předpokládejme,“ usmál se Ituralde, „že půjde o víc než jen o souboj.“

„Já nejsem hloupá, Rodele Ituralde,“ odvětila Amys klidně. „Pochybuju, že Kar’a’kam bude bojovat s oštěpy a štíty. Ale když očistil zdroj, nestalo se to během jediného dne? Možná toto bude stejné.“

„Možná,“ řekl Ituralde. „Možná ne.“ Sklonil dalekohled a pohlédly na Aiely. „Na kterou možnost byste se raději připravili?“

„Na tu nejhorší,“ řekla Aviendha.

„Takže to naplánujeme tak, abychom vydrželi, jak dlouho bude Drak potřebovat,“ řekl Ituralde. „Dny, týdny, měsíce… roky? Tak dlouho, jak bude třeba.“

Rhuark pomalu přikývl. „Co navrhuješ?“

„Průsmyk do údolí je úzký,“ řekl Ituralde. „Zvědové hlásí, že většina zplozenců Stínu, kteří v Momě zůstali, je venku za průsmykem. Dokonce i oni tráví na tomhle proklatém místě co nejméně času. Kdyby se nám podařilo průsmyk uzavřít a zmocnit se údolí – zabít ty, co pracují v kovárnách, a těch pár mizelců, co tam dole je – mohli bychom tohle místo udržet celé věky. Vy Aielové dobře ovládáte taktiku rychlých výpadů. Ať shořím, ale to vím z vlastní zkušenosti. Vy zaútočíte na kovárnu a my se pustíme do uzavření průsmyku.“

Rhuark přikývl. „To je dobrý plán.“

Všichni čtyři sešli po hřebeni dolů, kde čekal Rand, oblečený v červené a zlaté a s rukama založenýma za zády, doprovázený oddílem dvaceti Děv a šesti aša’many, a k tomu Nyneivou a Moirain. Zdálo se, že ho něco velice trápí – cítila jeho úzkost – ačkoli by měl být potěšen. Přesvědčil Seančany, aby bojovali. Co ho na setkání s Egwain al’Vere tak rozrušilo?

Rand se obrátil a zahleděl se vzhůru na vrchol Šajol Ghúlu. Když na něj zíral, jeho emoce se změnily. Vypadal jako člověk, který hledí na pramen ve Trojí zemi a vychutnává si představu studené vody. Aviendha cítila jeho očekávání. Také samozřejmě cítil strach. Žádný válečník se nikdy nedokázal strachu zcela zbavit. Ovládal ho, přemáhal ho touhou bojovat a podrobit se zkoušce.

Muži ani ženy nemohli sami sebe zcela poznat, ne doopravdy, dokud se nedostali až na samé hranice svých možností. Dokud netančili s oštěpy se smrtí, necítili, jak se jejich prolitá krev rozlévá po zemi, a nezarazili zbraň do tlukoucího srdce nepřítele. Rand al’Thor to chtěl, a ona mu proto rozuměla. Bylo zvláštní si po vší té době uvědomit, jak jsou si podobní.

Přistoupila k němu a on se posunul tak, aby stál těsně vedle ní a dotýkali se rameny. Neobjal ji a ona ho nevzala za ruku. Nevlastnil ji a ona nevlastnila jeho. Skutečnost, že se přesunul tak, aby oba hleděli stejným směrem, pro ni znamenala mnohem víc, než by mohlo jakékoli jiné gesto.

„Stíne mého srdce,“ řekl tiše s pohledem upřeným na svého aša’mana, který otevíral průchod, „cos viděla?“

„Hrobku,“ odpověděla.

„Moji?“

„Ne. Tvého nepřítele. Místo, kde byl kdysi pohřbený, a místo, kde bude zase spát.“

V Randově nitru se něco zatvrdilo. Ctila to, toto jeho předsevzetí.

„Ty ho chceš zabít,“ zašeptala Aviendha. „Samotného Oslepitele.“

„Ano.“

Čekala.

„Jiní mi říkají, že jsem blázen, když uvažuju o něčem takovém,“ řekl Rand. Jeho stráže se vydaly průchodem zpátky na Merrilor.

„Žádný bojovník by neměl jít do bitvy, aniž by měl v úmyslu ji dokončit,“ řekla Aviendha. Pak zaváhala, neboť ji napadlo něco jiného.

„O co jde?“ zeptal se Rand.

„Tedy, největší vítězství by bylo udělat ze svého nepřítele gai’šaina.“

„Pochybuju, že by se tomu podvolil,“ řekl Rand.

„Nedělej si legraci,“ řekla a dloubla ho loktem do boku, až vyhekl. „Je třeba to zvážit, Rande al’Thore. Která cesta ji’e’toh je lepší? Je uvěznění Temného totéž, jako udělat z něj gai’šaina? Pokud ano, pak by to byla vhodná volba.“